Povídky malostranské
Jan Neruda
Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.... celý text
Přidat komentář
Po dočtení poslední povídky Figurky jsem zvažoval, zda dát alespoň průměrné hodnocení, ale když jsem si vzpoměl na útrapy při čtení povídky Týden v tichém domě nebo zbytečné, přiběh postrádající další povídky, musím dát pouze dvě hvězdy. Mrzí mě to, protože je to česká "klasika" a povinná četba, ale já bych spíše tyhle knížky pro mládež zakázal. Dehonestuje to jejich apetit ke čtení, já ji naštěstí ve škole nečetl :-) Nedávno jsem shlédnul film Díra u Hanušovic. Nutí mě přirovnání. Film se skvělými herci z Dejvického divalda...který stál za ho*no. Příběh o ničem, plný bizarních postav bez nějaké větší pointy. Povídky malostranské vidím podobně. Popis bizarních postav, kterých se Vám i zželí nebo se jim zasmějete, ale tím to končí...při porovnání s povídkami od Svěráka, které jsem nedávno četl musím říct, že to není starým jazykem, či dobou, ale je to autorovým vyjádřením jednoduchého života, které nemusí všechny naplnit čtecím potenciálem...
V rámci čtenářské výzvy dávám do kategorie "Kniha od českého autora", protože když mě o půlnoci vzbudí a řeknou vyjmenuj deset českých autorů, tak Neruda bude určitě mezi nimi :-)
Normálně, když čtu zajímavou a čtivou knížku tak ji dokážu přečíst během dne, ale tuhle knihu jsem přečetla jen kvůli povinné četbě a MUSÍM říct, že to byla TAKOVÁ NUDA, že se to četlo skoro 2 týdny.Už takové pro mě fakt NUDNÉ knihy nebudu číst (x povinná četba).
Knihu jsem četla už jako dítě. Na některé povídky jsem si vůbec nepamatovala. Zřejmě jsem je přeskočila, protože mě nebavily. Jako dospělec jsem knihu přečetla celou a musím konstatovat, že mě moc nebavily ani nyní.. Takže dvě hvězdičky za ty povídky které mě bavily,
které jsem si osvěžila a znovu přečetla. Hodnotím krásný jazyk, kterým byla kniha napsaná.
Nějaké povídky byly dobré(asi tak 3-4), ale některé mě vůbec nebavily. Jako povídky nejsou nic pro mě.
Když jsem Povídky začínala číst, nebyla jsem si vůbec ničím jistá. Zamotávala jsem se do děje, postav, jazyka, který pan Neruda použil. Po několika stránkách jsem tomu všemu ale přišla na chuť, začala se orientovat a užila si celý zbytek čtení, které je v tomto případě víc než příjemné. Favority jsou povídky Pan Ryšánek a Pan Shlegl, Hastrman a Figurky.
Další z povinných knih, co jsem zvládla přečíst. Musím říct, že začátek byl krušný! Nemohla jsem se začíst, druhá povídka už ale byla pěkná a zbytek knihy se mi líbil. Musí se k tomu přistupovat jako k hodnotné klasice, kterou by si měl každý přečíst.... potom se kniha člověku i zalíbí.
Povídky malostranské jsem četla jako povinnou četbu, některé povídky mě vůbec nenadchly a nebavili, ale našli se i povídky jako třeba O měkkém srdci paní Rusky nebo Vodník, které mě zaujaly.. Proto dávám 3 *
Bohužel nemohu říct, že by mě kniha bavila. S jedinou výjimkou - povídka o mladém studentovi, který si Malou stranu idealizoval, ale na místě pomalu prozíral, mě pobavila. Ale jinak bohužel nuda nuda šeď šeď.
Při čtení se mi vybavil čilý ruch pražských ulic, kaváren, hospůdek a pavlačových domů 19. století, různorodí človíčci, kteří v té době na Malé Straně žili. Tehdy se ještě lidé navzájem více znali a více spolu bavili, více jeden o druhého zajímali. Snad proto je tato literatura nezajímavá pro část dnešní generace, která spolu komunikuje převážně přes facebook, a tam kde se lidé dříve spolu bavili, sedí nyní každý sám zahleděn do svého smart telefonu, aniž by vedl rozhovor se sousedem…
Moc pěkné a uklidňující počteníčko.
Asi jako ,, maid" jsem to mela také přečetla jen kvůli učitelce a známce z češtiny ale vůbec mě to nebavilo pořád stejný děj....:-(
Budu asi soudit ze strany jedné povídky a pár narychlo přečtených ale... postupně zjišťuji, že česká literatura mi zatím nepřinesla žádné moc krásné zážitky. Snad jednou, mě příjemně překvapí. Nerudova kniha mezi ně ale patřit nebude. Povídky mi přijdou nezajímavé, s postavami téměř stejnými-tlustí, staří pánové a ukecané, nespokojené ženy.
Pochválen buď pán Ježíš Kristus!
Ne, ne, ne, ani po několika letech jsem se nepřinutil dočíst povídky dokonce... Styl psaní a obsah mi opravdu nikdy nesedne. Proč je tato knih povinnou četbou je mi do dnes záhadou.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Mistr jazyka, právem patří k našim klasikům, živě zachycuje pomocí jazyka postavičky Malé Strany, které vykreslují každodenní život obyčejných obyvatel staré Prahy, kde hlavní roli hrají nedorozumění, pomluvy a fámy, autor samotný stejně jako někteří jeho hrdinové prožívají deziluzi. Morálka a konvence ovlivňují osudy jeho hrdinů. Čím jsem starší, tím více oceňuji jeho schopnost vyjádřit pomocí několika slov plastický obrázek života konce 19. století