Postelová tajemství mistrů kuchařů
Irvine Welsh
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67776/bmid_postelova-tajemstvi-mistru-kucharu-660ae647b0721.jpg
4
82
82
Román současného britského spisovatele, autora bestselleru Trainspotting. Danny Skinner pracuje na městské hygienické inspekci, ale jinak se jeho život skládá z divokých pitek, hospod a kocovin. Když se v jeho kanceláři objeví nová tvář - zakřiknutý a introvertní Brian Kibby, Skinner se na něj okamžitě zaměří. Odkud se bere nenávist, kterou k němu cítí, a co je to za podivnou nemoc, jež začne sužovat nechápajícího Briana? Kniha hlásící se k odkazu Wildeova Obrazu Doriana Graye je gotické podobenství o posedlostech, jež ovládají náš svět - jídle, sexu a celebritách, kterým se tak rádi klaníme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
The Bedroom Secrets of the Master Chefs, 2006
více info...
Přidat komentář
Je mi to líto, ale od Welshe zatím nejhorší dílo. Leč je autor můj oblíbenec, tohle se jaksi vymklo jeho genialitě. Postavy byly sice super, ale příběh nebyl dostatečně poutavý a na Welshe ani dostatečně zvrácený.
Welsh je neuvěřitelný a stejně jako jeho postavy jsou otroci kdečeho, i na něm si lze vytvořit závislost. Už teď jsem poslední stránky zajídala čokoládou, aby pád do kocoviny nebyl tak strmý. Nic nečtu dvakrát, ale v případě Welshe, dík návykovému stylu psaní a velkým prodlevám mezi jeho knihami, mi asi nezbyde než udělat výjimku.
Tentokrát mne Welsh trochu překvapil učesanějším, vyspělejším stylem (ovšem sexuální scéna Dannyho se starou vědmou je tak nechutná, že jakoby vypadla z raných autorových povídek... úplně se mi zvedl kufr), a musím konstatovat, že z mého pohledu je to pozitivní vývoj. Příběh čtivý, žádná velká zamyšlení se nekonají. Vtipné zvraty, originální rozuzlení. A jinak tak nějak všechno, co od Welshe čekáte - chlast, drogy, sex, rocknroll. Moje sympatie se klonily více k outsiderovi Brianovi, svým způsobem mne tak konec knihy docela uspokojil.
Irvine Welsh se sice vypsal, takže stylisticky je tento román o něco dál než starší kusy, akorat to už holt nemá takový koule.
Četl jsem Heráky, Trainspotting, Porno, Extázy a všechny tyto knihy byli úžasné a zajímavé. Postelové tajemství mistrů kuchařů je pro mě naprostá jednička. Kniha má velice chytlavý příběh, doplněn Welshovými parádně vykreslenými chlastačkami, drogami, bitkami, doplněné o klasické nechutnosti, jak jsem u něj zvyklí a co mě prostě vždy dokáže pobavit. Skvělá kniha, už se těším na další... Opět si zaslouží nejvyšší hodnocení.
Už když jsem poprvé otevřel tuto knihu začínající výjevem z koncertu The Clash, bylo mi jasné, že neexistuje důvod proč váhat a nedoplnit svou sbírku knih od tohoto autora.
Děj se odehrává v současném Edinburghu a hlavním hrdinou románu je Danny Skinner. Kromě toho, že pracuje pro městskou hygienickou stanici, tráví svůj volný čas pitkami, drogami a příležitostnými rvačkami. Když k němu do práce nastoupí nový kolega, zakřiknutý Brian Kibby, Danny se na něj okamžitě zaměří jako na objekt své rostoucí nenávisti a šikany. Když pak jednoho dne zjistí, že má nad Brianem díky jakémusi prokletí větší moc než by si kdy pomyslel, zintenzivní svojí nenávist k Brianovi. Ale ani Brianovi není jeho kolega sympatický a roste v něm nenávist umocněná tím, že Danny bez problémů a s lehkostí získává dívky o kterých Brian jen sní. Jeho afekt roste s tím jak se Danny sbližuje s Brianovou sestrou.
Román provází motiv hledání otce, kterého Danny nikdy nepoznal a jeho matka, celoživotní punkerka mu o něm odmítá cokoliv sdělit. Kromě Edingurghu se část odehrává v San Francisku, kam Dannyho dovede jeho přemítání nad životem. V paměti mi utkvěla hlavně scénka z fotbalové rvačky, kterou odnese Brian ačkoliv s ní nemá nic společného.
Fanoušci Irvina Welshe najdou v téhle knize přesně to co hledají. Bary, drogy, sex, násilí a další věci z života mladého muže ve velkoměstě. A komu se to nelíbí, je šprtovská píča co zaslouží tágem po hlavě.
motiv příběhu pocházejícího už od Oscara Wilda přenesen do moderní doby a prostředí špinavého Edinburghu, které je pro I.W. typické. Příběh má tedy velký potenciál, ovšem kniha nepatří mezi perly Welshova díla.
