Postel na nebesích
Tessa de Loo
Téměř baladická próza je složitým příběhem nenaplněného milostného vztahu dvou studentů, který osudově poznamenal příběh jejich rodičů za 2. světové války. Nizozemská autorka v sugestivní baladické próze líčí fatální milostný vztah dvou mladých lidí, kteří v 60. letech 20. století intenzívně prožívají vzájemné okouzlení. Dcera hudebníka, maďarského Žida, který se za války ukrýval v Budapešti a před rokem 1956 odešel do Nizozemí, zjistí, že její první skutečná láska je s největší pravděpodobností synem ženy, která jeho otce přes válku skrývala před nacisty, a tedy její nevlastní bratr. Cesta do minulosti vlastní rodiny se prolíná s dívčiným trýznivým putováním ve spleti protichůdných citů a na jejich konci zůstává pro oba hrdiny jen pocit trpké a ničím nenahraditelné ztráty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , EroikaOriginální název:
Een bed in de hemel, 2000
více info...
Přidat komentář
Pro mne výjimečná kniha. Hluboký příběh na pouhých pár stranách zpracovaný skoro jako báseň. Je jako skica, náčrt, pár tahů mimořádně nadaného malíře. Skica, která slibuje ohromné dílo, pokud by bylo dokončeno. Ale ono je vlastně krásné i tak. A přesto, že by příběhy jednotlivých postavy vydaly hned na několik románů, vlastně nic podstatného nechybí. V pár slovech jsou mistrovsky zachyceny pocity a pohnutky tak hluboké, že by se v nich mohl člověk utopit. Pár písmen, kterými autorka dokázala vyjádřit touhu, bolest, očekávání, zklamání, smíření....
Jediná knížka v mém životě, kterou jsem přečetla dvakrát za sebou ihned po dočtení poslední stránky. Protože až pak dává ten skutečný smysl. je jako uzavřený kruh.
Některé pasáže jsou pro mne takřka osobní....
"Uložili mu, aby dosáhl nejvyšší mety a tato povinnost mu jistě vzala poslední zbytky hravosti a snahy po vlastní iniciativě. Na vědomé úrovni mu jednou provždy přistřihli křídla, takže vznést se a odletět může už jen ve svých snech, když na okamžik zapomene, kým je. Není nic vražednějšího než snaha o naprostou dokonalost. Vykrádá ho zevnitř, až už ani sám neví, kým mohl být."
"Možná je naplnění touhy to nejhorší, co člověka může potkat."
Zajímavý příběh, rozhodně stojí za přečtení, snad jen rozsah mohl být větší, aby se příběh ponořil víc do hloubky.
Kolik takových knih po světě koluje.
Navnadí tajemným, až smyslným úvodem, poté neudrží nastavenou linii vyprávění a rozpliznou se v těžce uchopitelné schéma, které postrádá tempo a zajímavost.
Možná se může zdát, že opovrhuji vážnou literaturou, kvalitou a snahou vymanit se ze zaběhlých současných trendů, jenž dehonestují čtenáře a poslušně jej vedou ke svým cílům a nechávají mu málo prostoru pro myšlenku a obrazotvornost.
Jenže je třeba rozlišovat. Semknutost příběhu vytváří obskurně špatně uchopitelný model uměleckého díla, které mělo z této novely vzejít. Atmosféra historických kulis také na atraktivitě příliš nepřidá a i když některé zásadní myšlenky jsou vcelku dobře interpretovány, přeci jen jim schází šťavnatost a větší rozmanitost, kterou by přesvědčily čtenáře o svých ambicích.
S nizozemskou literaturou mám nepříliš dobré zkušenosti, ale zatracovat ji nehodlám.
Kniha není psaná špatným literárním jazykem, ale je málo osobní, intimní a detailní... Kdyby tak napsal tento příběh někdo jiný s větším množstvím slov a myšlenek, které dovedou více zranit... A vdechnout tím postávám více života...