Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny
František Lízna
Pater František Lízna pravdivě zachycuje to, co na svých poutních cestách prožívá. Podobně objektivně zaznamenává také svá setkání s lidmi: s těmi nejsrdečnějšími a nejobětavějšími i s těmi nezdvořilými, nevstřícnými a bezohlednými, byť se k těm druhým zařadily i mnohé osoby z prostředí římskokatolické církve.
Přidat komentář
Proti cestopisu z pouti do Compostely je tenhle Líznův cestovní deník snad až moc tenký, ale pořád má všechny ingredience, které z něj dělají silné a posilující čtení. Znovu jde jen o krátké faktografické zápisky, a znovu vás přimějí jít s autorem, bát se o něj a těšit se jeho cestou. A hlavně jeho pokorou, dobrotou a upřímností.
"Tradiční líznovský" cestovní deník. Tentokrát překvapivě často posmutnělý - což je i uvedeno v předmluvě Igora Fice. Nicméně otec František došel zase tam, kam si usmyslel, cesta nebyla lehká, ale on ji nevzdal... a místa, kde občas přespával.. to je teda něco :-))
Autorovy další knížky
2006 | Musím jít dál |
2010 | Vstávám a pokračuji v cestě z Fatimy do Compostely |
2008 | Šel jsem však vytrvale |
2010 | Pouť za sv. Kateřinou Sienskou do Sieny a Říma |
2014 | Jak jen teskná je noc |
Děkuji...