Povídka mého života

07.08.2024

Životní příběh ženy, která byla od svých dvou let hluchoslepá a žila na přelomu 19. a 20. století mě opravdu fascinoval a rozhodně si o ní ještě něco přečtu. Knížku napsala sama autorka a v knize jsou také kromě fotek doloženy dopisy, které sama psala. Byla to neskutečná žena, která se nevzdávala, naučila se více jazyků, psát, mluvit a studovala vysokou školu. Setkávala se se zajímavými lidmi - Mark Twain, Alexander Gragam Bell, atd. Její píle a radost je života je opravdu fascinující, poučná a tzv. "nakopávací". Knížku určitě doporučit k přečtení můžu.

22.01.2024

Stejně jako u Nalezeného světla - zůstává mi v paměti i po mnoha mnoha letech

26.01.2023

O Helen Kellerové jsem se dozvěděla náhodou, bylo to v rámci "školení" Přátelská místa a pak jsem v knihovně zahlédla tuto knížku.. Byť napsáno již před 120lety, poselství asi opravdu zůstane věčné. Ještě pořád neuvěřitelný příběh dívky, která chtěla žít jako všichni ostatní. Pořád nedokážu pochopit, co všechno musela zvládnout, být hluchoslepá a přitom tak prožívat život. A nepřestává mě fascinovat, jaká zmiňuje jména osobností. Lidí, co považovala za přátele. I když ten Alexander Graham Bell vlastně dává smysl ;-)

28.07.2022

Tahle kniha by měla být povinná pro všechny, kdo si stěžují, jak je k nim život nespravedlivý. Pro všechny, kteří mají "objektivní" důvody, proč něco nemůžou. Pro lidi, kteří se zabývají vzděláním nejen handicapovaných. Jejich začleňováním do společnosti.
Výpověď obdivuhodné ženy, která přes svůj komplikovaný osud dokázala mnohem víc, než většina těch, ke kterým byly sudičky příznivěji nakloněny. Přitom v celé knize není snad jediné slovo hořkosti. A navíc je to většinou psáno velmi poeticky.
Podobné čtení člověka vždy hodně nabije.

28.06.2022

Nejvíc se mi líbily kapitoly o samotném studiu na Harvardu (postřehy platné obecně) a pak o vztahu ke knihám a jejich významu pro (nejen její) život.
Působivá jsou také její setkání a přátelství s lidmi i pro nás zvučných jmen, nejen Bell, ale i Holmes či Twain.

03.02.2022

Kniha je psána jednouchou poetikou, přitom vysvětluje pro mě složité a málo pochopitelné stavy a věci. Při čtení jsem si představovala, jak je možné, že se hluchosplepý člověk může tak dobře začlenit do života, mít sílu, odhodlání se učit (a že to nebylo jednoduché) a dotáhnout to tak daleko, vystudovat Harvard, naučit se několik světových jazyků a vůbec vnímat více a rozsáhleji než mnoho lidí bez smyslového omezení.
Především část o studiu a knihách mě oslovila. Velmi silná, inspirativní a zajímavá výpověď, kterou doporučuji především kvůli autorčině osobnosti.

"Víte, co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět."

„Úžasné bohatství lidské zkušenosti by ztratilo něco ze své odměňující radosti, kdyby neexistovaly hranice, které je třeba překonat. Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani zpolovic tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá
údolí.“

29.11.2021

Ano, užasná kniha , úžasná osoba. Velmi silný příběh HK.
Plně souhlasím s Yalka , i jitka.

Fascinující příběh. Doufám, že se někdy dostanu také k jeho filmovému zpracování (z roku 1962), které je prý vynikající. PS: vždy když se snažím vysvětlit dceři něco z geometrie, vzpomenu si na chudinku Helen Keller, kterou s tím trápili a taky na Annu Shirley (ze Zeleného domu), moje dítko je jejich spřízněná duše :-)
Pozn. 1: Čteno anglicky, v češtině nesehnatelné.
Pozn. 2: Česky je příběh H. Keller zpracován v knize Via lucis
https://www.databazeknih.cz/knihy/via-lucis-41316
Pozn. 3: V USA tuhle knížku četl/zná údajně každý, je to povinná četba, vím to od mé učitelky angličtiny z USA, bavili jsme se o tom nad textem o H. Keller, který jsme měli v učebnici. Je to trochu jako s filmovým muzikálem The Sound of Music, který u nás zná jen menšina lidí, v Americe ho znají všichni zpaměti odpředu i odzadu. I když nás americká kultura tak velmi ovlivňuje, přesto se najdou hluchá místa, kde k tomu nedochází. Nemáme ani moderní překlad této autobiografie do češtiny.
Pozn. 4: Z knihy je mimo jiné zřejmé, že na přelomu 19. a 20. století probíhalo v USA středoškolské vzdělání ještě klasickou formou s povinnou latinou a řečtinou. To jsem vážně nečekala. H. Keller studovala střední školu cca v letech1895–1900.