Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61084/bmid_postriziny-MkX-61084.jpg
4
1302
1302
Půvabné vyprávění o nespoutané mladé ženě správce pivovaru ve středočeském městečku na počátku 20. let 20. století.
Přidat komentář
Hrabalova óda na život, kde aj zabíjačka skrýva umeleckú krásu sochárskej práce Michalangela. Prial by som si vedieť nazerať na bežné veci s takou láskou a úsmevom, ako to dokázal Hrabal. Knihy mi to aspoň z časti umožňujú.
Teda nádherné podání. Netušila jsem, že ten krásný film ta kniha tak moc předčí. Jednak vyprávění v první osobě, ta životnost a marnivost se mi líbila. Ovšem, do kolen mne dostalo vyprávění o zkracování psího ocásku... chápu, že to Menzel vynechal...
Jelikož miluju film, byla jsem zvědavá i na knižní předlohu. A absolutně v ničem mě nezklamala! Stejné scény (některé i doslovné), má nejoblíbenější je příhoda jak si stréc Metud koupil medvídka mývala. Pepin je prostě postava nad postavy.
Nádherný příběh. Krásný humor. Úžasný pábitel Pepin, stejně úžasná je i filmová adaptace, kde ho skvěle ztvárnil Jaromír Hanzlík.
Kniha o návratu autora ke svým dětským vzpomínkám s lehkým nádechem humoru.
Jelikož jsem viděla prvně film, tak jsem při čtení částí se strýcem Pepinem vždy slyšela jeho křik.
Při žádném čtení knihy jsem nebyla tak moc naštvaná jako právě u této. Nejhorší kniha, co jsem kdy četla. Vlastně tedy ani nedočetla, protože jsem na to neměla žaludek.
Nemůžu si pomoci, film je o tolik lepší, než kniha... Všechna čest před autorem, bez knihy by tak krásný film nevznikl, ale ve filmu je něco málo navíc, co tam být má a něco málo chybí, co tam být nemělo :-)
Poslouchala jsem jako audioknihu v naději, že i v knize najdeme poetiku a jemný humor filmového zpracování. Bohužel, toto bylo ve filmu dáno spíše hereckým uměním jednotlivých protagonistů. Byla to moje první (a na 100% také poslední) kniha od Hrabala - můj názor na ni je téměř totožný s Rawen616. Já však dávám hvězdy 2, oceňuji alespoň květnatou češtinu.
Tak jsem se zase jednou pustil do nějaké té české klasiky. A zase to hodně dlouho neudělám. Je mi jasné, že můj názor asi leckdo nezkousne ale s tím tak nějak dokážu žít. Co v knize máme? Hlavní hrdinka je naprosto tupá blbka, která neustále opěvuje kde co ale hlavně sebe a dle textu soudím, že jí dokáže pořádně vzrušit jen když se připravuje maso, vaří maso, žere maso a zapíjí se to tupláky s pivem. Její manžel je směšný a téměř němý suchar a strýc Pepin je se svým řvaním a "vtipnými historkami" vtipný jen prvních pár vět. Co mě na knize iritovalo asi nejvíc je jakási oslava týrání zvířat. Hned na začátku máme barvitý popis splašených koní, kteří jsou za svůj prohřešek do krve zbičováni. Téměř třetinu knihy zabere popis zabijačky kdy to dle komentářů hrdinky vypadá, že není na světě nic krásnějšího než zabít, rozřezat a sežrat zvíře. Což ostatně sama později korunuje tím, když jen tak z rozmaru uřízne psovi ocas a ten následně trpí a je zastřelen nikoliv milosrdně ale ustřílen několika ranami. To vše popisováno krásnou květnatou češtinou až mi z toho bylo na blití. Nejsem vegan ani nic podobného ale mám jistou úctou k živým tvorům, kterou očividně Hrabal zcela postrádal. A samozřejmě nesmím zapomenout, že kniha nemá ani zápletku, ani děj a v jednu chvíli prostě skončí. Poeticky popsaný sadismus a debilita je pořád jen sadismus a debilita i když to okecáte miliardou českých slovíček. Lidem to ale očividně stačí dle hodnocení. I ta jedna hvězda je na můj vkus až moc.
Kniha se mi velmi líbila. 1. jsem viděla film, takže jsem v každém slově strýce Pepina slyšela legendárního pana Hanzlíka.
Nádherné dílo, ke kterému se stále vracím. Tentokrát je ovšem nezapomenutelný také film pana Menzela.
Autorovi udělal ohromnou reklamu režisér Jiří Menzel, který natočil krásné filmy dle knih pana Hrabala. Někdy se mi zdálo, že film je lepší než kniha (Slavnosti sněženek třeba). Ovšem tato kniha je úžasným příběhem tří lidí. Francina a jeho manželky Maryšky, k tomu jako pravé chilli, vstupuje do děje strýc Pepin. V době Postřižin ještě mladý, ne tak "potrhlý" jako v pozdějším věku. Přesto naprostý exot ! Není divu, že mladá a krásná žena, nota bene žijící vedle manžela suchara, najednou ožila a s radostí se účastnila eskapád, které neustále vymýšlel její švagr. Sepsat toto dílo ze vzpomínek účastníků - to byl "majstršyk" pana Hrabala. Byla to krásná doba, život na malém městečku v pivovaru přímo vybízel k "akcím", jejich pročítání bylo pro mě pochoutkou.
Knihu jsem četla ještě předtím, než jsem viděla film-já vůbec raději čtu než koukám na filmy. Takže filmové obsazení mi potom moc nesedělo, protože třeba strýce Pepina jsem si teda představovala úplně jinak-ne že by Hanzlík byl špatný, ale prostě v hlavě jsem to měla nastavené jinak. Strýc Pepin vůbec tomu dává úplně jiný rozměr, co historka, to perla. Třeba jak tu babu lísklo po čuni poleno ze šporhelta, to si pamatuju i po 15 letech :-)
Obdivuhodná práce s češtinou, originální vypravěčská fazóna, rozverně pojatý příběh. Krásně se to čte; kniha, s níž je člověku dobře.
Hrabalův svérázný humor, stejně jako originální způsob psaní, se v tomto díle spojují v báječnou kompozici. Postřižiny se krásně čtou, člověk se velice snadno vcítí do hlavních postav a prožívá s nimi jejich radosti a strasti. Příběh si čtenáře nakoupí, anektuje ho a na konci propustí s příjemnými pocity.
Menzelův film se od Hrabalovy atmosféry poněkud vzdaluje, ale taky ho mám ráda, svým způsobem je rovněž kouzelný.
Tato novela byla prvni, co jsem od Hrabala pred skoro 30 lety precetl..okamzite jsem si zamiloval jak toto dilo, tak i poetiku Hrabalovych textů.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Krásné!