Potok
Vlasta Javořická
Na pozadí krutých událostí první světové války se odvíjejí životní osudy obyvatel vesničky Suchdol, ležící nedaleko autorčina rodiště Studené. Potok, tekoucí za obcí, tam ohraničuje dvě země – Čechy a Moravu, ale lidé jsou z obou stran hranice stejní. Jejich půvabný kraj, plný lesů a hájků, rybníků a podivných balvanů, se prý nachází až na samém konci světa. Ale i tamější obyvatelé prožívají všední starosti i radosti – v daleké cizině umírá Vnislav, Vojtěch nachází štěstí po boku Dráži, Jiří se dočká požehnání a jejich maminka – panímáma Hessová – prece nakonec zmoudří. Jen Trkal a Babka na to vše hledí zvysoka a myslí si své ….... celý text
Přidat komentář
Ač jako chlap jsem se začetl do této vzácné knihy a postupně jsem už nemohl přestat. Tento příběh mne zcela dostal. Odporná tchýně a další osudy všech těch lidiček ztracené vísky na vysočině - podlehl jsem kouzlu tohoto líčení. Opravdu jsem si početl podle svého gusta - na jedničku s hvězdičkou!
opět krásné, ale smutné čtení. Snažím se vždycky dohledat na mapě místa, o kterých Javořická psala. Tentokrát je to vesnička Suchý Důl, dnes Suchdol. Těším se, že se do této vesničky zajedu podívat...
Panímáma by zasloužila pověsit za ty zažloutlý špičáky na vrata od chlíva do průvanu.
Reálná, většinou beznadějná, plná všeho, co se v životě může stát v jedné vteřině.
Trochu mi jen překáželo nadšení a horování pro ten kraj.
Nechtěla jsem popisy ranních luk a oparu na podzim, který je všude stejný, ač V.J. říká že u nich je výjimečný.
Moje maminka knihy paní Javořické nečetla, s první knihou Za kouskem štěstí, jsem se setkala už jako dospělá a líbila se mi velice, byl to romám z první světové války.
Mým rodným krajem je právě ta popisovaná vzdušná hranice Čech a Moravy, kterou připomíná hraniční kámen na silnici mezi Strmilovem a Studenou. Znám tu krásnou zvlněnou krajinu Vysočiny pod Javořicí, i vesničku Suchdol, vedle malinké Jalovčí, Jeníkov, Meziříčko, Sumrakov, Skrýchov. Děti ze všech těch vesniček byli mými spolužáky.
A při četbě této knihy Potok, ožily ve mně zasuté vzpomínky a já v duchu děkuji paní
Javořické za krásné vystižení lásky k rodné krajině.
Při četbě dalších jejích knih jsem se rozhodla založit si svou vlastní sbírku, osmdesátky jsem ještě nedosáhla, ale je to moje radost. I když si možná někdo ťuká na čelo.
Opravdu večerní četba pod lampou... a takový krásný prototyp nesnesitelné tchyně jsem ještě nikde nezachytila. Nicméně podruhé už to asi číst nebudu...
Štítky knihy
venkovské rományAutorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2005 | Bez lásky |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Stará Hessová bola veľká jazyčnica.