Povídky
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157656/bmid_povidky-VLD-157656.jpg
4
190
190
V Povídkách jako by se promítal celý autorův život – od let dětství a dospívání, od tragických zkušeností generace, která prožila první světovou válku, po historie z loveckých výprav a zachycení lidských reakcí v kritických momentech na frontě či v zázemí, uprostřed býčí arény nebo při nejrůznějších životních situacích. A tak se v povídkách ocitáme uprostřed Afriky pod zasněženými vrcholy Kilimandžára i v lesích Michiganu, na italské frontě i v poválečné Francii, ve Španělsku i ve Wyomingu, a stále nás provází autorův vnímavý pohled, kterým své hrdiny často staví do mezních situací.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1998 , Knižní klubOriginální název:
The Fifth Column and the First Forty-Nine Stories, 1938
více info...
Přidat komentář
Mám rád Hemingwayov rukopis. Nemal by som problém vytušiť, že ide práve o neho aj keby na titulke chýbalo meno :) myšlienky a životné skúsenosti ktoré nám tu autor predstavuje, ma nesmierne bavili. Čo sa týka však poviedok samotných, nebudem hrať formu a poviem, že mi pri ňom viac sedí novela a román, keďže tieto poviedky sú v podstate fragmenty príbehov ktoré nemajú nejak jasne definovaný cieľ respektíve nemá ten model poučenia ktorý u krátkych diel býva, a k tomu som sa od poviedok čitateľsky v podstate odlúčil. A preto chápem čitateľov ktorí tvrdia, že sú to poviedky o ničom, nič sa tam nedeje a končia nedostatočne. Keď sa však čitateľ sústredí na úvahy a celkom realisticky opísané fragmenty z bežného života, nemal by byť sklamaný na toľko aby Hemingwaya odpísal.
Povídky mě moc nenadchnuly, chyběla mi v nich hloubka, přiblížení postav, styl psaní... Skoro mi připadalo, jako by šlo o autorovy poznámky. Od autora jsem přečetl zatím jen tuto knihu a ještě "Komu zvoní hrana", proto vím, že umí psát lépe.
Moje první zkušenost s Hemingwayem byla jedním slovem tragédie.
Většina povídek mi naprosto nedávala smysl, jak zaznělo v komentářích níže - generátor náhodných slov. Když už to vypadalo že povídka konečně přijde k nějakému zajímavému závěru, tak ji autor zničehonic utnul, tudíž jsem si mnohokrát na konci příběhu nahlas řekl: "K***a co?"
Bohužel mám tu vlastnost, že vše co začnu číst zároveň i dočtu, takže jsem opravdu přečetl vše. Bylo to utrpení. Jednu hvězdu dávám za těch pár povídek co dávali smysl.
Možná mě někdy u jiných knih pan Hemingway přesvědčí, že je dobrý spisovatel, ale to bude za delší čas, až mě to znechucení přejde.
Omlouvám se všem jeho milovníkům.
Hemingway v mých očích někdy geniální a jindy zase jen obyčejný ne-tak-skvělý spisovatel. Tahle kniha je spíš ten druhý případ.
Ach tento Ernest Hemingway.Mam rád jeho poviedky kde všetkému rozumiem ale tie kde poľuje alebo je na dostihoch veru nie
Tato literatura není pro každého. Knihu jsem zvolila v rámci čtenářské výzvy, ale přišlo mi to jako generátor slov. Povídky takové o ničem, možná v době pana spisovatele to mělo jiný význam. Možná jen jsem zmlsaná jinými knihami.
Kniha mi obsahově nic nedala, když už bych měla vybrat, tak povídka Buzerantova matka mě tak nějak trochu bavila. Omlouvám se fanouškům pana spisovatele, ale tihle "ve škole povinní autoři" mi vůbec nesedí.
Půjčila jsem si hlavně kvůli povídce Sněhy na Kilimanžáru, začetla se i do jiných. Bohužel po skvělé knize Pohyblivý svátek to nějak nebylo ono.
