Povídejme si, děti
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90236/povidejme-si-deti-90236.jpg
5
94
94
Spisovatel a malíř si vypráví s dětmi o nejrůznějších věcech a poznatcích, se kterými se setkávají v okolním světě.
Přidat komentář
Milé vyprávění Josefa Čapka nemá chybu ani po tolika letech od prvního vydání.
Úžasná kniha, má oblíbená už v mém dětství a mým dětem se také moc líbí.
Doporučuji ke čtení dospělým i dětem. Děti pobaví, poučí a dospělé pohladí po duši.
Mytí
Huhu, když je ta voda tak studená!
To je zrovna dobře, to se tělo nejlépe otužuje, čerstvá voda je tuze zdravá! A co má říkat takhle třeba ryba? Ta je pořád ve studené vodě, ale čile tam sebou mrská a ani trochu se jí pak ta voda nezdá studená. A jak je taková ryba zdravá! Má ryba někdy kašel nebo rýmu? Nemá! Však také taková ryba nemá žádné šaty ani kapsy na nich, tak kde by nosila kapesník!
Krása. Čapci umí psát.
Nejvíce se mi líbí příběh o Vánocích, které nechtěly být. Super. K tomu krásné ilustrace.
Bezvadná knížka. To jsem netušila, že pomalu v padesáti přijdu Josefu Čapkovi tak na chuť. O téhle knížce jsem navíc vůbec nevěděla. Je vidět, že děti znal moc dobře a navíc o nich uměl krásně psát! Je to už sice trochu zastaralé a já si to užila určitě víc než syn, ale poslouchal rád.
Pro mne je to jedna z nejkrásnějších knih pro děti. Bohužel trochu opomíjená. Četli jsme ji doma několikrát.
Doba pokročila a ne vše je tak úplně výchovné. A že děti mají pít kafíčko už je úplně mimo. Příběhy jsou zvláštní, zatím to synka moc nezaujalo. Uvidíme časem.
Já jsem byl tedy na rozdíl od předešlých o tuto knihu v dětství ochuzen, mě jako malého nikdy nepotkala :( Nicméně dostal jsem se k ní dnes a naprosto chápu ono okouzlení a již si ji zapisuji do pomyslného seznamu knížek, které hodlám předčítat vlastním dětem. Ne jen, že obsah děti zaujme a pobaví, on hlavně také úžasně vychovává. A o ilustracích se netřeba bavit, ty jen dovrší již tak nádhernou knihu.
Tříletá dcera ji přinesla s tím, že je to další knížka o pejskovi a kočičce:-) Oboum se nám hodně líbila. U dcery asi nejvíc zabodoval příběh O VÁNOCÍCH, KTERÉ NECHTĚLY BÝT a nadchla ji bába Povídajda. A když jsme si četly o černoších, tak vymyslela další dvě rasy: zeleništi a žlutišti:-D
Mně osobně je velmi sympatický styl psaní J. Čapka.
"Jak je svět zařízen? Copak bych to mohl všechno vypovědět! To bych vám musel povídat od rána až do večera, od večera zase do rána, dneska, zítra a pozítří, letos a napřesrok, pět let bych musel povídat a ještě by to nebylo všechno pověděno, a třeba osm let a ještě bychom nebyli na konci, a kdybychom si ještě čtyři roky přidali, ani pak ještě bychom to všechno nevěděli, jak je svět zařízen."
I když dneska může to jeho občasné moralizování na adresu dětí působit nevhodně, beru to tak, že dříve to nebylo nic neobvyklého. Babička často vyprávěla, jak na ní vzal její tatínek bejkovec atd.
A jedno ohromné moudro, které mi mluví z duše:
"Ale radost, ta může být zadarmo, ta často nic nestojí a bývá ze všeho na světě to nejlepší." Až mne to dojalo, když jsem to četla...
Velmi milá knížka s množstvím rozličných, zastaralých výrazů, které mě zaujaly v prvé řadě (např. "nadpřílišný", "kale" apod.), samozřejmě vedle osobitých kreseb, tématicky souvisících s každou částí vyprávění.
Knížka, jejíž obsah už v některých pasážích bohužel dosti zastaral (fyzické tresty). V jiných ale kouzlo a hravost zůstává. A krásné ilustrace naštěstí nezestárly vůbec.
Tato knížka zvláštním způsobem ovlivnila mé rané dětství, četl mi ji dědeček, ještě než jsem se naučil číst sám, a dodnes na to živě vzpomínám. Jak vážně jsem se nad ní zamýšlel! Věřím, že nezastarala a podnítí zvídavost a přemýšlivost i dnešních dětí.
Miluji díla obou bratrů,ale také vám připadá,že Josef Čapek píše (nechtěla jsem záměrně psát že psal,protože prostě psal nadčasově) pro nás ,obyčejné lidi,bez důležitosti vedlejšího přemyšlení? O to větší vztek mám na ty nadlidi,co pana Čapka o život připravíi.
Geniální knížka, která krásným a bohatým jazykem nahrazuje to, co už dnes neumíme nebo na to nemáme čas a soustředění – vypráví dětem příběhy ze života, které je zaujmou, rozesmějí a přitom vychovávají a vedou k tomu lepšímu.
Tuhle knížku jsem dostala v 1. třídě od paní učitelky spolu s vysvědčením, z počátku jsem jí moc nerozumněla, zato později se stala jednou z mých nejoblíbenějších. Ráda jsem si jí po letech přečetla znovu...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Obdivuji, jak moc pan Čapek rozuměl myšlení a vnímání dětí. Jeho povídky jsou jednoduché, plné nápadů, které osloví nejen mladé čtenáře, ale i ty dospělé. Nebál se dotýkat téměř filozofických témat, jako je přátelství, odvaha, láska nebo dobrota, a to vše s lehkostí a humorem, který je typický pro jeho styl. Jeho postavy jsou živé a barevné, ať už jsou to zvířata, lidé nebo jiné bytosti. Díky tomu se s nimi můžeme snadno ztotožnit.