Ja, Pútnik
Terry Hayes
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249632/bmid_ja-putnik-249632.jpg
5
2072
2072
Pútnik je krycie meno muža, ktorý neexistuje. V detstve si ho adoptovali bohatí manželia, vyštudoval a potom obetavo pracoval pre najtajnejšiu špionážnu jednotku americkej tajnej služby. Po septembri 2001 sa však Amerika zmenila a zmenili sa aj jej tajné služby. Pútnik odchádza do dôchodku, dostáva novú identitu a túži po pokojnom, obyčajnom živote. Pod cudzím menom napíše vynikajúcu knihu o kriminalistických metódach vyšetrovania zločinov, aby svojim nástupcom pomohol bohatými skúsenosťami z vlastnej praxe. Kniha sa mu však vráti ako bumerang. Pomocou nej ho vypátra newyorský detektív Ben Bradley, a tak sa Pútnik chtiac-nechtiac ocitne v izbe pokútneho newyorského hotela, kde sa vo vani s kyselinou našlo zohavené ženské telo zbavené tváre aj zubov, ale ani jediný odtlačok prstov. Kniha je učebnicou, návodom na spáchanie dokonalej vraždy – a jej autorom je Pútnik. To, čo spočiatku vyzerá ako nezvyčajne náročné vyšetrovanie vraždy, čoskoro nadobudne závratné rozmery a začnú sa preteky s časom na záchranu Ameriky pred jej zničením. Pútnik je opäť v hre, musí absolvovať dlhú púť cez Mekku, opustené zrúcaniny na tureckom pobreží, nacistický tábor smrti v Alsasku až po divoký Hindúkuš, aby našiel záhadného muža, ktorý si v mene svojho Boha zaumienil spáchať desivú masovú vraždu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
I am Pilgrim, 2013
více info...
Přidat komentář
Zábavný, dynamický a výborně promyšlený hybrid špionážního románu, detektivky a thrilleru. Nejsem fanoušek ani jednoho z těchto žánrů, a přece jsem se při čtení Poutníka bavil jako u málokteré ze současných "novinek". Ta rozvětvenost a komplikovanost děje by mohla být v tomto případě stejně tak kladem jako záporem, podle čtenářova dojmu. Pro mě to byl jasný klad. I když jsem se občas ztratil v té smršti vedlejších postav (možná taky proto, že nemám paměť na jména) a některých událostí (možná proto, že nemám paměť na nic), záhy jsem se zase našel a ty chvilky prozření pro mě byly stejně tak zábavné jako samotná četba. Co se týče postav, musím přiznat, že k Saracénovi jsem cítil jistý druh sympatie (nejsem muslim, militarista, ani nic podobného). Nejspíš to pramenilo z jeho životního příběhu a té lidskosti, kterou - i při svém fanatismu - projevoval. Člověk to pak otevře trochu jiný náhled na některé lidi. Závěrečný duel Poutníka se Saracénem byl každopádně epický a nasadil korunu již tak skvělému dílu. Prostě báječné!
Zklamání. Nedostala jsem se ani přes stranu 200 a musím knihu odložit. Vůbec mně k ní už nic netáhne.
Zřejmě jsem si měla přečíst i jiné anotace a také více recenzí. Od názvu jsem čekala něco více "duchovního".
Knihu jsem četla na můj vkus velice dlouho, ale přesto mohu říct, že se mi nakonec líbila. Jen bych ubrala počet stran. Děj knihy by se dal rozložit do dvou, co se týká obsahu. Jestli autor napíše ještě něco dalšího, tak si to ráda přečtu.
Prvních 80 stran jsem překonával lehce znuděně, pak to začalo... kloudnej sešup, dobře naformátovaný kapitoly, čtivě vykreslený postavy...perfekt bondovská oddychovka, kterou si ale budu dlouho pamatovat. Díky Terry!
Kniha se mi velmi dobře četla, občas to bylo trochu překombinované, ale jako celek to bylo čtivé a napínavé.
Místy je to trochu překombinované, ale oceňuji tempo vyprávění. Celo dobu je to tak právě akorát. Dovolí to klidně usnout, ale zároveň se člověk těší až zase vezme knihu do ruky.
Bohužel budu patřit k menšině. Knihu jsem odložila po 160 stránkách. Snažila jsem se, fakt jsem se snažila. Ale je tam tolik vrstev, že to prostě na mě nebylo :-( Pokorně jsem se vrátila k Nesbovi, který mi připadá mnohem přehlednější. Ale třeba se k Poutníkovi někdy vrátím a dočtu.
Kniha se mi strašně dobře četla, měla jsem pocit, že je vše domyšlené do nejmenších detailů, ale jak Ingrid dovedla Dodge přes zahradu ke srázu, aniž by ji zachytila nějaká z kamer mi je zcela nepochopitelné..
