Pověz mi, jak žijete
Agatha Christie Mallowan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71665/bmid_povez-mi-jak-zijete-TDs-71665.jpeg
5
174
174
Tato kniha některého fanouška detektivek Agathy Christie překvapí. V této knize totiž nenaleznete ani příběh s kriminální zápletkou, ani žádného ze svých oblíbených detektivů, ale vzpomínkové vyprávění o archeologických výpravách na Blízký východ, jichž se autorka ve třicátých letech zúčastnila. Proto také první dáma zločinu podepsala toto netradiční dílko nejen svým obvyklým jménem, ale též příjmením po druhém manželovi-Mallowan -, který jí dělal na iráckých vykopávkách věrného společníka.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1977 , OrbisOriginální název:
Come, Tell Me How You Live, 1946
více info...
Přidat komentář
Vtipná a zajímavá mozaika z autorčina života, taková lahodná jednohubka na víkend. Skoro všem, kdo se v textu i jen mihnou, je věnována vzpomínka, historka, charakteristika... a z toho všeho můžeme vidět, jak drahá tahle místa autorce byla. Bylo to trochu dojemné a hodně zábavné čtení, vlastně bych se někdy do těch míst podívala... ale asi se nezadaří. Takže si nechám o rozkvetlých stepích a pahorcích plných historických pokladů nechám jenom zdát.
Agátha Christie jako archeoložka. Velice zajímavá kniha nesmírně poutavě napsaná.
Vzpomínky na několik let strávených se svým manželem, archeologem Maxem Mallowanem, při vykopávkách v Sýrii během 30.let 20 století. Atmosféra doby z knihy sálá s každou kapitolou a každým dalším dobrodružstvím nebo zážitkem, který Agatha popisuje. Píše především o jejich každodenním životě a o lidech, se kterými svůj život sdíleli – o členech expedice, personálu domácnosti, dělnících a místním obyvatelstvu. Život královny detektivek byl nesmírně zajímavý a ona sama byla člověkem neobyčejně pozoruhodným. Přednes Martiny Hudečkové se velice povedl. Určitě doporučuji.
Kniha je napsána s velkou lehkostí a nadhledem a patří mezi ty, které vyvolávají samovolný úsměv na tváři. Královna detektivních románů v ní poodhaluje svůj soukromý život, ve kterém doprovází svého druhého manžela při archeologických výpravách na Blízkém východě. A já tak mohu konstatovat, že je možná škoda, že se paní Agatha věnovala pouze psaní detektivních příběhů, protože málo který cestopis je napsán tak poutavě a zajímavě, jako právě tento. Pro tuto audioknihu, kterou načetla naprosto fantasticky paní Martina Hudečková, bych jenom těžko mohla najít někoho vhodnějšího. Dokonalé spojení obsahu a formy.
Kniha je skvělým vhledem do mysli svérázné britské spisovatelky. Člověk zjistí, jaká opravdu byla - praktická nebojácná žena, která se nezalekla téměř žádného dobrodružství, i když už byla ve středním věku. Že jí nechyběl smysl pro humor a měla i své slabosti. Tak jako každý člověk. Rozhodně doporučuji všem jejím fanouškům a také milcům minulosti, kteří se chtějí dozvědět něco o historii archeologických vykopávek.
Celá recenze v recenzích.
Laskavé i humorné vyprávění o cestě za archeologií do Sýrie (respektive o několika cestách, manželé se do Sýrie opakovaně vraceli).
Člověk si nemůže neuvědomit jak obtížně se tehdy cestovalo. Aby mohli v Sýrii pracovat, museli si manželé Mallowanovi nechat postavit dům! Neumím si - v časech, kdy přes poušť vedou široké silnice - představit jak mohli s náklaďákem projet wadi. Ne jednou, ale opakovaně. A kolik to všechno muselo stát peněz.
Pokud je Agatha Christie také vaše láska, pokud vás zajímá její život, kromě VLASTNÍHO ŽIVOTOPISU, rozhodně doporučuji i POVĚZ MI, JAK ŽIJETE.
Agatha Christie, úplně jiná.
Vzpomínky na účast na archeologických vykopávkách manžela na severu Sýrie a zejména na lidi, kteří byli při tom. Angličané, francouzští důstojníci, ale hlavně neobyčejně barvitě vylíčení místních lidí; Arabové, Kurdové, Arméni... 30. léta 20. století, kdy Sýrie byla pod francouzskou správou; hodně překvapí, jak relativně bezpečně se tady Evropané tenkrát mohli pohybovat.
Vtipně, občas sebeironicky, s lehkým nadhledem glosuje autorka svoje zážitky, někdy docela krušné a dobrodružné. Agatha musela být dost "děvče" do nepohody. Překvapilo, pobavilo.
Výborný překlad Dušana Zbavitele.
Čtyři plus.
