Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219669/mid_povidky-malostranske-219669.jpg
3
2938
2938
Povídky malostranské čtenáři přibližují osobitý svět Malé Strany devatenáctého století plný tragických, ale i romantických či komických osudů obyvatel této čtvrti. Třináct příběhů, silně ovlivněných zážitky z autorova dětství a dospívání, původně vycházelo v různých časopisech. Ke knižnímu vydání došlo až deset let po publikaci první povídky. Sbírka ukazuje s neobvyklým odstupem a ironií mikrosvět pod Hradem, zároveň zachovává reálný obraz pražských lidiček a jejich prostředí. Tímto dílem se Jan Neruda nesmazatelně zapsal mezi nejlepší prozaiky celé české literární historie... celý text
Přidat komentář
Některé povídky baví více, jiné méně, ale rozhodně jsou všechny zajímavé a zábavné. Nerudův styl mi vyhovuje a za mně si určitě zaslouží pět hvězd.
Knížku jsem si přečetla, protože jsme ji měli v povinné četbě. Příběhy se mi líbily a většinu jsem znala už z hodin češtiny. Doporučuji přečíst.
Neruda jako básník prostého lidu. Jako poetu ho vnímám vlastně i v dílech prozaických a Povídky malostranské mají poetický nádech, který nám přiblíží na první pohled zdající se poklidnou čtvrť malostranskou druhé poloviny 19. století. Když nahlédneme ale pod povrch tohoto zdání, narazíme na život v samé jeho podstatě - na lid prostý a jeho žití plné upřímnosti, humoru, strastí i radostí. Seznámíme se se spoustou postav, některé si oblíbíme, jiné méně, u některých svůj vztah můžeme pozměnit ještě během příběhu, ale v konečném důsledku si vlastně všechen lid malostranský nelze nezamilovat. Líbí se mi, jak Neruda dokáže brilantně vykreslit atmosféru svého rodného místa i charakteristiku postav, které nejsou jen černobílé a často nás překvapí. Povídky jsou krásné, smutné, ironické i humorné, to je jedna ze skvělých schopností autora, vyvolat v čtenáři hned několik emocí naráz. A v neposlední řadě nejde nemilovat osobitý Nerudův jazyk, který je vždy pohlazením po duši.
Dnešní čtenář, navyklý stylu psaní, jenž je od Nerudy vzdálen jako Pluto od Slunce, může mít tendenci považovat jeho dílo za banalitku. Není tomu tak. Mé hvězdičkové hodnocení je sice nízké, přesto na Nerudovi oceňuju tu kvalitu, kterou nejsem schopen vidět na Jiráskovi, Němcové a dalších "velikánech".
"Malá Strana - beru domy i lid - má cosi tichého, důstojného, starobního, řekněm i podřímlého do sebe ..."
Tak bych i já hodnotila tento soubor povídek - jsou to zachycené figurky malostranské, psané jazykem své doby...
Mám ráda povídky Přivedla žebráka na mizinu a Doktor Kazisvět.
Jen se zamýšlím nad tím, jak by povinná četba mohla znehodnotit staré české autory ... mně se podařilo k nim získat vztah a i po letech si je ráda přečtu...
Některý z povídej mě bavily více, jiné méně. Ovšem je to klasická literatura a určitě by ji měl číst každý, protože určitě každý si k ní najde určitou cestu.
Povinná četba, ke které jsem si musela hledat cestu až časem. Literární kvalita je nesporná, ale dnes už beru jednotlivé příběhy a postavy spíš jako svědectví doby a představení jednotlivých typových charakterů. Nicméně na základní škole bych tuhle knihu asi nedoporučovala.
Opět další z mých návratů ke klasikům. Tentokrát jsem sáhla po panu Nerudovi, protože jsem tuto sbírku povídek měla ráda již v době dospívání. Byla jsem zvědavá, zda po x letech pro mě neztratila své kouzlo. A musím s radostí říci, že neztratila. Jedna z knih, kterou by si měl každý aspoň jednou přečíst.
Složitější na čtení, ale jedná se o krásný dobový popis života v Praze. Některé povídky mají mnohem zajímavější příběh než jiné.