Kniha v sobě mísí kriminální thriller s konspiracemi a akcí. Příběh i postavy jsou promyšleny do sebemenšího detailu, a tak i přes svou délku si na konci povzdychnete, proč kniha nemá ještě o pár stránek víc. Děj je v závěru končen a všechno se více méně vysvětlí, a to nejen z případu, ale také z Poutníkovi minulosti.
Já, Poutník se nedá s ničím srovnávat, a proto jde o výjimečný zážitek, při kterém často zapomenete dýchat. Tleskám autorovi za jeho práci a snad se třeba dočkáme nějakého dalšího Poutníkova dobrodružství.
Trosku jsem se musela prokousat zacatkem, ale pak se to zacalo rozjizdet a uz se nedalo prestat. Skvele napsano, knihu jsem si opravdu uzila .
Tento román zapadl ideálně do nálady. Po středověkých románech jsem se ocitl v současnosti s perfektní špionážní tématikou. Obdivoval jsem autorovu schopnost přecházet z různých událostí, různých činů, odlišných osob a skrz kontinenty. Pilgrim je takový James Bond, ale mnohem užitečnější a nenápadnější.
Některé pasáže nebyly tak zajímavé, ale nakonec se ukázalo, že v tu chvíli zbytečně podrobně popisované události měly svůj smysl.
Hodnotím 100%, protože se to autorovi moc povedlo a určitě to nebylo zadarmo. Tolik oborů (lékařství, špionáž, vojenství, geopolitika, politika ad) v jednom románu. Paráda
Takže popořadě. Kniha začíná mrtvou ženskou v hotelu. To je toho, ne? Skoro to až působí jako další tuctova detektivka. Až na to, že ne. Kniha je šoupnutá hned do více kategorii (thriller, krimi, špionážní). Takže hned po tom, co jsem se začala na začátku smát (vybavil se mi můj oblíbený seriál Castle), jsem se smát přestala, protože v další kapitole přišlo to, kvůli čemu mě kniha dostala.
Tenhle žánr mě prostě baví. Myslela jsem, že se v minulosti zdržime jenom chvilku (že se bude děj víc střídat s přítomnosti, protože jsem do té doby nevěděla, o čem kniha vlastně je. Po dlouhé době jsem držela v ruce titul, jejíž anotace nevyspoileruje celý děj. Takže velký plus.) Ale my tam byli docela dlouho. A když mi došlo proč, vypadlo že mě jenom: aha, jo takhle (nepopisuje se zde pouze dobro, ale i to zlo, s tím, že není odsuzovano, prostě je popsáno takové jaké je, protože prostě je a existuje -jinak by vlastně nemohlo existovat dobro- a mě proto napadá: Kdo je vlastně hlavní postava? Poutník nebo Duch? Jde o to, aby autor popsal realitu jaká je, nebo jak chceme, aby realita vypadala? Proto jsem přesunula autora do své pomyslné síně slávy, přestože jsem ještě ani neměla docteno.) To že minulost není lineárně, je příjemny bonus, aby mě čtení bavilo ještě víc. Ty odskoky a vsuvky, jo, to se hodně líbilo.
A teprve potom, po hodně stranách, začíná skutečný boj o čas, který je stejně dobrý jako první polovina knihy. Mé srdce plesalo a duše chrochtala radostí. A jak se potom spojí vzpomínky minulosti s fakty přítomnosti? Geniální!
Neustálé a dokonalé udržování napětí a autorova neskutečná vypravěčská schopnost dělá z knihy klenot. Ano, 750 stran je hodně, ale v tomhle případě skoro málo.
Rasistická, sexistická a věcně nesprávná. Některé závěry tak absurdní, až jsem se musela nahlas smát. Ale rychle se čte. Na prodloužený víkend u bazénu OK.
Rozhodla jsem se knihu nedočítat i přesto, že jsem se prokousala až na stranu 230. Toto není můj styl. Strašně jsem se u knihy nudila.
Terry Hayes je výborný vypravěč. Příběh je dokonale promyšlený a sepsaný. Po těch 700 stranách mě mrzelo, že knižka už bude končit. Doufám že Terry už píše další knihu a že to nebude trvat dlouho.
Já, Poutník. Copak to asi bude za knihu, už jen ten název je úžasný!? Ptala jsem se sama sebe v knihkupectví. Po přečtení několika málo řádků v první kapitole, jsem se rozhodla. Je to neuvěřitelně čtivé! Knihu si vlekla k pokladně. (Je docela těžká (: ). Usmívající paní prodavačka, nejspíše ji ke štěstí stačí vidina tržby /kniha je trošku dražší/, mi říká, vybrala jste si moc dobře. Vy jste to četla, ptám se jí. Nečetla, ale kupuje ji skoro každý a je to bestseller. Díky těmto slovům jsem knihu málem nekoupila! A to by byla ohromná škoda, protože tenhle best-seller je opravdu a bez debat - best. Tak best, že jsem si oblíbila padoucha, fandila mu tak dlouho, abych ho nesnášela. Ale jak už to v knihách bývá... poslední stránka byla nasliněna prstem a otočena. Škoda, některé příběhy by končit rozhodně neměli!