Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44512/povidky-malostranske-44512.jpg
3
2971
2971
Povídky malostranské patří ke skvostům české moderní prózy a právem náleží do zlatého fondu české literatury. Jan Neruda ve svých povídkách vykreslil celou řadu svérázných postaviček obyvatel Malé Strany. Máme možnost sdílet osudy obyčejných lidí, jejich upřímného citu a spravedlnosti. Kniha je ilustrovaná originálními ilustracemi Petra Urbana, který ve svých obrázcích dokonale ztvárnil malostranské postavičky jednotlivých příběhů i atmosféru Malé Strany.... celý text
Přidat komentář
Na Povídky malostranské jsem se chystala už hodně dlouho a teď na ně konečně došlo díky Čtenářské výzvě. Moc se mi líbila ta krásná atmosféra Malé Strany, která byla cítit z každé stránky, a to určitě i díky půvabným ilustracím. Až na dvě krátké povídky, do kterých jsem se nemohla hlouběji začíst, se mi kniha moc líbila. Nerudův popis jednotlivých postav má své nezaměnitelné kouzlo a pro mě to bylo krásných deset dní strávených v 19. století na Malé Straně. Určitě se k této knize budu ráda vracet.
Povídky malostranské můžu vždy a v jakékoli formě. Nejvíc mě ovšem dostal špek z roku 2009 s ilustracemi Petra Urbana, který jsem dostala od manžela. Okamžitě jsem si tuto verzi zamilovala a s chutí znovu přečetla. Ráda v knize jen listuju a podle obrázků si připomínám děj. Třeba obrázek pomlouvající paní Rusky za rakví usmívajícího se nebožtíka je dokonalý. Nebo šplechtící studenti povalující se kolem žlabu prejzové střechy jsou také kouzelní.
Četla jsem v rámci povinné četby a musím říct, že to byl můj největší přešlap. Dějově by to asi i šlo, ale číst se to prostě nedalo a nedalo. Už nikdy více. Během čtení povinné četby jsem objevila mnohem lepší poklady.
Jedné nebo dvěma povídkám jsem nerozumněla, nebo jsem je nepochopila. Ostatní byly zajímavé, poutavé a poučné. Hezky se mi to četlo.
Dlho som odkladala prečítanie Malostranských poviedok, ale (aj) vďaka čitateľskej výzve som sa k nim napokon dostala. Mám veľmi rada Nerudov kúzelne archaický jazyk, ako aj jeho umenie pracovať a hrať sa s češtinou. Jeho štýl je pôvabný a schopnosť pozorovať a následne popisovať (prostredie či postavy a postavičky Malej Strany) vytríbená. Blízky je mi aj jeho humor, irónia, satira a situačná komika. Jediným mínusom, a to som konštatovala aj po Kytke za kloboukem, je Nerudova neschopnosť jednotlivé príbehy vypointovať. To je večná škoda... I tak ale, je to pekné čítanie :).
Povídky odehrávající se na Malé Straně, vykreslují nejen její tehdejší malebné kouzlo, ale i různé osudy a příběhy postaviček z této čtvrti. I když je to psáno pro nás již trochu zastaralým jazykem, čte se to dobře a je to takové oddychové čtení, ze kterého na vás dýchne nostalgie starých časů.
Pri cteni jsem se dost zasmal.pohodove cteni na oddech.takovy predchudce Slavnosti snezenek.moc nechapu proc to davaj do povinne cetby,jelikoz mi prijde ze je to psane pro starsi (zivotne zkusenejsi) obyvatele nasi planety :) ale jinak parada
Klasické dílo...
Skoro jsem se na něj těšil, dříve jsem četl Písně kosmické a moc se mi líbily. Ale musím říct, že ten samý Neruda, co mě u ,,Až planety sklesnou k slunci zpět..." tak dostal, mě hluboce zklamal. Vůbec se mi nelíbí ani jeho názory, ani jeho styl. Přijde mi, že se ve většině povídek zabývá celkem zbytečnými věcmi, že píše ,,jenom tak", bez nějakého většího záměru...
Po přečtení některých zdejších recenzí jsem se knihy celkem bál, naštěstí zbytečně. Po přečtení prvních stránek, kdy jsem si musel zvyknout na zastaralejší češtinu a například časté používání přechodníků, se mi kniha četla dobře. Většina povídek byla velmi poutavá a svým způsobem mě téměř přenesly na Malou Stranu devatenáctého století. Zejména povídka Figurky mě místy i rozesmála. Myslím, že se někdy ke knize rád vrátím.
Opět daslščí povinná četba, která se mi líbila. Příběhy byly většinou kratší nebo třeba rozdělené na několik částí, což mi vyhovovalo, protože k povinné četbě čtu zároveň i normální knížky, takže povinná četba je odsunutá do pozadí většinou :D.
