Potížistka
Lenka Lanczová
Většina lidí míří na prázdniny někam, kde může prožít nové zážitky, lásky a dobrodružství. Osmnáctiletá Šárka, hlavní hrdinka nové knihy, to má přesně naopak přijíždí na prázdniny domů s nepříliš radostnou vyhlídkou a nemá jiný cíl než se psychicky zotavit z předešlého vztahu, nasbírat síly, uklidnit se. Do Nížan, rodné vesnice, ji nic netáhne. Poslední tři roky strávila víceméně mimo domov a nemá zde ani žádné staré přátele, proto je dost překvapena, když objeví nové. Díky bývalé spolužačce se seznámí s místní partou, a protože do ní patří i někteří velmi zajímaví kluci, prázdniny se nečekaně rozjedou a Šárce se daří zapomínat na staré křivdy, tím spíš, když společně s partou vyrazí na tramp. Nic ale není jednoduché a jak se ukáže, nějakého kostlivce ve skříni má kde kdo! Najít ztracenou rovnováhu a nezavařit si další maléry dá dost práce a ne vždycky se zadaří. Natož když potíže jsou venku i uvnitř a jsou typy, které je přímo přitahují. Román o lásce a přátelství a také o tom, že není dobré být sám i když mezi lidmi.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka mě kdysi hodně zasáhla, bylo to ve zlomovém období mého života. Konkrétně si pamatuju už jen drobné střípky, ale na celkový dojem............ a hlavně na to, jaký měla na mě vliv ............do smrti (pokud nebudu mít alzheimra) nezapomenu.
Všechny knihy od Lenky Lanczové mají v mé knihovně čestné místo. Poprvé jsem je četla v pubertě a ač je mi už o bezmála dvacet let víc, vracím se k nim stále, pokud si potřebuji přečíst nenáročnou oddechovku.
Snad z nostalgie a vzpomínek na pubertu jsem sáhla v knihovně po Lanczové a konkrétní knížku vybrala náhodně. Proti dnešním YA je to slabý odvar, ale vlastně fajn oddechové člení. Doba, kdy sms byla drahá, telefon byl tlačítkový a rodiče nemožní :)
Knihu jsem četla coby 13letá, do dnešního dne na ní v dobrém vzpomínám. Knih od Lenky Lanczové jsem přečetla v té době nespočet, Potížistka mě z nich ale zaujala nejvíc. Rozhodně doporučuji.
Za mě jedna z neoblíbenějších knížek od této autorek. Pamatuju si, jak jsem ji hltala ve svých nácti a četla jsem ji téměř každé léto! Vždy když na ni narazím v knihovně, tak se mi zasteskne a vyplaví se ve mě vlna nostalgie!
Knihy od Lenky mě doprovázely určité období mých školních let, protože u nás na škole je četla každá holka. Některé příběhy se mi líbily více, některé méně. Po nějaké době, už mi příběhy přišly stejné, jen jiné místo, jiné postavy. Ale princip vždy stejný.
Za mě zklamání. Podle mě je hlavní zápletka dost nepravděpodobná. Nejhorší lanczovka, jakou jsem četla. Přes to vše se kniha čte pěkně. Lanczová je skvělá spisovatelka, ale ten příběh a to celé je dost přitažené za vlasy. Neříkám, že se něco podobného nemůže stát, určitě ano a určitě se to i děje, ale ne za okolností, jaké autorka popisuje v knize.
Teda nevím, jak tenhle příběh hodnotit. Na jednu stranu se mi líbil, ale na druhou.. nebylo to nic moc. Autorka má určitě i lepší knihy. Hlavní postava Šárka je problematická. Psychicky nevyrovnaná a svoje šrámy na duši se snaží skrývat sarkasmem. Co by drsňačka moc neukazuje city. S kamarády veselá i vtipkující. Doma se utápí v “depresích”. Měla těžký život. Všechno co se jí stalo, bylo hrozné. Jenže si myslím, že si to neměla nechávat pro sebe. Když už rodičům nedůvěřovala, měla si alespoň vyhledat odbornou pomoc a se vším se svěřit. Najít společně nějaké řešení. Každopádně to určitě měla říct své sestře Štěpánce. Chudák holka neví, co má doma. Nebyla chyba jen na Šárčině straně. I ze strany rodiny to hodně kolísalo. Její babču jsem vyloženě nesnášela. Všechny ty její ohavné poznámky. Vlastně se ani Šárce nedivím, že se mamce či babi nesvěřila se svými problémy. Nikdy jí nevěřily a raději daly na kecy ostatních. U babi to není zas tak hrozné, ale u vlastní mámy? Neměla by své dceři důvěřovat bez ohledu na to, co říkají ostatní? Ve své roli, co by matky, selhala. Alespoň v Šárčině případě. Nebyla pro ní podporou, jen jí vlastně “ponižovala”. Takovou matku bych mít nechtěla. Konec mě překvapil. Čekala bych, že to skončí úplně jinak, ale ono ne. Chudák Ben i Jaromír. Sice byl Ben žárlivec, ale jinak pohodář a sympaťák. To samé Jarek. Z konce jsem nebyla šťastná a pár minut jsem dumala nad tím, jak se to všechno mohlo takhle zvrtnout. Jsem zastánce happyendu, takže tohle pro mě bylo zklamání. Kniha Dvakrát dospělá se mi líbila mnohem více.
