Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473002/mid_povidani-o-pejskovi-a-kocicce-O02-473002.jpg
5
2922
2922
O pejskovi a kočičce série
< 1. díl >
Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.... celý text
Přidat komentář
Pejsek a kočička, klasika, kterou každé dítě miluje. Moc fajn čtení se vzpomínkou na dětství.
Po dlouhé době znovu přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2022. Milé a laskavé. Nejoblíbenější jak pekli dort.
Klasika dětské literatury. Nádherné poetické příběhy pro pobavení i poučení. Jako dítě jsem byla příběhy zaujata, jako dospělá při čtení dětem nadšená a teď jsem moc natěšena až budu číst vnoučatům.
Tak jsem si tuhle knížku přečetla se synem, krásně jsme se střídali při čtení, je to milé povídání od pana Čapka:)
Povídání o pejskovi a kočičce mám moc ráda, jednoduché, a přitom nesmírně poetické jsou už kresby samy o sobě, a prosté pohádkové vyprávění, které není tak úplně pohádkové, a taky to není tak úplně vyprávění, ale právě POVÍDÁNÍ, to je naprostá lahůdka – jak si pan Čapek s dětmi prostě povídá, o tom, jaké to bylo , jaké to bylo, když spolu kočička a pejsek hospodařili. A že to je laskavé a veselé povídání, to mi dáte určitě za pravdu! Navíc, pejsek s kočičkou panu spisovateli pravidelně „radí“, co má o nich psát .
„Pejsek s kočičkou seděli na pohovce []. Někdo zaklepal, oni řekli ,Dále´ a vešel pan Čapek.
,I heleďme,´ řekl pejsek, ,vás už jsme dávno neviděli. To vy asi ani nevíte, že mě tuhle bolela noha. Šlápl jsem totiž na střep a poranil jsem si tlapičku.´
,I vím,´ řekl pan Čapek, ,vždyť jsem to přece všecko napsal.´“
A tak si povídají a povídají jak spolu pejsek a kočička bydlí v malém domku u lesa, jak se snaží dělat všechno tak, tak to dělají velcí lidé, no a taky jak to jejich společné hospodaření občas podle toho vypadá no trochu popleteně třeba, když společně myjí podlahu a oba se tak zašpiní, že se pak musí sami vyprat a usušit, jako prádlo; nebo jak si pejsek roztrhne kaťata a kočička mu je zašije žížalou; a nebo (a to je moje oblíbené), jak psali děvčatům z Nymburka, možná si to taky pamatujete, jak to jejich psaní začíná (samozřejmě oslovením, tak jak má správné psaní začínat):
„Velectěné slečni z Nimburka,
a samozřejmě, končí úplně stejně správně, závěrečným pozdravem
„Fuctě písek a kočička“
kdo by si lámal hlavu s těmi pár drobnými chybičkami :-), navíc, když mají pejsek a kočička úplně jiné starosti, protože chumelí tak moc, že nemůžou najít cestu zpátky domů do vyhřátého domečku.
A takhle bych mohla pokračovat dál a dál, ale víte co, radši si to přečtěte, nebo líp, čtěte vašim dětem, vnoučátkům, anebo pro radost i jen tak sobě o přátelství dvou odlišných zvířátek, která si poradí s každičkým problémem svým vlastním, originálním způsobem, přesně tak, jak to má být
Víte, jak se dělá dort? Že ne? Tak poslouchejte
„ Jenomže nevím, jak se takový dort dělá. “
A pejsek jí na to odvětil: „ To nic není, () to já vím, jak se takový pravý dort dělá.
„ Dort musí být sladký, řekla kočička a nasypala do toho cukr.
A trochu slaný taky, řekl pejsek a dal tam sůl.“
a jak to dopadlo? Však víte, krásně úsměvně, laskavě humorně a pro někoho, ne úplně přívětivě :-).
Mimo notoricky zmáných a totálně skvělých příběhů (Jak dělali dort, Jak myli podlahu,...) je zbytek vlastně celkem podprůměr, ale ty skvělé dělají knížku prostě jedinečnou a nezapomenutelnou!
(SPOILER)
Josef i Karel , jak Ti uměli šířit pohodu, aby děti šťastně vyrůstaly a dospělým poskytovali informace. To byla demokracie za Masaryka.
Knihu doporučuji všem dětem.
Jednotlivé príbehy majú ideálnu dĺžku na čitanie pred spaním, tie príbehy sú legenda, ale s odtupom času som sa neubránil pocitu že pán Čapek potreboval nafúknuť počet slov , občas to vyzerá ako by dostal zadanie na počet písmen na príbeh.
