Povídky o manželství a o sexu
Michal Viewegh
Hlavním hrdinou tohoto "povídkového románu", jak jej autor sám označil, je asi pětatřicetiletý úspěšný spisovatel Oskar, který si po rozvodu se svou ženou Zuzanou zvyká na samotu a užívá si staromládenecký život i z té lepší stránky. Ne všechny povídky mají sexuální podtext, i když u většiny z nich to platí. Některé jsou zaměřené na hlubší otázky, které musí Oskar ve své nové životní situaci řešit. Například povídka Fiacolata vypráví o tajném mileneckém vztahu Oskara a Moniky, která je manželkou jeho nejlepšího přítele Kamila. Oskar se do Moniky zamiloval, a tak se cítí skutečně šťastný, ale na druhé straně musí řešit obrovské výčitky svědomí, protože do očí lže svému příteli. Všichni jedou na společnou zimní dovolenou do Itálie, kde vše málem vyjde najevo. Fiacolata je vlastně název poslední jízdy s hořícími pochodněmi a Oskar s Monikou se na sjezdovce rozhodli, že už nebudou dál nic skrývat, protože je to oba ničí. Po chvíli se ale zase vzpamatovali a jeli dolů za Kamilem.... celý text
Přidat komentář
Provázané povídky, jež se čtou spíš jak román. Vtipné, zábavné spíš pro muže a je v nich dost pravdy. Z pohledu ženy, když si v hlavním hrdinovi Oskarovi představím samotného Viewega, jsou povídky v plno situacích hodně usměvné :-)).
Tahle knížka mě vůbec neoslovila. I když nejsem žádná puritánka, tak mi Vieweghův styl přišel zbytečně vulgární a příště zkusím radši nějaký román - třeba bude lepší.
Jen vstupte do světa Michala Viewegha, ve kterém neuvěřitelně sexy dvacítky netouží po ničem jiném než si to rozdat se zamindrákovaným čtyřicátníkem s malými dlaněmi.
Už dlouho jsem se u knihy tak nepobavil jako u této. Viewegha bych snad nikdy nečetl nebýt Mafie v Praze na kterou se hrozně těším, ale nechám si ji až na konec. Zatím jsem viděl jeho romány na plátně, tak je zpětně začnu číst. Povídky jsou provázané, tak se to čte jako román. Vtipné, zábavné, nenudí a je v tom dost pravdy. Skvělá kniha určená spíše pro muže, některé ženy to může urážet, ale to je jejich problém. Z knihy jsem si vzal jedno velké ponaučení, ale o tom tady psát nemůžu, tak ať si to každý přečte sám.
Dost vyumělkované, po stránce charakteristiky jednotlivých žen, ale své čtenáře to má, snad proto, že většina nic podobného nezažila či nezažívá.
Po řemeslné stránce se nedá knížce nic vytknout, je čtivá, zajímavá. Chápu, proč Viewegh patří mezi naše nejčtenější autory. Ale přesto mi chybí nějaká hlubší myšlenka, hlubší poselství, protože hlavní hrdina je až příliš ironický, až příliš negativní a jeho osobnost se nijak nevyvíjí.
Ani bych snad neřekla, že to jsou povídky, přestože jak název díla, tak forma jakou je napsané tomu tak napovídá. Je to spíš životní cesta hlavního hrdiny Oskara, s tak trochu autobiografickými prvky. Je to cesta plná žen, sexu a prostupování do autorova nitra. Je to čtivá knížka, často úsměvná a bavilo mě ji číst.
Část díla
Aspoň medaili
2001
Běž si klidně sám!
Dva králové
Fiacolata
IKEA v naději
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2011 | Mafie v Praze |
Místy úsměvné, místy spíš zarmucující. Často mě napadlo, jaká míra autobiografie tu je.