Povahopisy

31.05.2024

Třetí příčka čtenářské výzvy obsazena. Štítky přidány. // Je to dar umět přesně - jednou větou - popsat danou vlastnost a umět ji demonstrovat na konkrétních situacích, do kterých se v životě dostáváme. // Zarazilo mě však, že navzdory předmluvě na přetřes přišly jen špatnosti člověka. Theofrastos tak zůstává v roli pouhého držitele mluvícího zrcadla, před nímž lze postát, zadívat se na sebe, kriticky popřemýšlet… Je škarohlídem.

Dobrý příklad, neřku-li ponaučení, jak být lepší, jak svým jednáním a projevem působit na své okolí, od něj tedy nedostanete. Ani pochvalu, že se o to již snažíte. // Knížka funguje jako varování. // Dávám maximální počet hvězdiček.

-------------------------------
CITÁT:
Já si totiž myslím, Polykle, že naši synové budou lepší, jestliže jim zanecháme takové památky, podle jejichž příkladu se rozhodnou pro přátelství a styk jen s nejlepšími lidmi, aby byli aspoň tak dobří jako oni.

10.06.2018

Výborné čtivo, ke kterému se rád vracím. Místy jsou to až takové mikropovídky s komickými pointami, jako třeba u ""upovídanosti":

Nic si z toho nedělá, když se mu jeho vlastní děti posmívají a říkají mu, když je ospalý a chce, aby spaly také: "Tatínku, povídej nám něco a my usneme."

Nebo u "oligarchického myšlení":

Z Homérových básní si zapamatoval jediný verš:
"Není dobré, když mnozí vládnou:
jen jeden buď vládcem."
Z ostatních veršů nezná ani jediný.

Nebo u "skrblictví" až zenový postřeh:

Z nákupu se vrací s prázdnýma rukama.

Směs jemné kultivovanosti, přesných postřehů a humoru vytváří z Povahopisů malé veledílo, které je i po těch víc jak dvou tisících letech stále aktuální. Doporučuji.