Potlesk pro Herodesa
Josef Hanzlík
V pořadí sedmá sbírka poezie českého básníka, napsaná v druhé polovině šedesátých let, potvrzuje změnu jeho formální struktury verše, jež začíná tíhnout k symbolickým a alegorickým reflexím v řeči nevázané. Josef Hanzlík se v této sbírce prosazuje moderně pojatým veršem, podpořeným příznačnou obraznosti, poryvy stesku a otázkami po hledání smyslu lidského bytí. Občas proplouvá jeho verši lehká ironie, jindy zase filozofické úvahy, vhledy do tehdejší současnosti, ale i motivy biblických příběhů. V základních protipólech se tu pak střídají životní pozitiva se smrtí: lyrická linka vykreslená do tvaru barokních slavností je náhle přehlušena zupáckým diktátorským nástupem, jenž je o to brutálnější, že je přijímán téměř s pochopením a díky. Tento zdánlivě nepochopitelný akt, zdůrazněný například v titulní básní, lze chápat i jako alegorické podobenství o moci, nastolující trýzeň a ponížení, proti níž staví básník především sílu očistného slova, jež může přinést útěchu i povzbuzení.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1981 | Pimpilim pampam |
1974 | Princ ve Velké Cintánii |
2018 | Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
1961 | Lampa |
1971 | Princ v zeleném království |
Potlesk pro Hanzlíka! Verše jsou možná temné a drsné, ale cesta života procházívá i růžovými zahradami s keři černě kvetoucími.
xxx
Kdo jede s černým kočárem
v tomto neútěšném dešti
kdo nešetří schvácených koní
a kol topících se v blátě
kdo jede s kočárem
touto krajinou bez zájezdních hostinců
a hořících loučí
kdo nedbá bezúsvitné noci
kdo jede
tuto marnou cestu potopeným světem
na kost zbědován
kdo jede s kočárem prázdným
kdo ne-li hrobař jenž jako kapitán
umírá poslední