*Najednou vycválá jako obyčejně odnikud nějaký jezdec na koni a žene se po pahorku nahoru. Přitáhne koni uzdu a křičí na mne, přičemž mě oslovuje plynnou arabštinou. Nerozumím mu víc než pozdrav, který zdvořile opětuji, a dodávám, že ,chawádža' je na druhé straně pahorku. Vypadá zaraženě, položí mi další otázku, a najednou hodí hlavu dozadu a rozeřve se smíchem.
"Ale vždyť je to ,chatun'! křičí. "Jaký omyl! Mluvím s ,chatun'!" a odcválá na druhou stranu pahorku, krajně rozveselen tou nevychovaností, jíž se dopustil tím, že na první pohled nepoznal ženu.*
Člověk by si přál, aby to nikdy neskončilo. Nádherné vyprávění o archeologických výpravách na Blízký východ, kterých se Agatha Ch. Mallowan zúčastnila mezi dvěma válkami se svým druhým mužem Maxem.
Nezaměnitelný humor při líčení desítek kulturních rozdílností, nahled a sebeironie tam, kde by běžná příslušnice ženského pohlaví "hodila flintu do žita", neuvěřitelné množství informací o vykopávkách, životě v dané lokalitě, přírodě, obyvatelích, obyčejích, cestování, úřadech, jídle, smrti...
Potěšil, ale nepřekvapil mě respekt k místu i místním, který manželé všemožně vyjadřovali svým jednáním, aniž by to zpochybňovalo jejich autoritu. Právě naopak.
Cítila jsem Agathinu lásku a smutek z rozloučení, když se Eropa začala chvět v základech a ona se vracela domů. Naposledy.
Vybroušený polodrahokam, jež trochu víc odkrývá osobnost královny detektivky a dokresluje to, co si o ní už dávno myslím.
Je to Dáma, co geniálně vládne slovem a ještě více vhledem do lidského srdce a zákonitostí lidských povah.
Dáma, co disponuje noblesou, taktem i jemnocitem ve vztahu k lidem včetně svého druhého muže.
Dáma, vládnoucí jemným humorem a nadhledem, co neuráží, jen vzbuzuje dobrou náladu. Nebo chuť smát se nahlas.
Jako bonus je všechno velice nepovrchní a pěkně se tu porovná asi nepřekonatelný ? rozdíl mezi křesťanskou a muslimskou civilizací, kde na jedné straně leží u základů římské právo a na druhé třeba šaría. . . .ano MOu598 má pravdu, asi nikdy se to nezmění!
Navíc KTN se ústy Hedy Čechové už v roce 1986 povedla nahrávka, co asi i může konkurovat dnešním audioknihám!
Jsem nadšená.
5/5
Milovaná, mnohokrát čtená, vtipná, chytrá, zajímavá, příjemným způsobem poučná kniha. Ač nejsem schopna číst její detektivky, tahle a její životopis jsou dva základní drahokamy v mé knihovně.
Klidná, milá, vtipná, hezky čtivá, v uspěchaném životě balzám na duši, jiný pohled na Agathu Christie. Autorka vypráví o zážitcích na vykopávkách v Sýrii se svým druhým manželem archeologem. Dozvídáme se hodně o místních obyvatelích, jejich životě a mentalitě, o cestování ve 30. letech. Doporučuji!
Toto bola taká bezstarostná-radostná jazda po častiach planéty, ktoré znamenali v pred islamských časoch počiatky ľudstva a v neskorších islamských časoch už len vrásky na tvári civilizovaného sveta.
Pani Agátha srší vtipom a pred nami sa odvíjajú životy nedotknuté civilizáciou, zamrznuté v čase.
Keby svetové mocnosti predtým ako naplánujú nejakú vojenskú misiu čítali takéto knihy, dozvedeli by sa o mentalite domorodcov oveľa viac ako z múdrych kníh ktoré oprašujú v hlavnom štábe.
Ačkoliv toto dílo napsala jedna z neznámějších spisovatelek detektivních příběhů, rozhodně se o detektivku nejedná, natož aby se zde vyskytovala kriminální zápletka.
Barvitě a svým osobitým humorem zde vylíčila svůj pobyt s manželem na vykopávkách v Sýrii, kde on působil jako archeolog a ona jako doprovod, který vše s nadsázkou zaznamenává. Občas se zde humorné prvky střídají s mírně tragickými ke konci spíše nostalgickými, a to, když slavná spisovatelka již z Anglie vzpomíná na pobyt v horké Sýrii, poetickým jazykem popisuje tamnější pestře oděné ženy, zmiňuje se o lidech, které si během pobytu na vykopávkách oblíbila a s mírným smutkem se doznává ze svého stesku po této zemi.
