Povídky malostranské
Jan Neruda
Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.... celý text
Přidat komentář
Stará čeština je na čtení trochu náročnější, ale poetičnost příběhů a Nerudovo vypravěčské umění nezklamou ani po mnoha desetiletích.
Když jsem se po letech mimo povinnou školní četbu k této knize vrátila a znovu ji přečetla, zjistila jsem, kolik mi toho tenkrát uniklo. Úžasné.
Velice zajímavé příběhy, které se i poměrně snadno četly, při čtení mne vždy lákalo vydat se na malou stranu za podobnými postavičkami. Vřele doporučuji!!
Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Moc se mi líbila povídka "Přivedla žebráka na mizinu." Hodně smutná, ale moc hezká. Také se mi líbí, že se děj povídek odehrává v Praze na Malé Straně, v konkrétních ulicích.. Postavy i místa jsou pěkně prokresleny. Některé povídky mě ale moc nebavily. Takže něco bych ohodnotila pěti hvězdičkami, něco třemi, něco čtyřmi, takže celkově čtyři hvězdičky.
Vrátila jsem se po mnoha letech k této knize, víceméně proto, že jsem si pamatovala, že jsou od Nerudy a z Malé Strany a víc už nic, možná snad i to , že když při návštěvě Prahy procházíme Malou stranou, tak si tak nějak říkám, že tudy ten Neruda přece taky chodil. Proto jsem knihu uzmula z rodinné knihovny a po letech zase přišla na chuť jeho povídkám. Ten charakter osob , co Neruda popisuje, vůbec celý tehdejší život - vždyť je to , jako by psal o nás. Suprové čtení.
Malostranské povídky mají tu moc, že na Vás (ať chcete nebo ne) dýchne atmosféra doby, ve které Neruda žil a tyto povídky psal. Jakoby všechny postavy a postavičky byli Vašimi známými. Je to nádherné poetické dílo a navíc prostředí Malé Strany má opravdové kouzlo a jen umocňuje tuto krásu a poetiku doby. Škoda jen, že dnes se tato poetika z Malé Strany pomalu vytrácí...
Některé příběhy sem měla raději, některé ne. Knihu jsem dostala ve škole jako povinnou četbu, ale vůbec mi to nevadilo. Dokonce jsem knihu četla i podruhé.
Nějak nemůžu přijít Nerudovi na chuť ... ani poezie, ani próza. :-(
Většině mých spolužáků a známých se kniha líbila, mně nudily téměř všechny povídky. Dočteno jen kvůli státnicím.
Byla jsem nucena sáhnout po další povinné četbě a opět se to nepovedlo. Kniha mě nudila, nudila a nudila. Není to můj šálek kávy a myslím, že ani nikdy nebude. Abych pravdu řekla, už teď si nepamatuji, co jsem to vlastně četla.
Malá Strana ... Když někdo uslyší tento název, většinou ho napadne právě Neruda a jeho Povídky malostranské. Autor v této knize popisuje život na Malé Straně a ukazuje svůj talent a pozorovací schopnosti.
K povídkám nemám nic moc co dodat. V některých se snaží autor kritizovat, v některých chválit. Občas jsem si říkal, jak to muselo být super, žít na Malé Straně.
Dnes musím dát zase 4 hvězdy, kvůli první a poslední povídce, které mě osobně vůbec nebavily. Jinak tato kniha je jedna z těch dobrých knih v seznamu povinné četby.
Přestože většina spolužaček byla z knihy nadšená, mě příliš nezaujala. První a poslední povídka jsou poměrně obsáhlé, nemají zápletku a gradaci, takže jsem se nudila. (I když se trochu stydím takto hodnotit právě Nerudu, ale proti gustu žádný dišputát.)
Kniha se mi nelíbila, není to můj šálek kávy. Musela jsem ji přečíst jako součást povinné četby a měla jsem párkrát sto chutí ji zavřít a už na ní nikdy nesáhnout. Nakonec jsem ji přelouskala, ale rozhodně bych ji nedoporučovala.
Knihu jsem četla k maturitě, protože mi přišla jako menší zlo než některé jiné. Nakonec jsem se do ní ale úplně zamilovala. Neuvěřitelně krásný jazyk, z textu číší autorova laskavost a jeho láska k malé straně. Postavičky jsou úžasně vykreslené, jako bych je viděla před sebou. Díky autorovi miluju Malou Stranu a to ji znám jen trochu (i když spíše miluju Malou Stranu Nerudova dětství).
Jediné, co mi vadilo, byly antisemitské narážky. Nejsou sice tak výrazné, ale není jich tam úplně málo.
Neruda, vydání z roku 1929, mě se to teda nečetlo vůbec dobře. Čeština se příliš proměnila a nemyslím si, že obyčejný čtenář by se těmito rozdíly měl zabývat. Pro bohemisty nejspíš fajn četba, pro mě vůbec. Ale jen o to nejde, většina povídek byla nezáživná, zcela bez příběhu nebo závěru. Ne. Prostě ne.
Tento druh literatury je pro mne nezáživný. Jsem moc rád, že jsem nebyl bázlivější a ve škole knihu nečetl jako povinnou četbu. Tohle předkládat dětem jako povinnou četbu? No to snad ani ne...
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)Část díla
Doktor Kazisvět
1876
Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta
1878
Hastrman
1878
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
1878
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
1878
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Některé povídky mě chytly za srdce. Mám mě odradila povídka o tichém domě, ale pokud přelouskáte tu, tak se budete bavit a snad se vám bude líbit.