Povídání o českých dějinách
Marie Schwarzová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363051/bmid_povidani-o-ceskych-dejinach-jz5-363051.jpg
4
3
3
Kniha zachycuje dlouhé období českých dějin od Sámovy říše až po vznik samostatné České republiky v roce 1993 a přináší ucelený pohled na historii našeho národa. Nezahltíme vás spoustou dat, ale uvedeme historické děje do souvislostí a okořeníme je zajímavými informacemi. Překrásné ilustrace a srozumitelný jazyk jistě pomohou školákům, ale i předškolákům, aby přišli dějepisu na chuť. 45 kapitol zachycujících nejvýznamnější období a události našich dějin.... celý text
Přidat komentář
Knížka pokrývá české dějiny od nejstarších dob až po sametovou revoluci.Text je jasný a srozumitelný - nejde do zbytečných detailů, ale sděluje vše podstatné. Příhodné členění do kapitol. Vše doplňují krásné ilustrace. Svůj účel - srozumitelně a poutavě představit české dějiny - splňuje dokonale. Vhodný je také formát A3, pevná vazba a lákavá obálka. Tato knížka se opravdu povedla! Určitě doporučuji!
Autorovy další knížky
| 2013 |  Dějiny českých zemí od Sámovy říše po vznik České republiky |
| 2013 | Příběhy z českých dějin : pro malé i větší čtenáře |
| 2013 | Povídání o českých dějinách |
Jako student historie musím vyjádřit notné zklamání. Vyprávění odpovídá tradičnímu černobílému narativu (nejlepší panovník = Karel IV.; Bílá hora = největší tragédie), který do značné míry stále ještě koresponduje či spíše pokračuje v Palackého koncepci dějin o udatném, silném a demokratickém českém lidu, který musí neustále bojovat proti všelijakým příkořím a útlakům. Kapitolka o třicetileté válce nese název "Doba temna", jezuité opět obdrželi typické přízvisko "nenávidění", Habsburkové jsou znovu těmi, kteří pro Čechy "nic dobrého neudělali" a větou typu "A tak se většina pozemků v českých zemích dostala do rukou cizáků," charakterizuje autorka novou pobělohorskou šlechtu. Docela mě vyděsily některé zjevné (a leckdy zavádějící) nepřesnosti (Karel IV. líčen jako jediný český král, který byl zároveň i římským císařem), které jsou však leckdy (abychom nebyli úplně příkří) důsledkem značné zkratkovitosti. Černobílé vidění dějin, ploché, křečovité a patetické rádoby vlastenectví a jakési ukřivděné jájinkovství podle mě do moderních knížek pro děti prostě nepatří. A to ani pro ty nejmenší. Závěrem by asi bylo dobré doplnit informaci, že autorka byla podle mnou nalezených informací učitelkou prvního stupně, nikoli historičkou.