Potopený zvon

05.06.2019

(Jednotlivé úryvky na sebe nenavazují.)

Skřet (vypráví, co mu řekl motýlek, drobounký skřítek)
... skřít znovu počal vyprávět:
Křicíce hý a hó a v bičů praskání
cos vlekli vzhůru pracně po stráni,
dnem vzhůru máselnici kovovou či jakovou;
a strašné to bylo na pohled,
kde která víla a skřítek strachem zbled.
Tu věc prý chtějí - hrůza pomysliti -
na věži v kapličce zavěsiti,
železnou tyčkou do ní denně chtějí mlátit
a všecky dobré duchy zemní k smrti schvátit.

Ježibaba (poté, co si farář, lazebník a učitel přišli pro zraněného Jindru)
No dost!
Tak vemte si huž toho chudáčka!
Cák je mi po ňom. Já to nestropila,
ajci jen žije, pokujd bude moct,
pro mně a za mně, já mu nebráním:
šak dlúho, jářku, nebude to trvat.
Zvete ho mistrem. S jeho mistrovstvím
však je šelijak. Ajci si vám zvoní
ten zvonek ze železa, který zrobil.
Takuví huši máte, neslyšící;
znít dobře nebude jim, ba ni jemu,
von nejlíp ví, co všecko jemu schází.
To schází nejlepšímu, kaz má každyj.
Toť máte nosidla, tam si ho vložte,
velkýho mistra. - Mistře s mléčnou tváří!
No staň: pomůžeš kázat farářovi,
pomůžeš hučiteli děti mlátit
a pulbírovi do mydlinek šlehat.