Povídání do svítání

06.12.2013

Osobně jsem knihu našel pod kolonku hororové povídky, poté co jsem měl náladu na nějaký napínavý příběh u kterého se budu bát. Ač po přečtení musim uznat, že to kniha nesplnila, přesto mě svým stylem chytla a nepustila. Nechybělo mnoho a po první povídce mi mohl zůstat zbytek knihy utajen, jelikož jsem zvažoval zda pokračovat, či smazat. První povídka byla předvídatelná, prakticky bez děje děje i bez jakéhokoliv náznaku napětí, naštěstí však byla krátká a to byl důvod proč jsem pokračoval dál a dal knize ještě šanci. A dobře jsem udělal. Druhá povídka již byla o poznání delší a jelikož byla i nápaditější s nádechem fantasy, ponořil jsem se do příběhu a po přečtení se těšil na další. Povídky postupně gradovali až ke stežejnímu dílu této knížkdy, čímž je povídka Snílci. Nápadité zpracování dělené do kapitol s postupným odkrýváním příběhu, barvitě popsané snové výplody i celý příběh mě zaujal vtáhnul do děje. Prakticky všechny povídky mají společné postupné odkrývání souvislostí. Ačkoliv by se u některých shrnout příběh do jedné věty, je zapotřebí dočíst se až ke konci, aby člověk pochopil prostředí a děj.