Povídky
Ernest Hemingway
Soubor nejlepších Hemingwayových povídek, tak jak je autor sám sestavil roku 1938 a jak nejdříve vyšly pod názvem Pátá kolona a Prvních čtyřicet devět povídek. Hemingway sleduje proces životního nazrávání mladého člověka s prvními konfrontacemi iluzí a reality, s prvním setkáním s otázkami života a smrti, s prvními životními zklamáními a rozchody. Hemingwayův hrdina "ztracené generace" z prvé světové války je zbaven iluzí a nevěří již ani na lásku, či se dostává do středu neúprosného ringu světa, kde musí tvrdě hájit své místo. Příběhy zavádějí do Afriky pod zasněžené vrcholky Kilimandžára, do lesů v Michiganu, na italskou frontu, do poválečné Francie, do Španělska apod.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
The Fifth Column and the First Forty-Nine Stories, 1938
více info...
Přidat komentář
Velice kvalitni, avsak tezka literatura, ktera neni pro kazdeho. Hemingwayuv styl psani povidek se mi velice libi v tom, ze temer kazdy pribeh zacina zasazen jako by uprostred deje, takze si predstavu o tom, co se stalo predtim, nebo jaky je charakter postav, musime udelat jen z toho, co se prave odehrava. Stejne tak mnoho povidek byva ukonceno tak, jak zacalo - uprostred deni. Nicmene mi nejsou blizke caste namety jeho pribehu - byci zapasy, valka ve Spanelsku, rybareni, lovecke vypravy v Africe.
Souhlasím s ostatními, že moc dobře se mi zrovna nečte,
už dlouho rozečteno a čas od času se k ní vracím, ale vždy nakonec dostane přednost nějaká (pro mě) atraktivnější kniha...takže stále nedočteno...:-) přitom jiné Hemingwayovy knihy se četly skvěle, doporučuji například hodně autobiografické Ostrovy uprostřed proudu...
Po těchto povídkách jsem sáhla, abych se nejspíš ujistila, že u mě (bohužel) stále patří obecně povídky a fejetony mezi méně oblíbené kategorie.
Je ovšem znát, že autorem je Pan spisovatel. Občas sice děj působí banálně až prostoduše, avšak osobní prožitek/zkušenost je patrná ve všech povídkách.
"Já vím, že musel jít tam, kam ho poslali, ať to bylo kam bylo, ale nevím, proč to musel dostat. Ach, co já bych za to dala, kdyby to byl nedostal! Je mi jedno, proč to dostal. Ale co bych já za to dala, kdyby to nebyl býval dostal! Vždyť on to třeba vůbec dostat nemusel. Já nevím, co mám dělat. Co já jen bych za to dala, kdyby byl nedostal vůbec žádnou chorobu. Já nevím, proč tu chorobu musel dostávat!" (z povídky Čtenářka píše)
Řekl bych, že Hemovy povídky se liší od ostatních hlavně tím, že si na nic nehrajou. Stejně jako například Bukowski, i Hemingway popisuje život tak jak leží a běží, a i když se to někomu může zdát nudný a nezáživný, tak právě takhle to většinou opravdu chodí a jen málo kterej spisovatel dokáže popsat pocity každodenních hrdinů tak poctivě a věrohodně, jako to tady dělá Hemingway. Samozřejmě se kromě každodennosti dotýká svých klasických válečných témat, loveckých výprav a byčích zápasů - a vůbec to není ke škodě, právě naopak, je to oživení té všední činnosti, která mě osobně sice z Hemovýho psacího stroje nikdy neomrzí, ale trocha dobrodružství z Evropy nebo Afriky taky nemůže uškodit.
Knihu mám rozečtenou už měsíce a postupně se k ní moc ráda po jednotlivých povídkách vracím. Moc mě baví hledat v řádcích otisky Hemingwayova života, o kterém jsem v letošním roce přečetla několik knih
Některé povídky mi připadaly o ničem. Ty ostatní to ovšem vyrovnaly, nalezl jsem v nich i myšlenky, které stály za objevení.
Knizka me proste nechytla, docela zklamani. Ani jsem jo nedocetla a to se mi casto nestava...
Ernest Hemingway - jeden z mých oblíbených spisovatelů. Co ale tak úplně nemusím jsou jeho povídky z loveckých výprav do Afriky..
Část díla
A teď si lehnu / Ležím a bdiem
1927
Alpská idyla
1927
Banální příběh / Banálna poviedka
1927
Buzerantova matka
Čas radosti, veselosti
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Hemingwayovy Povídky pro mě vždycky byly a pořád jsou velkou školou života. Velice bohatý kaleidoskop základních, někdy zdánlivě banálních, jindy existenciálních situací podaný metodou Hemingwayova ledovce. Většina prožitků a emocí je nevyslovená, dřímá pod povrchem textu a čtenář si tak do povídky může vložit svou vlastní zkušenost a tím si ji (jak povídku, tak i onu kdysi prožitou zkušenost) dotvořit a dát jí další smysl...