Pověz mi, jak žijete
Agatha Christie Mallowan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71665/bmid_povez-mi-jak-zijete-TDs-71665.jpeg
5
178
178
Tato kniha některého fanouška detektivek Agathy Christie překvapí. V této knize totiž nenaleznete ani příběh s kriminální zápletkou, ani žádného ze svých oblíbených detektivů, ale vzpomínkové vyprávění o archeologických výpravách na Blízký východ, jichž se autorka ve třicátých letech zúčastnila. Proto také první dáma zločinu podepsala toto netradiční dílko nejen svým obvyklým jménem, ale též příjmením po druhém manželovi-Mallowan -, který jí dělal na iráckých vykopávkách věrného společníka.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1977 , OrbisOriginální název:
Come, Tell Me How You Live, 1946
více info...
Přidat komentář
Agatha dokáže zaujmout nejen detektivními příběhy, jako žena archeologa vypráví o sezóně strávené na vykopávkách v Sýrii. Líbilo se mi její komentování života v této pro nás exotické zemi, zachycení charakterových vlastností jejich obyvatel, bylo patrné, že zde byla ráda. Trochu mě zamrazilo při jejím postřehu o náboženství v kontextu současných událostí v Sýrii: "Sýrie je plná fanatických náboženských sekt všech druhů, které jsou ochotny si pro dobrou věc podříznout hrdlo." Napsala v době mezi dvěma světovými válkami.
Agatha Christie... byla nejen královnou detektivek, ale v pozdějších letech také ženou archeologa Maxe Mallowena, kterého na jeho cestách doprovázela. I z tohoto důvodu jsem si tuto knihu vybrala do Čtenářské výzvy, protože jsem kdysi dávno snila o tom, že budu studovat archeologii a v rámci této činnosti potom cestovat po světě, hrabat se v zemi a objevovat zatím neobjevené... Samozřejmě jsem si brzy uvědomila, že se tento můj sen nikdy neuskuteční, přece jen jsem realista ;-). Teď už ale zpátky ke knize.
Příběh je čtivý, napsaný lehkou rukou a zaujme i člověka, který o vykopávky zájem nemá. Autorka totiž popisuje nejen samotnou práci archeologa, ale také (a to hlavně) i všechny potíže s ní spojené. Tj. především nutnou spolupráci s domorodým obyvatelstvem, která často není právě jednoduchá - abych to vyjádřila hodně mírně... Důvodem je pochopitelně jejich odlišná kultura, myšlení a celkový přístup k životu - což tenkrát, kdy se kniha odehrává, bylo ještě evropskému obyvateli o dost méně známé, než je tomu dnes. A protože se mi vyprávění opravdu líbilo, dávám pět hvězdiček a doporučuji každému, kdo se chce pobavit a zároveň se (alespoň touto formou) podívat do cizích zemí...
Nejsem aktivní čtenářkou detektivek, ale knihy Agáty Christie mám ráda. Tuto knihu jsem četla asi před čtvrt stoletím a vím, že se mi tehdy moc líbila. Proto jsem po ní sáhla, abych si příběh odehrávající se v Sýrii před druhou světovou válkou připomněla. Věděla jsem, že nepůjde o detektivku, ale spíše “cestopis” z prostředí archeologických vykopávek. Nevím proč, ale téměř až do poloviny knihy jsem se do příběhu nemohla začíst. Asi mě mátla arabská jména všech těch sluhů a pomocníků. Nebo mi zkrátka nepřirostla k srdci Sýrie, protože je to destinace, kam se rozhodně netoužím vydat. A je pravda, že “cestopisy” čtu ráda pouze z oblasti, které mě zajímají nebo jsou blízké mému srdci.
Nakonec jsem však příběh dočetla a určitě to nebylo se sebezapřením. Agáta je skvělá vypravěčka. Velmi vtipně a s lehkostí popisuje veselé, i méně veselé, příhody odehrávající se ve světě vykopávek... ano, četla jsem s úsměvem na tváři, když jsem si některé situace v duchu přehrála. Příjemné čtení, ale pro mě bez potřeby se ke knize opakovaně vracet.
Agatha popisuje své postřehy z cest po orientu se svým manželem archeologem.Vtipné - trochu mi to připomíná Amelii Peabody.Poslouchala jsem audioknihu.
Agathu máme především zařazenou jako autorku detektivního čtení, ale už ve svém životopise a nyní i v této knize se projeví její skvělý humor, nadhled a popis místa i lidí. Spolu s druhým manželem se zúčastnila několika archeologických výprav, užila všeho, co s tím bylo spojené (včetně nepohodlí, blech atd.), ale přesto na tento čas s láskou vzpomínala v době, kdy válka znemožnila jakékoliv archeologické bádání.
Tak si tak říkám, že kdyby paní Agatha žila v dnešní době, možná by měla úspěšný blog o cestování. Její vyprávění o době, kterou strávila se svým druhým manželem mezi archeology na vykopávkách v Sýrii, jsou plné výborných postřehů, nepostrádají cit pro atmosféru, vykreslují skvěle místní prostředí, myšlení místních obyvatel i způsob života. Navíc jsou to historky zábavné a vtipné.