Krásný dívčí román. Doporučuji dospívajícím dívkám, jako takovou milou oddychovku.
Moc pěkná knížka, ač rozhodně ne úplně oddychová.
Když to vezmu hezky od začátku, tak jsem měla menší problém se začíst - autorka má dost osobitý styl psaní, ale jakmile si na to člověk zvykne, je to paráda a příběh se hned čte jinak. Už ze začátku jsem Šárku brala jako normální, osmnáctiletou slečnu, která mi byla i dost sympatická, její vtipné hlášky byly v knize dobrým zpestřením... ale rozhodně jí nezávidím to, čím si chudák musela projít (a pak toho prevíta ještě potkávat a dělat jako by nic.... brrr). Občas jsem si říkala, co bych asi v její kůži dělala já, a rozhodně je zvláštní nad tím popřemýšlet, ač je to velice těžké, když člověk nic podobného neprožije.
Ale zpět ke knize - nejvíce se mi asi líbily pasáže, kdy byla Šárka s partou na čundru, to byla legrace a chvílemi jsem jim i záviděla a začala se těšit na léto. A pak ještě Ben a Jarek. Upřímně... Bena si ztěží dokážu představit jako kamaráda, o to méně jako přítele, to jeho chování a žárlivost mi při čtení dost vadily (a hned jsem byla spokojená, že tenhle typ nemám doma). Jarek mi byl sympatičtější, jako adept na přítele vhodnější, jako kamarád určitě taky nebyl k zahození, ale držela jsem mu palce dlouho. :)
Sečteno, podtrženo, čtení je to krásné a jsem ráda, že se mi Potížistka dostala do ruky. :)
Po x letech se z nostalgie opět vracím k Lanczovce a Potížistka byla první volba, neboť mi právě tahle kniha utkvěla v paměti nejvíc. Samozřejmě v dospělosti na to človek kouká trošku jinak, vidí mírnou nelogičnost v chování postav, ale přesto jsem ji přečetla jedním dechem.
Knížka mě velmi rychle vtáhla do děje, nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Šárku jsem litovala, čím si prošla, neměla to v životě jednoduché. Ten konec mi přišel takový zvláštní, ale dejme tomu. Rozhodně bych stála o pokračování.
Parádní příběh. Lanczovou mám velice ráda, už jsem přečetla skoro všechny její knihy.
Knížka na vážné téma, jímž je znásilnění. Šárka je líčena jako samotářka a introvertka, holka, která si prošla šikanou a dalšími útrapami, ale navenek působí sebevědomě, je vtipná a pohotová. Mně přijde taková moc rozpolcená, nevěrohodná. A k tomu ten vyhrocený závěr... Ne, toto není knížka pro mě.
Mimochodem, jen tak namátkou jsem knížkou listovala a na třech stránkách jsem napočítala třikrát "bavím se" a třikrát "pobaveně". Kam se poděla bohatá slovní zásoba z autorčiných starších knížek?
Pamatuju si, že knihu jsem dostala v mých 13 letech, před deseti lety.. a do teď na ni vzpomínám jako na knihu, která mě v té době hodně ovlivnila :D Přečetla jsem ji tehdy za jednu celou noc a byla sem z ní celá pryč, lechtivé scény byly úplně nový knižní svět .. no mazec, do dneška na ni vzpomínám, jak sem hltala jednu stranu za druhou, na konci sem nemohla uvěřit tomu jak to dopadlo a ráno sem padla vyčerpáním a vztekem :D Bůh ví, kde je této super knížce dneska konec. Každopádně kdyby se mi dostala do ruky, věřím tomu, že bych ji přečetla znovu
O tom když nemáte v životě moc štěstí a snažíte se to změnit ... a ono se stále nedaří ..
Autorovy další knížky
| 2019 |  Těžká noc |
| 2014 | Život na ostro |
| 2013 | Dvakrát dospělá |
| 1997 | Znamení Blíženců |
| 2009 | Pošeptej po větru |
Tahle knížka je jedna z lepších od autorky. Hlavní hrdinka je velmi sympatická, ale nese si těžké trauma, které je v průběhu knihy naznačováno. Její problémy ji doženou a ona je nucena všemu čelit, ale v tu chvíli kniha končí.