Jak se zdá, Jan Neruda zřejmě nebude zrovna mým šálkem kávy. Písně kosmické jsem dočetl jen s velkým namáháním (líbila se mi jen báseň Jak lvové bijem o mříže), Malostranské povídky jsem už nezvládl a odložil je nedočtené. Začalo to pěkně zostra, Týden v tichém domě jsem musel po několika stránkách přeskočit, protože jsem s rozmrzením zjistil, že netuším, co se v povídce děje a kam jí autor směřuje. Rozhodl jsem se ale ještě zkusit další tři, z nichž bych snad jako jedinou ucházející hodnotil povídku Pan Ryšánek a pan Schlegl. Přestože jsem i u ní musel vytrpět některé nepříjemné aspekty, horší to bylo u Přivedla žebráka na mizinu (u které nechápu její popularitu, když se v ní prakticky nic neděje) a u povídky O měkkém srdci paní Rusky (která už byla zcela bez jakéhokoli nápadu). Obecně mi vadilo příliš rozvláčné popisování zcela bezvýznamných věcí (přestože sáhodlouhé popisné pasáže bývají u ostatních autorů mými nejoblíbenějšími), nepropracovanost příběhů, ve kterých se takřka nic neudálo, samotné maloměšťácké postavy, které mi nepřipadaly zajímavé jen dotěrně nepříjemné, a často chybějící či nezajímavé pointy příběhů (a to jsem fanda Monty Pythonů :-) ). Nevím, proč se v hodnocení tak liším oproti všeobecnému nadšení... ale myslím, že se Janu Nerudovi příště raději obloukem vyhnu.
Povinná četba...
Ne, že bych neměla ráda klasiku nebo Nerudu neuznávala, ale Povídkám malostranským jsem ani po přečtení poloviny knihy nemohla stále přijít na chuť (asi nikdy nepřijdu). Bylo to pro mě spíše utrpení než hezky strávený večer nad knihou.
Vzhledem k tomu, že až na pár vzácných výjimek jsem od své první zkušenosti s povinnou četbou (Babička v deseti letech) až do svých dvaceti bojkotovala klasiku, dostala jsem se k přečtení této knihy až teď. Od Nerudy jsem předtím četla pár básnických sbírek, které jsem si zamilovala, a tak jsem počítala s tím, že se mi tahle kniha bude asi celkem líbit.
Svým způsobem mě nepřekvapila a svým způsobem ano. Nikdy jsme se ve škole moc nebavili o tom, jak málo je tahle kniha postavená na ději. Vlastně se vždycky shrnoval děj jednotlivých povídek, jako kdyby to bylo to důležité. Ale tyhle povídky jsou postaveny na postavách, na prostředí Malé strany a na experimentování s úhly pohledu. V podstatě na všem možném, jen ne na ději. To pro mě tedy bylo překvapení.
Byly tam jen dvě povídky, které mě nebavily (Figurky a Svatováclavská mše), jinak se mi většina moc líbila. Ze začátku jsem měla trochu problém i s Týdnem v tichém domě, ale v tom jsem si brzy našla zábavné části.
A osobně na tom nejsem dobře se smutnými příběhy. Proto jsem dala povídce Přivedla žebráka na mizinu jen čtyři hvězdy, i když by asi zasloužila pět. Ale tohle prostě bolelo.
Kromě toho jsem měla trochu problém s tím antisemitismem, který tam byl dost zřetelný. Za to ale nic nestrhávám, protože to je bohužel jen odraz doby a dalo se to čekat.
Celkově hodnotím velmi kladně. Kromě těch Figurek, kterými jsem se opravdu prokousávala dlouho a těžce, se to četlo skoro samo. A ta čeština byla vážně krásná. Upřímně jsem trochu překvapená, že tolika lidem dělala problém. Zas takový rozdíl to není.
Pokud potřebujete vyloženě dějové příběhy, pak tahle kniha asi pro vás nebude, ale pro ostatní mohu jen doporučit.
jak už zde bylo psáno, hodně jsem se přemlouvala, abych četla dál, přičemž mě políval stud, že mi něco tak "českého" nejde číst.
No, nakonec jsem to přečetla, ale ve škole jsem měla velkou radost, že nám pustili audio knihu.
Obsah jako takový byl pěkný, ale..
Bolo to zaujimave a miestami som sa aj uprimne zasmiala. Ale napriek tomu, ze bezne citam knihy po cesky, tato stara cestina mi dala celkom zabrat a nerozumela som uplne dokonale. Preto sa mi to necitalo velmi lahko.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky Malá Strana (Praha)Část díla
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Styď se Michaelo! To jsem si řekla po dočtení. Myslela jsem, že je to národní poklad, že se knížka musí prostě všem líbit ale ono ne. Těžko se mi četla, musela jsem ji prokládat jinými knihami a přemáhat se ve čtení. Počítala jsem stránky do konce což se mi taky nestává. Strašně se za to stydím ale nebavilo mě to. tři hvězdy jen za to, že se bojím dát panu Nerudovi méně.