Pouto
Mark Watson
Dominic Kitchen je svatební fotograf. Od počátku své úspěšné kariéry zachycuje ženicha a nevěstu v nejšťastnějších okamžicích jejich života, kdy uzavírají svazek, o němž doufají, že potrvá navždy. Přitom jemu samému není pomoci, protože se naopak nedokáže vymanit z pouta k ženě, která by pro něj měla být za všech okolností tabu…... celý text
Přidat komentář
Rozhodně svým způsobem zajímavá knížka. Hodně věcí se mi líbilo, první dvě třetiny to v ději příjemně pulzovalo a navozovalo to takovou lehce pikantní atmosféru. Bohužel ale musím souhlasit s komentáři níže - to vyvrcholení vztahu mezi Victorií a Dominikem bylo jak vyprávění o výletu do sámošky. Ale čte se to krásně, rychle. Navíc je z vyprávění cítit taková laskavost k tomu všemu.
Napsala jsem o tom recenzi na blog, můžete se podívat: https://sucre-fleur.blogspot.cz/2016/08/pouto-m-watson-o-citech-ktere-hreji-i.html
Příběh je velice zajímavý! Už dlouho mne nějaká kniha nechytila jako tato. Sice mne zprvu trochu odrazovala obálka, ale knihu jsem dostala darem a řekla jsem si, že si ji tedy přečtu. A rozhodně toho nelituji. Děj skvělý, kniha se dobře četla a i ukončení mi opravdu sedlo.
Za mě 5*
Může za tím někdo hledat sexuální podtext, ale příběh je zajímavý. Umí psát. Narozdíl od příběhu Jedenáct, to už bylo opravdu moc postav
Výklad pana Watsona o životě svatebního fotografa je obdivuhodný, a kniha na mě působila skoro jako televizní reportáže, které obvykle prolamují společností přijaté normy a říkají nahlas to, o čem se obvykle mlčí. Pěkně (ne)vybíravě, v živých barvách!
Pokud zrovna také po něčem dychtivě toužíte, a nemůžete se vyhnout myšlence, co by na to řekli ostatní – přečtěte si tuto knihu. I když víte, že vše co se od počátku věků po člověku žádá je, aby se zařadil mezi ostatní, budete čekat na to, jak se situace vyvine. Dominikova síť činů a rozhodnutí je vystižena autorem velmi dobře!
V levných knihách jsem objevila od Watsona - Jedenáct - a líbilo se mi to. Proto jsem se rozhodla koupit si i Pouto.. Nebylo to špatně, dobře se to četlo, ale nic co by mě nějak nadchlo. Je to taková oddechová jednohubka.
Taková normální, průměrná kniha na odreagování. Za mě nic extra. Neurazí, ale ani nenadchne.
Na tuto knihu jsem se velice těšil. Prvotina autora kniha Jedenáct mi dost nadchla a čekal jsem, že stejně tak to bude i s další jeho knihou.
Jenže právě opak je pravdou.
Kniha má tedy zcela odlišný děj a jiné téma. Ale nějak jsem jí nepřišel na chuť. Netvrdím, že byla nějak špatná, to rozhodně ne, ale myslím, že zcela neodpovídá mému očekávání.
Nejsem nějaký zvrhlík, ale myslím si, že když se půlka knihy hemží sexuálním napětím a touhou sourozenců k sobě navzájem, tak jejich výsledný akt lze napsat lépe než slovy: a tak se to stalo...
Zajímavý příběh s mužským hrdinou, který pracuje jako fotograf na svatbách. Sledujeme ho od dětství do zralé dospělosti, jak se vyrovnává se svým postavením v rodině původní i té svojí. Dobře se to četlo, i ty pracovní zážitky. Ale je to hlavně o vztazích v rodině o vztahu sourozenců i žen a mužů obecně, o stárnutí. Bylo to trochu smutnější, ale bez hluchých míst.
Překrásná kniha o životě, jeho pomíjivosti a poutech k lidem, které máme rádi. Obyčejný život, který prožívá každý z nás. Autor svými slovy, obraty a přirovnáními vystihuje tak neuvěřitelně lehce a procítěně životní pravdy. Pouto hlavních hrdinů je společensky zakázané, ale co když jsou skutečně jedinými lidmi na světě, kteří se dokážou vzájemně pochopit i beze slov ... Incest, nepochopitelný čin lidí, ale přesto do této nádherné poetické knihy tak ošklivé slovo nepatří. Díky autorovu vyprávění lze i takový skutek, předem odsouzený k zatracení, jednoduše pochopit jako nevyhnutelný životní krok. Protože, co je vlastně skutečný a správný život.. Velmi krásná nostalgická kniha a já smekám před autorem.
Vskutku zajímavá kniha. Byla jsem na ni opravdu zvědavá. No inu otázka incestu je zajímavá sama o sobě, natož pak když se zakomponuje do skvělého, na mnoha místech vtipného příběhu. V mnoha směrech tedy Pouto překonalo moje očekávání. Za to jsem ráda. Ovšem nemění to nic na tom, že na krvesmisltví stále hledím jako na něco zvráceného. Každopádně mě kniha pobavila a zároveň přinutila přemýšlet.
Incest je citlivé téma. Zatímco olympští bohové jej brali jako něco zcela běžného, Bible jej označila strašidelným názvem „krvesmilstvo“ a zakázala jej. Mark Watson ve své knize Pouto načrtává zakázanou lásku mezi mladým mužem a jeho o deset let starší sestrou.
Zajímavé je, že slovo "incest" v Poutu nezazní ani jednou. Watson vztah mezi Dominikem a Victorií citlivě popisuje spíš jako něco, čemu se sourozenci nemohli bránit. Děj začíná v 60. letech a popisuje osudy obou sourozenců až do současnosti. Na pozadí je krásně vidět proměna prudérní Anglie a střet generací.
Děj plyne svižným tempem i díky užití přímé řeči a logickým myšlenkovým pochodům Dominica.
Navzdory tématu se kniha nesnaží být šokující za každou cenu. Hrdinové jsou sympatičtí a čtenář s nimi chtě nechtě musí soucítit. Pouto je jeden z nejzajímavějších současných románů, které jsem četl.
No, na Jedenáct to teda nemá, docela mě to zklamalo. Kniha se čte dobře, děj hezky plyne, Dominica jsem si oblíbila prakticky hned, ale jakmile došlo na tu osudnou noc, od té doby jsem to nějak nemohla strávit. Nejsem žádná konzerva, ale otázka incestu je pro mě naprosto nepředstavitelná a mám z toho husí kůži. Nicméně, bravurně popsané chování, pocity, popírání a vypořádávání se hlavního hrdiny sám se sebou.