Pověsti vyšehradské
Marie Popelková
Pověsti vyšehradské, které Popelka Biliánová sbírala a zpracovávala pro své čtenáře, vyšly poprvé v roce 1905. Autorka se domnívala se, že shromažďuje a zachycuje starodávné legendy, ve skutečnosti však jejich předlohy většinou nesahají dále než k počátkům 19. století a zdaleka ne všechny mají opravdu lidový původ. To jim ale nikterak neubírá na přitažlivosti: dnes už patří k našemu historického povědomí a tvoří nedílnou součást pražské mytologie.... celý text
Přidat komentář
krátké, živě převyprávěné vyšehradské pověsti, legendy a pověry; autorka - vypravěčka přistupuje k látce s kriticky skeptickým nadhledem, aniž příběh zbavuje tajemství a kouzla; moderní vydání z r. 2006 je doplněno původními ilustracemi
Tuto knihu jsem dočetla jen proto, ze nerada odchazim od rozečtene knihy. Neoslovila mě a to mám pověsti moc rada.
Krásné, psané tou nádhernou češtinou počátku minulého století- vzletně a přece srozumitelně. Navíc o místě, které ej kouzelné samo o sobě. Vyšehrad!
Autorovy další knížky
1992 | Do panského stavu - svazek první |
1981 | Růže z pražských trhů |
2006 | Pověsti vyšehradské |
1995 | Pražské pověsti |
1995 | Do panského stavu - svazek třetí |
Knížku pověstí Marie Popelkové alias Popelky Biliánové jsem četl ve vydání z roku 2013 (nakladatelství Dobrovský) a mj. právě nepříliš pečlivému edičnímu zpracování hodnotím níže, než bych asi učinil za jiných okolností. Ediční poznámka je dosti vágní, není zřejmé, co všechno se s texty dělalo, snad mnoho ne, nicméně už jen četné interpunkční nedostatky, chybná velká písmena a různé nejednotnosti svědčí o tom, že se vydání nedostalo patřičné péče. Sloh Popelky Biliánové je obecně dosti rozkolísaný, což u dlouhé řady prezentovaných pověstí platí i o obsahu, kdy do jediného textu soustředí hned několik variant jednoho příběhu či motivu a oblepí to ještě historkami z doby ze svého hlediska nedávné. To by v principu nemuselo vadit, ba naopak, jenomže u Biliánové je to často zkrátka poněkud zmatené. Obdobně platí, že ani řazení pověstí v sobě nemá aspoň pokus o nějakou systematizaci či logiku. Obrovskou předností knihy - a důvodem, proč ji přese všechno výše řečené otevřít a číst - je to, že takové množství pověstí, zkazek a historek týkajících se Vyšehradu a jeho nejbližšího okolí nikdo jiný než tato jeho svérázná (a v mnoha ohledech zasloužilá) obyvatelka neshromáždil a už ani neshromáždí. A cennější a zajímavější jsou - alespoň z mého pohledu - nikoli pověsti více či méně známé, nýbrž právě ty všemožné historky, z hlediska autorčina života soudobé nebo časově nepříliš vzdálené. A pak rozličné varianty známějších látek, ale i autorčiny osobní úvahy, spekulace, hypotézy, dobové vstupy a aktualizace, nezřídka s ironickým (popř. nostalgicko-ironickým) ostnem, neochuzené o humor. Tím vším tato hrdá a oddaná příznivkyně Vyšehradu toto staroslavné a památné místo našich dějin (a ještě víc naší mytologie a národního cítění) zlidšťuje, "posousedšťuje" (což paradoxně mnohdy vůbec nemuselo být jejím záměrem). To se pak člověku po všech těch místech (potažmo místech těch míst) hned chodí úplně jinak.