Kdybych je nedostala jako povinnou cetbu v 6 tride,tak si myslim,ze bych si je zamilovala.Bohuzel takhle me to naprosto odradilo:-(doted nechapu proc to bylo v povinne cetbe pro takhle male decka.Cist to o nekolik let pozdeji tak si z toho odnesu mnohem vice.Takhle bohuzel zustala jen nechut to znovu otevrit a verim,ze to je velka skoda:-(
Jediné dokonalé prozaické dílo Jana Nerudy. I když každá jednotlivá povídka se musí hodnotit jinak. A další velké minus je to, že toto dílo je i v jistých pasážích antisemitské.
Kniha obsahuje 13 povídek. Zobrazuje vzpomínky na Malou Stranu Nerudova dětství a mládí. V povídkách autor vybírá typické prostředí a postavy Malé Strany, střídá tón vážný s humorným, převaha vypravování v ich-formě.
Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Pan Ryšánek a pan Schlegl, Přivedla žebráka na mizinu, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku aj.
Nejméně se mi líbila asi nejrozsáhlejší povídka Týden v tichém domě.
Když koukám na komentáře dole. Nevím co si myslet. Protože jak Nerudá umí psát prózou... to je prostě úžasné. Když jsem ji četl poprvé, položil jsem oči na první řádek a najednou jsem byl na straně 100 a užíval jsem si to. Asi do školy se čte vše špatně... chápu. Ale zkuste se k této knížce vrátit někdy, až to nebude z povinnosti.
Povídky malostranské jsem začala číst už několikrát, ale vždycky mě po chvilce přestaly bavit. Teď jsem si kvůli povinné četbě přečetla Hastrmana, Doktora Kazisvěta a U tří lilií a všechny tři byli hezké, ale myslím, že do těch zbylých povídek už se pouštět nebudu. Jsou na mě moc popisné a nic moc se v nich neděje...
Některé povídky (O měkkém srdci paní Rusky, Přivedla žebráka na mizinu, Hastrman, Doktor Kazisvět) byly nadmíru zajímavé, další mě ani tak nezaujaly nebo mě chvílemi nudily. Autorův styl psaní mi přijde občas zdlouhavý (příliš podrobný), někdy jsem se v ději zamotával. Jinak krásná ukázka z malostranského života.
Určitě tuto českou klasiku doporučuji přečíst.
Je pro mě nadmíru těžké v jednom komentáři shrnout své pocity z "Povídek malostranských". Kniha se totiž skládá z 13 povídek s často až diametrálně odlišným charakterem. Zatímco v některých se popisují dětská dobrodružství, jinde můžeme nahlédnout do soužití tak podivných a propracovaných postav, že snad ani nelze pochybovat o jejich reálném podkladu, a některé povídky pro změnu nastavují zrcadlo malo(stransko)měšťácké společnosti nasáklé xenofobií a předsudky.
Celkový dojem tedy není nijak valný. I přestože mě některé povídky takříkajíc chytly za srdce a sám jsem se s hrdiny stával cizorodou částicí Malé Strany, jiným zase téměř chyběla pointa nebo byla velmi "slabá", což se u příběhů ze života (bohužel či bohudík?) stává.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)Část díla
Doktor Kazisvět
1876
Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta
1878
Hastrman
1878
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
1878
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
1878
Autorovy další knížky
| 2014 | Povídky malostranské |
| 1947 | Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Vleklá, prázdná, monotónní nuda, postrádající dynamiku a navíc psaná nečtivým a nesouvislým jazykem. Musel jsem se hodně přemáhat, abych knihu dočetl a ze všech 13 povídek mě trošičku bavily asi tak 3. A není to tím, že je kniha hodně stará, třeba takový Zabiják nebo Kalibův zločin jsou ze stejné doby a přitom jsou na úplně jiné úrovni. Ať už jazykem nebo obsahem. Proto Povídky malostranské nedoporučuji a varuji před nimi. Protože když bych popsal jak jsem jel autobusem, pak si byl nakoupit v Kauflandu a doma uklízel, bylo by to možná zajímavější než tato ubíjející nuda, na kterou když si vzpomenu, tak mi bude ještě nějakou dobu mdlo.
Rozhodně jedna z nejhorších próz, co jsem kdy četl, ne-li nejhorší. Stejně strašné bylo možná tak Petr a Lucie, ale to je alespoň krátké, kdežto tohle jsem lámal přes měsíc.