vypichuju: Krátké štěstí Francise Macombera, Hlavní město světa, Sněhy na Kilimandžáru, Čistý dobře osvětlený podnik, Otcové a synové
Povídky, místy na mě působí i jako zápisky Hemingwaye se jeví jako "obyčejné" povídání o životě, koride, Španělsku, Africe, válce, ale žádný drama, napětí nečekejte..vystihující je asi "v jednoduchosti je krása". Já udělal tu chybu, že jsem je četl v době, kdy jsem četl Turgeněva a Maupassanta, takže na mě, jak jistě chápete, neudělaly moc velký dojem :)
Kopce jako bílí sloni a Kočka v dešti - mé nejoblíbenější kraťoučké povídky o tom,jak člověk může být neuvěřitelně sám,i když s někým po boku. Přestože Hemingway píše velmi “ekonomickým”, téměř novinářským stylem,dokáže touto formou zabrat celý svět :)
Veľmi dobré poviedky. U Hemingwaya netreba očakávať nejaký valný dej, šokujúce rozuzlenie, alebo poučenie. Hoci, kto chce, nájde aj to. V tejto knihe z každej poviedky takmer vyčnieval pocit. Pri čítaní sa občas iba tak neuchopiteľne vznášal navôkol, ako cigaretový dym. Z neho sa občas vynoril obrys bradatého muža s fajkou medzi zubami a s pomačkaným klobúkom na hlave, v páskovanom tričku ...
Poviedka - Čakanie - "Táto chrípková epidémia bola mierna, a ak človek nedostal zápal pľúc, nebol v ohrození."
Poviedka - Snehy Kilimandžára- " Skrátením pracovného času trpí manželka. "
Knihu jsem četla jen kvůli povinné četbě. Asi jsem ji nepochopila, v povídkách jsem nezvládala číst nic víc než nudný děj, umělecká a jazyková stránka mi nepřišla nijak zvláštní. Četlo se mi to hodně špatně a dočetla jsem jen z donucení. Myslím, že největší problém byl, že mi Hemingwayův styl psaní vůbec nesedl, byla to má první kniha od něj. Takže bych tuto knihu nedoporučila, ale možná někdo dokáže najít v povídkách ten skrytý smysl, který mi uniká.
První dvě povídky se mi líbily, další byly buď rozvleklé bez zápletky, některé zase přehnaně krátké na vytvoření emocí :) bohužel mám v hlavě nedávno přečtené povídky od G.d.Maupassanta...a ty oproti těmto fakt chytly .
Je mi to trochu líto, ale nemůžu lépe ohodnotit... ale k dočtení jsem se musela nutit.
Romány jsou od E.H. mnohem čtivější.
Moc pěkné povídky.Když si člověk promítne dobu,kdy byly napsány,tak to má skutečně velmi dobrou úroveň.Při čtení jsem se nenudil a to bylo to hlavní.
Báječné povídky s náměty tak blízkými Hemingwayovi, totiž toreadoři, rybaření, boxeři, válka, ... Hemingwayovo psaní je tak úžasné, že mu odpustím i to, že miluje sporty plné krve a smrti.
Dlouho jsem váhala, jestli nedám jen 3*, nemám ráda koridu. Ale EH ji nevymyslel a uměl o ní psát, stejně jako o lovu. Povídky nejsou tak poutavé, jako romány.
Povídky se mi líbily (např. Krátké štěstí Francice Macombera, Hlavní město světa, Sněhy na Kilimandžáru aj.).
Z doslovu z jedné knihy jsem si poznamenal:
"V řade povídek pracuje Hemingway metodou, které se někdy říká TECHNIKA ŽIVOTNÍHO VÝSEKU (slice-of-life technique). Zachycuje často náladu okamžiku. Touto technikou pracovali impresionisté. Hemingway se snaží zachytit chvíle, kdy se v nitru člověka odehrává cosi těžko definovatelného právě proto, že jde v podstatě o otázku citu."
Každá povídka v knize je prvotřídní námět na román. Skvěle potvrzují pravidlo, že nejdůležitější je to, co není napsáno. Častokrát zůstane za fikčním světem v povídce v hlavě čtenáře ještě jiný svět, rozvětvený těmi několika málo slovy.
Část díla
A teď si lehnu / Ležím a bdiem
1927
Alpská idyla
1927
Banální příběh / Banálna poviedka
1927
Buzerantova matka
Čas radosti, veselosti
Autorovy další knížky
| 2015 | Stařec a moře |
| 1974 | Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
"co je skutečné opium lidstva?věděl to moc dobře... Opium lidstva je chleba. -..lidi by se měli osvobodit od zaostalosti. Nemluvte nesmysly. Vzdělání je taky opium lidstva.to by jste měl vědět,vy jste přece taky vzdělaný. Vy nevěříte ve vzdělání? Ne odpověděl pan frazer. V poznání,to ano. Já vám nerozumím. Já kolikrát s rozkoší nerozumím ani sám sobě... Revoluce,pomyslil si pan Frazer, není žádné opium.revoluce je katarze; extáze,kterou lze prodloužit jedině tyranii.a všechna opia tu jsou na dobu před ní a po ní.myslilo mu to dobře,až trocha moc dobře." / Hráč jeptiška a rádio