Děj knihy se v jednu chvíli zadrhne jako gramofonová deska a příběh se neustále opakuje dokola. Mohlo by se zdát, že je to nuda, ovšem to neustálé opakování vlastně děj posune až do absurdních krajností a tím ho vygraduje, až si čtenář snad ani neumí představit, jak to skončí. Nebo aspoň to, že by to mohlo skončit dobře.
Welsh jako autor Trainspottingu nebo Sviňáka nebo Noční můry s čápem Marabu ovšem v tomto případě lehce zklamal.
Klasický Welshuv antihrdina, kterému čtenář nemůže jinak, než držet palce. Čím více Danny Skinner škodí Brianovi Kibbymu, tím je mi více sympatický.
K Welshovi jsem se vrátila po skoro deseti letech, v pubertě byl pro mě téměř modla - zvláště Trainspotting, Acid House a Lepidlo jsou knihy co mi vyloženě zasáhly do života. Nevím, čím to, jestli jsem skutečně už "úplně někde jinde", nebo to bylo jen špatnou shodou okolností, ale do Postelových tajemství se mi začíst nepodařilo a knihu jsem odložila ještě před polovinou. Mrzí mě to, protože podle recenzí v tisku i doporučeních zde na webu to měla být dobrá volba. Zkusím se k ní vrátit zas za nějaký čas.
Obdivuju jak Welsh píše, žádný velký sraní a pseudoumění - když prší, tak napíše že prší, (ne že provazy vody vytrvale skrápěly chodník apod.), postavy se mezi sebou bavěj přesně jako se to mezi kámošema dělá a o alkoholu píše tak, že je jasný že má hodně napito. Jinak hodně temná kniha s optimistickym psoelstvím, že bejt zmrd se vyplácí - čim hůř se postavy chovaj tim líp se jím vede a naopak. Sice je nápad trochu vykradenej z jedný z Acid housovejch povídek ale neva, čte se to báječně.
Zbožnuju Irvine Welshe a opět nezklamal. Ačkoli zápletka byla nakonec někde na hranici sci-fi, nemůžu si pomoct, ale příběh mě tak realisticky vtáhnul do děje, že jsem si hlavní postavy vytvořila v mysli a střídavě sympatizovala s oběma z nich. Skvělé!
Polovina knihy je jen nehorázná póza a u Welshe už trochu ojetá a neoriginální... Konec se opravdu při zapojení alespoň čtvrtky mozku dá předpokládát, což je naprd... Žádné překvapení, jen samotný konec končil zajímavě až metafyzicky a alespoň nějakou tu trošku na mě přenesl...
U této knihy jsem se vážně bavil a střídavě jsem obdivoval a nenáviděl obě hlavní postavy. Kniha je taky plná odkazů na moderní kulturu a objevuje se v ní velké množství různých edinburských pankových kapel, osud jedné z nich s hlavním příběhem dokonce úzce souvisí. Vážně povedené dílko!
Tak, jak se vyvíjely hlavní postavy, tak se vyvíjel i můj vztah k nim. Nakonec jsem měla Dannyho ráda. Welsh opět nezklamal, napsal čtivou knihu s osobitým příběhem a zajímavou myšlenkou.
Famózní kniha, určitě mnohým čtenářům nesedne, ale mě naprosto uchvátila. Welsh umí velmi barvitě a živě vylíčit démon alkoholu, používá přitom k tomu "lidový jazyk". Hlavní postavy jsou skvěle popsány a charakterizovány, příběh velmi zajímavý, kniha mě opravdu velmi překvapila a přečetl jsem jí jedním dechem. Je to moje první kniha od tohoto autora (Trainspotting jsem pouze viděl jako film). Určitě si přečtu i nějaké další knihy, protože tato mě dostala.
V některých pasážích mi ztuhla krev, jinde mi zkameněla tvář. Popsat tak jednoduše beznaděj a bezmoc, vztek, nicotu, zoufalství, křivdu, touhu po nesmyslné pomstě a city k jiné osobě umí málokdo.
Upozornění: některé pasáže nečtěte mezi lidmi, například při čekání v kadeřnictví to není dobré :).
K této knížce jsem se dostal poté, co jsem předtím přečetl Špínu, Acid House a Pohlavní životy siamských dvojčat. Z těchto knih na mě zapůsobila asi nejméně, ale pořád je to Welsh.
Kniha má skvělý nápad a za mě je její jedinou nevýhodou konec, který mi nenabídl takové nadšení jako u předchozích zmíněných knih.
Welsh opět úžasně popisuje sociální sféru alkoholiků a nerdů. V obou postavách čtenář opět najde kousek sebe, o kterém vlastně vědět nechtěl. Sám jsem měl problémy s pitím a Dannyho hlasy, když procházel kolem hospody byly stejně realné jako ty moje. Hlavní zápletka je opět skvělá a jediné, co ji kazí, je celkové rozuzlení příběhu. U Špíny jsem po přečtení zůstal sedět a rozdýchával jsem to, zde konec přišel až moc náhle a nepocítil jsem u něj uzavření celého příběhu.