Povídky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Výbor přináší povídky ze souboru Večery na samotě u Dikaňky, knihy inspirované ukrajinským folklórem s náměty komickými, fantastickými a realistickými, povídky ze souboru Mirhorod, v nichž se projevuje přechod od tematiky folklórní k tematice současné, a prózy spojované obvykle v cyklus Petrohradské povídky, v nichž fantazie slouží k reálnějšímu osvětlení skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
Část díla
Autorovy další knížky
1955 | ![]() |
2019 | ![]() |
1970 | ![]() |
2010 | ![]() |
1947 | ![]() |
Vij! Užila jsem si hlavně povídky z prvních dvou souborů inspirovaných ukrajinským životem a folklórem. Byly vtipné a někdy bezvadně strašidelné. Nepřekonatelný je v tomto směru Vij. Považovala bych ho za předchůdce hororu. A že to Gogol uměl vygradovat!
"Najednou... uprostřed ticha... s třeskotem puklo železné víko rakve a umrlá vstala. Byla strašnější než poprvé. Zuby jí hrozivě cvakaly o sebe, rty se křečovitě chvěly a ústa chrlila s divokým skučením jakési zaklínací formule. Po kostele se zvedl vichr, ikony spadaly na zem a z oken se vysypaly roztříštěné tabulky skla. Dveře se vyrvaly ze závěsů a do božího chrámu vtrhlo nesčíslné množství příšer. Strašlivý hluk křídel a skřípějících drápů naplnil celý kostel. Všechno létalo a vznášelo se a po všech koutech hledalo filosofa."
a pak: "Přiveďte Vije! Jděte pro Vije!" ozvala se náhle slova umrlé. A tu se rázem v kostele rozhostilo ticho, jen v dálce bylo slyšet vytí vlků, ale zanedlouho se kostelem rozlehlo dunění těžkých kroků..."