Potopa II.
Henryk Sienkiewicz
2. díl: Pokračují další boje se Švédy. Hlavní hrdina Ondřej Kmicic, Zachrání polskému králi Janu Kazimírovi život. Dál bojuje se Švédy. Na závěr si bere za ženu Olenku Billewiczownu.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
Potop, 1949
více info...
Přidat komentář
Další zajímavě napsaný historický román boje Poláků pro nepřátelům, pustošivým Švédům, kteří se dostali až do samého středu území. Čtu ji již za ta léta poněkolikáté.
Dám na just 4 hviezdičky, chýbalo mi viac scén so Zaglobom, joj! Hoci Kmicic je tiež sympatická postava a Boguslaw asi nová najzaujímavejšia z celej Potopy. Sienkewiczov čitateľ ale nie je o nič ukrátený, dej beží plynule. Mám už ale rozčítaného pána Wolodyho, dúfam, že Boguslaw dostane viac priestoru, než ten politický. Hneď po slovnom spojení "Basia má dve pištole" som našla po troch knihách jedno veľké rozuzlenie, na ktoré som fakt čakala v troch knihách:D A je to neskutočné, nechcem spamovať a ešte o inej knihe, no prvá lekcia šermovania ma úplne dostala, roztatárila, toto zažiť, to je sen každej, ktorá sa vidí vo Fantaghiro:D A jedine pre tie komplimenty by stálo za to vrátiť sa do tých dôb, čo tí gavalieri zo seba sypali, ak je to teda tak, ako píše autor :D
Pokračování prvního dílu nám nabídne další osudy pana Kmicice, který přestože párkrát šlápne vedle, nakonec si tyto chyby svými velkolepými činy vykoupí a vše se v dobré obrátí. Prostě každá voda nakonec steče do údolí a Olenka se dostane za ženu Ondrovi. I zde si bitev chtivý čtenář přijde na své, zejména při jejich podrobných popisech, včetně mnoha zranění, jaká se v těchto situacích dají utržit. I když se příběh odehrává v nelehké době švédského vpádu na tehdy polská území, přesto to na mě působilo jako místy zidealizované čtení, mající zjevně za cíl pozvednutí polského národního sebevědomí. To samozřejmě není na škodu, naopak to tomu příběhu dodává zajímavý nádech.
Akce střídá akci s manévry přes slzavá údolí. Bacha na toho urputného Litevce, má kàmoše samotného Kinga a hlavně Zaglobu...
Bijte je! Mor ho!... A to zprava doleva a horem i dolem přes celou Rzecz Pospolitou. Tehdá to takhle měli, Ti Poláci, se Švédy. A dnes? Ikea.
Opravdu Pan Spisovatel! Na historických událostech bravurně popsaná doba z polsko-švédské války. Po dlouhé době jsem porušila pravidlo a listovala dopředu, jak to s panem Kmicicem dopadne. Nejen kvůli Olence, ale i kvůli jemu samotnému. :). Čtivé, napínavé, s hlubokou moudrostí psané.
A zase ti Švédi, co se nás (i v hokeji) a Poláků v historii natrápili. Díky Sienkiewiczovi si teď v klidu a teple a s velkým zaujetím můžu dočíst pokračování nesmrtelného románu. Krásná kniha i po grafické stránce. Lze se z ní naučit i něco málo z latiny.
Druhý,závěrečný díl byl podstatně lepší a čtivější než díl první.Válka se Švédy stále pokračuje,ale je očividné,že se blíží ke konci.A mezitím Kmicic,který u Čenstochové přijal přezdívku Babinicz bojuje po boku polského krále a snaží se ze sebe smýt minulost...
Úplně mě ke konci deprimovalo,jak byli u sebe Olenka a Kmicic blízko,ale nevěděli o tom a hlavně jak si Olenka stále myslela,že je Ondřej zrádce.Ne,nebyl.
