Povídky II.

23.06.2024

Povídky Boženy Němcové byly opravdu nadčasové. Dokázala do příběhů vložit tolik něhy a citu, ale také velmi poutavý děj. Člověk se úplně přenese na venkov 19. století, kde vnímá krásu dosud nedotčené krajiny společně s tehdejším životem a smýšlením vesničanů. Myslím, že povídky mohou sloužit jako jakýsi návod na život i pro dnešního člověka - např. konat nezištně dobro nebo umět odpouštět. Nejvíce se mi líbily delší kousky (Baruška, Chudí lidé, Karla), ale své osobité kouzlo mají i ty kratší. Co se týká poetické povídky Čtyry doby, doslova jsem žasla, kolik pocitů dokázala Němcová zpracovat na tak kratičkém rozsahu. Jinak byla vševypovídající zpovědí nešťastně provdané ženy. Mrzí mě, že Cestu z pouti bohužel nestihla dokončit, tu jsem četla jedním dechem. Na črtě Urozený a neurozený je už znát její špatný zdravotní stav. Sloh a děj jsou dost rozházené, což u jinak naprosto jedinečné Němcové není zvykem. Mohla z ní vzniknout další působivá povídka v tom smyslu, že jí zde zřejmě jako předobraz sloužili její rodiče. Ovšem, jak autorka píše, člověk míní, Pánbůh mění... Krásná čeština jen korunuje literární skvosty této neobyčejně fascinující ženy. Věřím, že její tvorba vůbec není překonaná. Jak jsem zmiňovala, příběhy mohou jednak umožnit nahlédnout do života lidí v 19. století, jednak přinést nejedno ponaučení. Nádherná práce, Paní spisovatelko!