Povídky II.
Božena Němcová
Do druhého dílu povídek jsou zařazeny i práce z let 1856–58, tj. z pozdějšího tvůrčího období Němcové. Úhelný kámen svazku tvoří povídka V zámku a v podzámčí. Teprve když v podzámčí vypukne cholera, ohrožující stejně bohaté jako chudé, začne se panstvo starat o ubohý lid. „Nikdo v naší literatuře nevystihl tuto sobeckost, zbabělost i surovost pánů tak jako Němcová v této povídce.“ – Nejedlý Další povídkou svazku jsou Chudí lidé: největší půvab této povídky spočívá v tom, jak se autorce podařilo vylíčit domek a rodinné ovzduší v domě kupce Hlouška. V Dobrém člověku je položen vedle sebe život na českém venkově a život – především českých učedníků a služek – ve Vídni; nejživotnější, realistickou postavou této povídky je forman pantáta Hájek. Chyže pod horami je oslavou Slovenska a prostého života jeho lidu. V povídce Pan učitel podává Němcová jednak zidealisované vzpomínky na vlastní školská léta, jednak kreslí vzor učitele, jak si jej sama představovala. Nedokončený už obrázek Cesta z pouti svazek uzavírá.... celý text
Přidat komentář
Kniha čtená do Výzvy . Pěkná stará čeština , některá slova jsem ani neznala . A líbilo se mi jak něžně a jemně je vše vykreslené ,i smutné příběhy nepůsobí tak hrozivě .
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Povídky Boženy Němcové byly opravdu nadčasové. Dokázala do příběhů vložit tolik něhy a citu, ale také velmi poutavý děj. Člověk se úplně přenese na venkov 19. století, kde vnímá krásu dosud nedotčené krajiny společně s tehdejším životem a smýšlením vesničanů. Myslím, že povídky mohou sloužit jako jakýsi návod na život i pro dnešního člověka - např. konat nezištně dobro nebo umět odpouštět. Nejvíce se mi líbily delší kousky (Baruška, Chudí lidé, Karla), ale své osobité kouzlo mají i ty kratší. Co se týká poetické povídky Čtyry doby, doslova jsem žasla, kolik pocitů dokázala Němcová zpracovat na tak kratičkém rozsahu. Jinak byla vševypovídající zpovědí nešťastně provdané ženy. Mrzí mě, že Cestu z pouti bohužel nestihla dokončit, tu jsem četla jedním dechem. Na črtě Urozený a neurozený je už znát její špatný zdravotní stav. Sloh a děj jsou dost rozházené, což u jinak naprosto jedinečné Němcové není zvykem. Mohla z ní vzniknout další působivá povídka v tom smyslu, že jí zde zřejmě jako předobraz sloužili její rodiče. Ovšem, jak autorka píše, člověk míní, Pánbůh mění... Krásná čeština jen korunuje literární skvosty této neobyčejně fascinující ženy. Věřím, že její tvorba vůbec není překonaná. Jak jsem zmiňovala, příběhy mohou jednak umožnit nahlédnout do života lidí v 19. století, jednak přinést nejedno ponaučení. Nádherná práce, Paní spisovatelko!