Povídky I

13.05.2023

Soubor de facto chronologicky (se)řazených povídek Haškova plodného působení coby přispivatele do všech možných tiskovin je do určité míry také kronikou české, respektive československé (a v širším kontextu též evropské) historie: od těch raných, z období Rakouska-Uherska, přes prvoválečnou tematiku (kde se objevují základy jeho pozdějšího opus magnum a vynořuje se poprvé démonická postava Josefa Švejka, byť ještě jaksi neforemná) až po éru První republiky, všemi prostupuje Haškův břitký, leč inteligentní a jemný humor a ironie, častokráte se obouvající do politických půtek jeho současníků a solící různé významné postavy tehdejšího veřejného života, a především skutečná, hluboká znalost lidí, jejich charakterů, jejich směšnosti, jež vyplouvá na povrch (to platí i o samotné osobě autora, který si - jako opravdu dobrý humorista - umí s nadhledem činit legraci i sám ze sebe :D)
Jedním z typických znaků těchto krátkych próz je, že Hašek - vynikající spisovatel s takřka absolutním citem pro své řemeslo - často zničehonic utne povídku, jež tak končí jaksi abruptně: to je způsobeno zcela jistě tím, že jakožto tvůrce na zakázku měl předem daný počet slov / stránek - byl takřečeno placený od slova, tudíž se kolikrát nemohl (či event. nechtěl) rozepisovat sáhodlouze dál.
Za zmínku stojí ještě velmi zajímavý doslov či epilog zřejmě největšího znalce a editora Haškova díla, Radka Pytlíka - pikantním pak může být pro někoho neznámý (tak trochu bulvární) fakt, že tento postavou drobný Radko Pytlík je otcem známého, snad dvoumetrového zpěváka Viktora Dyka :-D ;)

28.12.2017

Kolísavá literární kvalita jednotlivých povídek. Na druhou stranu zde čtenář zahlédne záblesk vzniku jakéhosi podhoubí pro látku pozdějšího Švejka. Ten je zde koneckonců zastoupen několika povídkami, v nichž se poprvé tato slavná figura objevuje.

Kdo chce, přečte. Kdo chce ještě víc, pochopí a dokáže se zasmát. Ač je to občas smích s příchutí citrónu.
Hašek je pro mne něco jako Karel Kryl pozdější doby.
Sobě zažitou formou poukazuje na nešvar doby, na pokřivené lidské charaktery. Občas je prostor mezi řádky dost hořký, ale v jádru objektivní. Tím pádem směřuje k tomu citrónu...

19.06.2014

Když to tak člověk čte souhrnně, zjistí, že zas tak vtipný Hašek nebyl. Něco vtipné je (Aféra s křečkem), něco je takové řekněme spíše znamení doby (třeba odcházení Podskaláků a jejich dětské bitvy), něco rádoby cestopisně humorné (črty z Rus a okolí), a zbytek je takový ten pubertální typ humoru, kdy se trefujete do všech a do všeho, s jistou dávkou povýšenosti a nadřazenosti, již vám dává ten půllitříček v ruce. Ve Švejkovi se najde pár geniálních věcí, ale pokud jde o povídky, hodně mne zklamaly. Často jsem četl, a vlastně nevěděl, co chce básník říci - možná to nevěděl ani on sám, pokud to psal v alkoholovém opojení, protože na konci už zapomněl, co psal na začátku. Takhle zmateně a bez pointy působí hodně povídek.