Od mojí oblíbené autorky jsem zatím četla jen detektivky (a ještě si určitě nějaké přečtu), ale tato knížka se mi také moc líbila. Není to detektivka, je to ze života A. Christie a knížku napsala mile a s laskavým humorem.
Musím přiznat, že toto je první kniha, kterou jsem od A. Christie přečetla. Detektivky v knižní podobě mě totiž nějak nepřitahují, raději je shlédnu ve filmové podobě. Kniha "Pověz mi, jak žijete" je zajímavou sondou do života lidí v Sýrii v 1. polovině 20. století. Pokud jde o mentalitu, asi se příliš nezměnila, takže i s pomocí této knihy můžeme ledacos pochopit... například, že život pro obyvatele Blízkého Východu mnoho neznamená. Ač obsahuje mnohá závažná poselství, kniha je psána s laskavým humorem. Určitě doporučuji k přečtení!
Celkem dlouho jsem se této knize vyhýbala, ale naprosto zbytečně. I když to nebyla detektivka, přesto dokázala udržet zájem. Super knížka.
Zajímavé čtení, sice to nebylo tak strhující, jako Agathiny detektivky, ale i tak to mělo něco do sebe. Je zajímavé číst o dobách, kdy Agatha žila a co podnikala. Nejvíce mě zaujaly ty nákupy. To by bylo, to zažít. Na druhou stranu by to pro mě nebylo, neb bych nesnesla to, že se něco ztratí, všichni po vás chtějí "dary", grrrr. A teda co mi rvalo srdce, tak bylo zacházení s nálezy, které nechtěli nebo nebyly z doby, kterou chtěli. Taková škoda. Vím, že to byla taková doba, ale i tak.
Tohle jsem si musela přečíst.Miluji Agathu.Všechno co napíše musím přelouskat ;-)
Kniha pro Agathu netypická, ale o to raději jsem si ji přečetla. Úžasný humor, jsem nadšená.
Agatha je prostě nejlepší ! Geniální detektivky, bez debat. Ale tenhle její dobrodružný autobiografický cestopis je prostě úžasný. Vtipné, napínavé, lidské, skvělé ! Při čtení jsem záviděla tolik zážitků, cestování, ..měla jsem chuť sbalit kufr a nastoupit na vlak a jet. Cestování v té době po koloniích Anglie muselo být tak nádherné ( pokud jste tedy měli to štěstí a patřili k té správné třídě ). Při čtení mi bohužel chvílemi bylo smutno z toho, že spousta míst, u kterých Agi popisovala jejich nádheru je nyní zničeno ( aktuálně Allepo ) a o místech o kterých psala, že místní žijí klidným životem neznajíc válku, tak tam teď zuří boje. Ještě že to Agátha nevidí, jak by jí asi bylo, kdyby to všechno co navštívila viděla ve stavu v jakém je to dnes.
Agathu Christie jsem si zamilovala díky jejím detektivkám. Při nich jsem si uvědomila, že to je velká spisovatelka. Pak jsem od ní četla Vlastní životopis a uvědomila si, že je velká spisovatelka nejen detektivek. A teď, po přečtení Pověz mi, jak žijete, s úlevou zjišťuji, že i Agatha Christie je jen člověk :-) Velký člověk, ale člověk. Je to milá a vtipná knížka, kde si Agatha dělá legraci z ostatních i sama ze sebe. Opravdu jsem se bavila od začátku až do konce a místy se smála nahlas. To se mi už dlouho nestalo.
Moc příjemná kniha, zajímavá a vtipná. Bavila mě stejně jako autorčiny detektivky.
Kniha mě nezaujala. Vlastně jsem ji asi dočetla jen kvůli tomu, že jsem stále čekala, že dojde k nějaké zajímavé detektivní zápletce…. Bohužel nic.
Pokud bych si bývala byla dopředu přečetla nějakou anotaci a zjistila tak, že se jedná jen o nějaké vyprávění o vykopávkách v Sýrii, knihu bych nejspíš ani číst nezačala. Ale vlastně mi asi i přesto něco dala – dokážu si po jejím přečtení lépe představit mentalitu většiny lidí, kteří nyní ze Sýrie a jejího okolí do Evropy migrují. A na klidu mi to tedy vůbec nepřidává….
Výborná kniha, zábavná i dobrodružná, bezvadné historky, skvěle napsané s úžasným humorem, moc jsem si knihu užila - veselé pochichtávání při čtení v metru a busu ;-) Rozhodně doporučuji všem Agathiným fandům i nefandům...
Štítky knihy
archeologie humor vzpomínky 30. léta 20. století Blízký a Střední východ cestopisy vykopávky, terénní výzkum
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Tuhle knihu jsem poprvé četla před čtyřiceti lety a tehdy jsem ji chápala jako humorné vyprávění o archeologických vykopávkách. Dnes po letech, v době doznívající války v Sýrii, mne zaujaly jiné věci. A to, jak ve 30. letech 20. stol. fungovala společnost ve francouzské Sýrii, jak fungoval svět, který už není a nebude. Všechno se nějak mění, ale tamní společnost byla asi úplně "přeorána". Teď už by ji Agátha vůbec nepoznala. Také mne zaujal ten blahosklonný pohled Agáty na jejich domorodé pracovníky. I když se vyznává z lásky k místní krajině i hubatým kurdským ženám, číší z knihy takový nadřazený pohled na dětinské domorodce.