Povídky a satiry
František Gellner
Má milá rozmilá, neplakej! Źivot už není jinakej... Verše spisovatele, publicisty a výtvarníka Františka Gellnera (1881 - 1914) už dávno zlidověly. Tento svazek ukazuje, že v méně známé povídkové tvorbě byl Gellner, známý jako buřič a kritik společenských poměrů, ale leckdy i překvapivě křehký a melancholický lyrik, přinejmenším stejně suverénní jako v tvorbě básnické. Texty vyšly v souborném vydání až po autorově smrti, do té doby byly publikovány v novinách a časopisech.... celý text
Přidat komentář
Soubor krátkých próz Františka Gellnera Povídky a satiry - vydání Garamond 2014 - mě překvapil tím, že v textech není stopy po autorovu biřičství nebo anarchismu, které bych tam očekával podobně jako v jeho podstatně známější poezii. Výbor představuje - možná autorem postupně hledané a testované - polohy coby humoristy, mírného sociálního kritika, portrétisty i filosofa. Povídky jsou však většinou spíše matné. Za všechny ty dobré zmíním příběh Sport a zdraví, který je skvěle vybroušeným kouskem suchého humoru a přinutil mě vyprsknout smíchy. Jde o báječnou karikaturu kultu zdravého těla - co by asi Gellner psal dnes, za koronaviru, či lépe loni, ještě před... , že? - Kde se pouští do realismu, příběhy vyznívají ve finále poněkud hluše, mdle, jakoby jim scházel hlubší vryp, nebo byly psány příliš narychlo a pravidelně vždy jen z toho, co přinesl čas psaní od uzávěrky k uzávěrce prvního novinového nebo časopiseckého vydání. Pozoruhodné jsou sociální sondy do života "nezajímavých" lidí, neviditelných občanů statistického průměru. "Paničky, slečinky s nosíky zarudlými mrazem, výrostci zastavující se každých pět kroků a dívající se do žlutých vln, vpřed a zpět chodili lidé a míjeli a mizeli v davu bez počtu a jména." Skvěle mu jdou ty podobizny marných lidí, kterých je v knize většina. Nabyl jsem dojmu, že jej snad až děsila možnost stát se dalším ze zbytečných, které tak ostře vnímal... Tato jeho možná obava se v každém případě ale ani nemohla uskutečnit, protože zemřel už ve svých cca 33 letech. Po narukování na haličskou frontu první světové války byl od 13. září 1914 nezvěstný, přičemž povídky z tohoto svazku psal 1911 až 1913. Mladý talent, který nevydal ze sebe za svůj krátký život určitě vše, co by vydat byl mohl - -
Gellnerovi povídky jsou kvalitní sociálně-historickou sondou do poměrů tehdejší politiky, společnosti, módy i rodiny. Jazyk je bohatý na spřežky i zastaralé výrazy, ale i přesto mu nechybí čtivost a lyričnost. Humor v prózách je vtipný až nadčasově ironický, ale neopomeňme uznat textu i jeho překvapivou sociální hloubku a moudrost lidových pravd, jež v něm přebývají. Buřič schovaný v Gellnerově srdci se nebojí psát o lechtivých tématech a líčit věci v době minulé tabuizované.
Osobně považuju satirickou část knihy za kvalitnější.
Závěrem si myslím, že každý z nás se v líčeních osudů postav částečně pozná, či v nich najde někoho ze svých známých, a právě proto je může ocenit i moderní člověk 21. století.
Část díla
Cesta do hor
1986
Cesta okolo světa za 14 dní
1913
Čestný dar
1913
Čestný soud
1913
Čokoládový dort
1911
Autorovy další knížky
2008 | Po nás ať přijde potopa |
1974 | Radosti života |
1983 | České humoresky |
1954 | Domove líbezný |
2003 | Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan |
Knihu povídek F.Gellnera jsem přečetla již před rokem a moc se mi líbily hlavně satirické kousky, ve kterých s notnou dávkou nadsázky a humoru kritizuje soudobou maloměšťáckou společnost. Velmi barvitě jsou napsány také lyrické texty, které jsou zamyšlením nad lidským životem a společností. Ve své tvorbě vychází ze skutečných příběhů lidí, které na své krátké cestě životem potkal. Je velká škoda, že tento autor ovlivněný anarchismem, zmizel hned na počátku První světové války a nedostalo se mu více času, pro svou výbornou literární práci. Nyní jsem poslouchala 7 povídek z této knihy na radiu VLTAVA, které jsou poutavě čteny různými interprety ke 140. výročí Gellnerova narození.