Poutník
Jan Konfršt
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441495/bmid_poutnik-usc-441495.jpg
4
5
5
Netradiční pohled na životní příběh Ježíše Krista. Jan se při jedné ze svých toulek horami nečekaně setká s mužem, který na něj vlastně čeká, aby mu splnil jeho odvěký sen - dozvědět se o Ježíši víc, než je psáno. Během jedné jediné noci mu tajemný cizinec převypráví příběh jeho života. Tím mužem je Jakub, Ježíšův starší bratr, poutník časem, který během oné noci odkrývá tajemství jeho života. Kým Ježíš ve skutečnosti byl, jak žil, co znamenali jeden pro druhého. Jaký měl vztah se svou matkou, se svými blízkými. Jak prožíval své dětství a dospívání, s kým se později na svých cestách setkával. Jak byl jeden čas vzýván, avšak v konci zatracen. V Jakubově poutavém vyprávění ožívá biblický svět doby, v níž spolu žili. Svého bratra navíc přibližuje jako muže velmi životaschopného, na hony vzdáleného od obrazu, který nám po staletí dodnes předkládá církev. Kniha Poutník vypráví životní příběh člověka, který ovlivnil životy našich předků více než kdokoli jiný a jako inspirace by nám mohl sloužit i dnes. (Anotace převzata od: Kosmas)... celý text
Přidat komentář
Z knihy mám rozporuplné pocity. Vyprávění nepůsobí věrohodně a je nesmírně podrobné. Styl vyprávění i chybná gramatika..., bohužel se to moc nepovedlo. Ježíš bydlí se svou rodinou a starším “nevlastním” bratrem, který o něm mluví jako o bratrovi, byť nemají ani jednoho rodiče společného. Jakub byl, dle vyprávění, syn Josefův. O matce Ježíše píše jako o své matce. Za celý jeho život Ježíšovi sourozenci, kteří se rodili, neměli o Ježíše zájem a ani on o ně, a to ani v době, kdy už vyrostli a on putoval a hovořil s lidmi, ukazoval jim pohled na víru... To je prostě nesmysl. Ježíše znali všichni a jeho sourozenci žijící s nim v jednom domě jako by byli cizí? Model rodiny je po celých 33 let Ježíšova života neměnný. Jakub nikdy neměl zájem založit rodinu ani mít známost, žil 43 let v rodině s matkou a Ježíšem, sourozenci spali v jedné místnosti, přestože jim bylo dávno přes 20, a mnoho dalších nereálností. Na závěr najednou, kdy by se člověk podrobnosti dozvědět chtěl a byly důležité, je vyprávění víc než strohé, závěr nedokončený. Dovedu si představit, že Ježíš byl “obyčejný”, avšak mimořádný člověk. Sama ho miluji. Ale kniha mě bohužel neoslovila. Mrzí mě i, že je na křídového papíře, místo na recyklovaném. Škoda.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Poutník |
| 2013 | Co když to bylo tak... |
| 2007 | Úvahy o životě |
| 2003 | Život v našich dlaních |
| 2010 | Vlastenectví |
Kniha je splněným snem pro všechny, kteří kdy toužili dozvědět se více o životě člověka, jehož příchod jsme si vyprosili a k naší velké škodě pak v konci odmítli. Čtenář na jejích stránkách nenajde běžně šířenou verzi Ježíšova života – naopak, postavy a události se zde ukazují být jiné, než se traduje. Ježíš tu není nedosažitelná zbožštěná figura, ale vlastně obyčejný kluk, sice bezpochyby s mimořádnou silou osobnosti, ale přesto kluk, který se od narození musí „vyrovnávat s nepřízní svého okolí“, prochází obdobím zrání, prožívá nejistoty a vnitřní pochyby jako kdokoli z nás. Kniha boří mýtus o Ježíšově matce, o Jidášovi a další… Staví tak čtenáře před volbu, zda bude knihu považovat za „znesvěcení“ tradic, nebo zda otevře svou mysl a připustí mimo jiné i možnost, že podstatná součást Ježíšovy mise spočívala v poselství, že jsme v podstatě všichni na stejné lodi a že všichni můžeme být jako On.
Knihu napsal můj přítel Jan Konfršt, který je pro mě nejmoudřejším člověkem, kterého jsem kdy potkala a který mě naučil jedny z nejdůležitějších věcí pro život. Znám ho přes 20 let jako člověka schopného hluboce se ponořit do duchovních témat, ale zároveň vyznávajícího zdravý „selský“ rozum, stojícího oběma nohama na zemi. To se odráží i v Poutníkovi, kde jsem, zcela ponořená do vzpomínek Ježíšova bratra Jakuba, byla autorem pravidelně vracena do přítomného času rozhovoru na pozadí nočního lesa. Jakoby mi chtěl autor říci: „Ať se stalo v minulosti cokoli, důležité je to, co s tím uděláš teď.“
Knihu doplňují překrásné ilustrace výtvarnice Marie Valterové, které jsou i důvodem, proč autor pro knihu zvolil křídový papír.
Myslím, že z Poutníka může čtenář načerpat mnoho, a toto dílo je podle mě významným příspěvkem k tomu, aby lidstvo, pokud se podobná příležitost bude v budoucnu opakovat, neudělalo znovu stejnou chybu.