Jeden z těch nejranějších dětských čtenářských zážitků a nezaměnitelné ilustrace, které se přenesly i do večerníčkové podoby v jedinečném podání pana Hoegera...Dneska se k téhle knížce vracíme společně s dvouletým synkem a příběhy pejska a kočičky na něj působí stejně jako kdysi na maminku - pamatuje si všechny ingredience, co dali do dortu, předvádí jak panenka tence pláče, naučil se říkat fuj hanba, když někde vidí špínu (jako pejsek a kočička, když měli špinavou podlahu) a na ten večerníček se dívá taky :-)
Kdo by neznal. Tohle je jedna z těch klasik české dětské literatury, na kterou jsem v mládí nedala dopustit a ke které jsem se vždycky s odstupem tu a tam vracela. Pěkné příběhy navíc doplňovaly krásné autorovy ilustrace, takže celé to čtení bylo také i oku lahodící zážitek – kresby možná jednoduché, ale záměrně – a mně to vždy vyhovovalo. Doteď vzpomínám na již klasické příběh o pečení dortu, o košilce či o tom, jak se pejsek s kočičkou sušili na sluníčku. :-D
Poetické příběhy, nejhezčí je na nich ten jazyk... Pohádka o dortu neuvěřitelně baví i 1,5 roku staré dítě... Už ani nevím, kolikrát jsem ji četla, skoro každý večer před spaním hlásí, že chce: čiči (kočička), ka (pejsek), do (dort)
Moje knížka z dětství, kterou jsem teď četla i svému synovi a moc se nám to líbilo i teď po těch letech.
Doporučuju všem maminkám
Kniha mého dětství... Příběhy, které osloví i dnešní děti. Je to krásně napsaná klasika. To se Josefu Čapkovi opravdu povedlo.
Prostě boží dílko, kdo by ho nemiloval! Moje dcerka vyžaduje pravidelné a krátké dávky, zato prakticky neustále.
Jen mě zarazila jedna věc a to, jak obtížně se mi knížka četla - je mi jasné, že se syntax vyvíjí s časem, ale stejně jsem si při čtení připadal jako prvňáček, který sáhne po první knížce, na kterou narazí a pokouší se slabikovat první slůvka. Prostě skladba vět je děsná.
Kdo by se rád nevrátil do dětství.
Kniha je nádherná a ty ilustrace pohladí po duši.
Četla jsem z ní nesčetněkrát prvnímu synovi a po 15 letech teď i druhému.
Nikdy se neomrzí.
Opravdu kouzelný návrat do dětství :-) Notoricky známé, prodchnuté láskou a pochopením... Zároveň můžeme trochu "nakouknout" pod pokličku samotnému tvůrci, který čtenáři jaksi mimoděk odhaluje, jak takový novinář pracuje. Děti si odnesou několik důležitých ponaučení, nejen to notoricky známé, jak "nedělat dort"...
S odstupem let vidím v knize i spoustu jiných kladů a říkám si, že v právě v jednoduchosti je síla. Skláním se před Čapkovým uměním, s nímž pracuje s jazykem: dovedně využívá zvukomalebnost, k oživení přispívá opakováním slov, v textu se to jen hemží roztomilými výrazy a objevují se i říkadla. To všechno navíc podtrhují nádherné ilustrace. Zároveň se mi vybavilo, jak nám tyto pohádky přehrávali rodiče na dětském diaprojektoru Diax 3 - nezapomenutelný zážitek! :-)
"Když děti zkoušejí mňoukat, tak to nikdy nedělají docela dobře. Mňoukat se musí, panečku, krásně, jemně, tak tuze tence, a to se musí, milý brachu, tuze dobře vědět, kam se má v tom mňoukání dát měkké i a kam tvrdé y. Jinak se to všechno poplete a nikdo by tomu mňoukání pořádně nerozuměl, co se tím vlastně chce říct."
Jak už zde opakovaně zaznělo - tohle je kniha i mého dětství. Ráda jsem si v ní listovala, prohlížela obrázky a četla. Kde je původní kniha netuším, ale koupila jsem si vlastní, protože mi prostě nemohla v knihovně chybět. Jsem ráda, že ji mám a vím, že jsem ji dnes nečetla naposledy - nejraději mám hned první vyprávění "O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu".
Štítky knihy
pohádky pro děti zfilmováno zvířátka čeští spisovatelé Josef Čapek autorské ilustrace klasická literaturaČást díla
Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo
Jak našli panenku, která tence plakala
Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
Jak si pejsek roztrhl kaťata
Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Autorovy další knížky
| 1956 | Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 | Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Velmi milé čtení, které je doplněno pěknými ilustracemi. Navíc se knížka dá dobře zařadit do jednoho z témat Čtenářské výzvy. Věřím, že nejen děti, ale i řada dospělých si tuto knížku ráda přečte.