Potomci Skytů
Volodymyr Vladko
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68572/potomci-skytu-68572.jpg
4
68
68
Podzemí obývá starověký kmen Skytů, který se sem ve starověku zatoulal a ustrnul ve svém vývoji. Je tedy rozdělen na chudé a bohaté, na svobodné a otroky. Civilizace je to primitivní, podle stupně rozvoje pokročilé rodové zřízení s náznaky počínajícího otrokářského řádu. Bydlí se ve stanech, používají se koně a chová se dobytek. Od samého počátku soupeří o skupinu vědců z neznáma dvě skupiny, jedna soustředěná kolem Dobrataje, šamana, kterému je, jak jinak, přisouzena zcela záporná role, druhá pak je soustředěna kolem Skolota, náčelníka, ale ten prý také nemá ty nejlepší úmysly. Mezi tím pendluje naše čtveřice, která má s sebou zázračné zvíře, buldoka, jenž se až příliš podobá skytským drakům (!), a má také božské schopnosti (již zmíněný dynamit), což obě strany poněkud umravňuje.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1963 , Albatros (ČR)Originální název:
Naščadki Skifiv, 1958
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala na splnění bodu v čtenářské výzvě. A musím napsat , že jsem udělala dobře. Vrátila jsem se do doby, kdy jsem četla dobrodružné knihy pro mládež a četla jsem je velmi ráda. Tento příběh je trochu jiný je to tak trochu i sci-fi a o to zajímavější. Velmi jsem si u této knihy odpočinula
Vždycky po knihách z edice KDO rád sáhnu. Vzpomínky na dětství, a taky si u nich oddechnu. Nemůžu si pomoct ale tahle mi trošičku připomněla hvězdnou bránu :-D:-D. I když nevím jestli by zaujala dnešní mladé čtenáře. Každopádně mě se příběh líbil.
Kniha se mi dostala do ruky náhodou, možná bych ji jen založila do knihovny, ale napsal ji ukrajinský autor, což se mi hodilo do výzvy, tak jsem si ji přečetla. A příjemně mě překvapila. Téma sice ohrané, ale i přesto byl příběh napínavý a měl spád.
Svým způsobem stokrát ohraný motiv. Jeskyní se prostoupí do ztraceného světa, kde žije zapomenutý kmen Skytů a potomci řeckých osadníků. Od první chvíle je jasné, jak to také skončí, protože všechny takové romány z daného prostředí končí stejně – záchranou vědců a zavalením přístupu do ztraceného světa.
Čtyři sovětští vědci se dostávají mezi Skyty a potomky Řeků. Náhoda tomu chce, že hned v první chvíli se postaví proti skytskému šamanovi a znepřátelí si ho. Jeden z vědců umí řecky, díky tomu se přes řecké otroky mohou domlouvat se Skyty.
Je to lehce naivní fantasy, ale četlo se to dobře. Jen jak píše níže uživatel minirock, dnešní generaci mládeže to už neosloví.
Jsem rád, že jsem si knihu znovu přečetl a oživil jsem si vzpomínky na dětství, kdy jsem tenhle žánr četl rád. Dneska je to přece jen velký časový odstup a asi by to už děti moc nezajímalo.
Dobrodružná kniha pro mládež pojednávající o čtveřici vědců (a psovi) která se při průzkumu jeskyně kdesi v tajze dostane do říše dávno zapomenutého kmene Skytů. Jsou zajati a místní šaman který se bojí že ztratí u důvěřivých a prostých lidí svůj vliv, usiluje o to aby cizinci byli obětováni bohům a mladá dívka se stala ženou náčelníkova syna. Avšak i mezi Skyty se najdou rozumní lidé, kteří vědí na čí straně je právo a spravedlnost ... Není to špatné ale dnešní mladou generaci by tento příběh už nejspíš neoslovil.
Nedávno jsem si náhodně na tuto knihu vzpomněla. Jako malá holka jsem ji několikrát četla, moc se mi líbila, dodnes si vzpomínám na jeskyni, kde byly oranžové keře a rostliny, pes boxer 3 archeologove a dívka. Hned se půjdu podívat, jestli ji v půdní knihovně nenajdu. Nějak mě zasáhla nostalgie ☺.
Kdysi ,jako o trochu mladší , jsem si chtěl knihu přečíst - lákal mě její název , a protože se mně to nepodařilo, tak jsem to dohonil teď. Autor neměl tak špatný nápad, když se výprava dostala jeskyní ke Skytům, i to popisování jejich života bylo docela zajímavé, i když by to nebylo ve skutečnosti možné, ale to je fuk-fantastická literatura si může vymýšlet,...
Z toho,co se dalo za totáče číst z té..no řekněme "východní" dobrodružné literatury bylo tohle to lepší-alespoň pro mě
Krásná kniha dobrého nápadu i akcí nabitých bojů mezi příslušníky Skytskýh kmenů. Akorát to věčné pojmenovávání mezi členy expedice: Dmytro Borisčoviči? Ano,Ivane Semenioviči? - to mi moc nesedlo,spíš pobavilo,asi jako zvolání prof. Semenioviče : "Uklidněme se, soudruzi!". Jinak bezvadná kniha.
Bavila mě část s průzkumem jeskyně a odstřelem zaplynovaného dómu - průchodu do země skytů.
Knihu jsem přečetl kvůli čtenářské výzvě po více bez třiceti letech , které ležela ve sklepě. Na vydání z roku 63 je znát ten sovětský duch nadseneho socialismu. Kniha je plná výrazů pobratim, soudruh, jsou tam vykoristovatele, ale je to obraz tehdejší doby.