Výborná knížka z polské historie. Jen mě rozčilovalo, že jsem vždy při nějakém latinském citátu musel listovat až na konec knížky, abych zjistil český překlad.
Autor síce niekde zveličoval veľa a niekde ešte viac, ale mne to nevadilo, knihu som si užíval od začiatku až do konca, lebo, kde inde dnes možno stretnúť takých udatných hrdinov? A ako bonus som za dva týždne krížom krážom precestoval celu Rzeczpospolitu, ešte aj v Ľubovni na hrade som bol =) A len tak mimochodom, piata hviezdička patrí pánu Zaglobovi :)
PS: Klobúk dole pred Sienkiewiczom, podarilo sa mu napísať telefónny zoznam skôr ako boli v Poľsku známe telefónne čísla =)
Podla mna najlepsia cast tejto trilogie... podstatne viac napatia a bojov ako v Ohnom a mecom !! a posdtatne menej milostných opisov ako v Pán Wolodijovsky
(Uwaga spoilery!) Po přečtení celé Trilogie můžu klidně říct: Potopa je nejlepší díl série. I když druhé díly většinou bývají spojovacím můstkem mezi jedničkou, kterou vás naladí, a trojkou, kde se všechno vyřeší. Sienkiewicz hrál vyšší level a to nejlepší nacpal doprostřed.
Název Potopa není zvolen náhodně. Když švédská armáda Karla X. Gustava se spojenci začala v roce 1655 s porcováním již značně rozloženého chodu jménem Polsko, říkalo se tomuto období Potopa. Jak uznáte, moc gut doba na lovestory. Nicméně když vám odkážou pár slušně velkých pozemků a hezkou ženu k tomu, nenecháte to být. Ondra Kmiciců byl téhož názoru. A o tom je Potopa.
Budete milovat Ondru Kmicice. Protože není černobílý ani co by se za nehet vešlo jako chudák pan Jiří Michal v Panu Wolodyjowském. Nemůžu si nerýpnout. Během dvou dílů se změní z floutka, který miluje střílet (zvlášť do portrétů předků své vyvolené Olenky po popití většího množství vína), v uvědomělého vlastence, jehož jediným cílem není plný žaludek a pěkná baba v posteli, ale spíš věčné blaho Polska. A budete zbožňovat i Olenku Billewiczownu, která si umí postavit hlavu a zachovat klid, i když jí v domě v noci pobíhají cizí chlapi a hledají Kmicice, aby ho mohli přinejmenším napíchnout na kůl. Nakonec vám i těch 1000 stran bude připadat málo, tak výborně se kniha čte a tak sympatičtí jsou hlavní hrdinové.
Zkrátka perfektní čtení. Ještě dokonalejší v společnosti ukrajinské čokolády značky Olenka. A filmový Kmicic stojí taky za to. Niech żyje Polska.
Ale furt mi není jasný, jak mohla být Olenka blondýna s tmavým obočím. To prostě nechápu. Nicméně to není důvod ke snížení bodového hodnocení ani o jednu setinu. Jasných 5/5.
Když jsem poprvé navštívila Częstochowou, strašně mě překvapilo, že klášter leží uprostřed velkého města. Představovala jsem si vše jako v knize :-)))
Úžasný a poutavý příběh. Dojemná lovestory. Po Quo vadis moje druhá nejoblíbenější Sienkiewiczova kniha.
Tato kniha ukazuje boj se švédy a hrdost Poláků, ale zároveň neschopnost dát prospěch své vlasti nad vlastní obohacení. Autor popsal tuto část polské historie velmi poutavě.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Druhá časť Potopy. Opäť vysoko čitateľné. Humoru je tu trochu menej, zato však o dosť viac explicitného násilia (čo samozrejme k dobrodružnej historickej knihe patrí). Celkovo je však explicitného násilia postupne v knihách viac a viac.
Čitateľ nech je vopred varovaný, že knihy nie sú historicky celkom verné, je to epos na pozdvihnutie ducha vtedy neslobodných Poliakov.