Povídej pohádku
Adolf Dudek
Kolem třetího a čtvrtého roku vypravují snad všichni rodiče dětem pohádky, zvláště o zvířatech. Protože bývají plné prostoty a srdečnosti, ději je rády poslouchají a nechají se unášet nejen jejich fantazií, nýbrž i poučností: bystře si všímají pohádkových ctností, jako jsou například poslušnost, štědrost, upřímnost, pravdomluvnost a úcta ke stáří, a chtějí je napodobovat. Mají tedy rodiče v pohádkách generacemi vyzkušený výchovný prostředek, jímž mohou nenásilně do svých ratolestí zasévat dobro.... celý text
Přidat komentář
Nejvíce "ošahaná" kniha v naší knihovně... Čtená denně, nádherný vzpomínky s touhle knížkou, uměla jsem ji odříkat, stejně tak, jako Krtečka! :D
Přečteno moc moc moc-krát :-) když byly děti malinké. Opakovaně jsme se k ní vraceli a o to větší radost mi udělalo i to, že to byla jedna z prvních přečtených knih obou mých tehdy prvňáčků, kterou přelouskali sami. Je opravdu krásně a jednoduše zpracována a mohu ji jen doporučit!
Krásná knížka, když jsem byla malá tak jsem ji četla asi milionkrát... :)
Mám ji i s podpisem... :)
Autorovy další knížky
1997 | Povídej pohádku |
1992 | O koblížkovi |
2004 | Pohádky pro malé děti |
1996 | Halí belí |
2004 | Vařila myšička kašičku |
Pohádky všeobecné známé, ale pokud jako já neradi vyprávíte z hlavy, tady jsou ty nejznámější pěkně pohromadě. Navíc vtipné a milé obrázky. Přečteno mnohokrát a určitě ne naposledy.