Četla jsem již několikrát. Zpočátku mne knížka okouzlovala. Dnes už vím, co čekat, a tak hledám - hlavně postoj autorky a můj k jinému životu, než je ten náš. Autorka píše sympaticky, neironizuje, předkládá skutečnosti, jak jsou, ale stejně je trochu cítit nadřazenost, že jsme lepší, než ti v Sýrii. Za 70 let se toho vtěchto otázkách moc nezměnilo.
Pro mne má knížka ještě další význam, protože byla cenou za výkon (Lyžařský kurz na škole. Já na lyžích úplně nemožná, jsem při slalomu, který jsem jela vpodstatě šusem, skončila třetí. Hurá.)
Citát:
"Čas je jen způsob myšlení."
Je to jiná Aghata Christie, než jak ji běžně známe, ale o to možná zajímavější.
Vtipná glosátorka, milující a obětavá manželka, chápající přítelkyně, žena se silným sociálním cítěním a s velikým obdivem k Sýrii a její historii. Vždy ochotná pomoci (zvlášť nemocným a jinak potřebným ženám), vždy pevně po boku svého muže archeologa, trpělivě snášející strasti pobytu v zemi s naprosto odlišnými sociálními i hygienickými standardy, než na jaké byla zvyklá v rodné Anglii. Mě např. hodně pobavilo její vypravování o záchodovém prkýnku...
Sama autorka v knize přiznává to, co už zažily tisíce a tisíce lidí, kteří určitou dobu pobývali v cizině. Tam daleko se jí po čase začalo stýskat po Anglii, a když se vrátila domů, zase se jí stýskalo po "jejich" domě poblíž jednoho z nadějných tellů v Sýrii.
Určitě stojí za přečtení!
Velice zajímavý a vtipný cestopis z pera královny detektivek Agathy Christie. Popisuje v něm cesty na archeologické vykopávky v Sýrii, kde se svým manželem Maxem Mallowanem trávila několik sezon po sobě. Dobře jsem se pobavila, především když popisovala různé trable s domorodými pomocníky, jejichž mentalita a životní a pracovní postoje byly hodně odlišné od toho, jak k životu přistupují Evropané (teda alespoň většina :))
Agatha Christie byla obdivuhodná žena a zajímavá je i tato kniha z jejího života, přestože to není detektivka. Ale hezky se četla a vyprávění bylo poutavé.
Tuhle knihu jsem poprvé četla před čtyřiceti lety a tehdy jsem ji chápala jako humorné vyprávění o archeologických vykopávkách. Dnes po letech, v době doznívající války v Sýrii, mne zaujaly jiné věci. A to, jak ve 30. letech 20. stol. fungovala společnost ve francouzské Sýrii, jak fungoval svět, který už není a nebude. Všechno se nějak mění, ale tamní společnost byla asi úplně "přeorána". Teď už by ji Agátha vůbec nepoznala. Také mne zaujal ten blahosklonný pohled Agáty na jejich domorodé pracovníky. I když se vyznává z lásky k místní krajině i hubatým kurdským ženám, číší z knihy takový nadřazený pohled na dětinské domorodce.
Agatha dokáže zaujmout nejen detektivními příběhy, jako žena archeologa vypráví o sezóně strávené na vykopávkách v Sýrii. Líbilo se mi její komentování života v této pro nás exotické zemi, zachycení charakterových vlastností jejich obyvatel, bylo patrné, že zde byla ráda. Trochu mě zamrazilo při jejím postřehu o náboženství v kontextu současných událostí v Sýrii: "Sýrie je plná fanatických náboženských sekt všech druhů, které jsou ochotny si pro dobrou věc podříznout hrdlo." Napsala v době mezi dvěma světovými válkami.
Štítky knihy
archeologie humor vzpomínky 30. léta 20. století Blízký a Střední východ cestopisy vykopávky, terénní výzkum
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Agathu Christie známe všichni jako královnu detektivek, ale zajímalo její biografické dílo, které líčí cestu její a jejího manžela Maxe Mallowana na archeologickou expedici na Blízký východ.
Paní autorku nám tato kniha ukazuje v trochu netradiční pozici - jako zapálenou cestovatelku, milovnici objevování a ženu, která ráda byla ve společnosti druhých lidí. Samotná kniha je tímto způsobem i koncipovaná - spíš než na popisu toho, co z hlediska archeologie Agatha s manželem našli, je kniha založená hlavně na lidech. Na vyprávění o rozličných setkáních, ten lidský element tu je velmi podstatný.
Knihu jsem poslouchala v podání Martiny Hudečkové - poslech to byl příjemný. Text samotný je psán s lehkostí a humorem, pěkně svižně. A byť uznávám, že mne poslech samotný bavil, hodnotím přesto "jen" průměrně. Samozřejmě jsem ráda, že jsem se s dílem seznámila, ale asi to není úplně dílo, ke kterému bych se nutně musela vracet, hlavně teda obsahově.