Povídky z jedné a druhé kapsy
Karel Čapek
Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.... celý text
Přidat komentář
Tentokrát se Karel Čapek pustil do povídek s kriminální zápletkou. Někdy je tak lehké přijít na kloub nějakému případu a někdy je to tak moc složité. Někdy pomůže obyčejný selský rozum a někdy to nejde vyřešit léta. A někdy pomůže třeba jen obyčejná náhoda, např. odhozený lístek z obchodu. A nejedná se o žádné maličkosti, ale třeba i vraždy. Ale takový už je život sám.
Poznáváme spoustu postav na obou stranách zločinu – komisaře, obyčejné četníky, ale i zlodějíčky nebo třeba i těžké zločince. A někdy nechybí i trocha filozofování a také mnohdy i předsudky. A tak nám autor přibližuje dobu 30. let minulého století. A v tom byl Karel Čapek opravdovým mistrem.
Milé, vtipné, záhadné, dokonce filozoficky pojaté povídky. Není třeba se dále rozepisovat. Je to prostě výborná kniha!
Napsat povídku, která je vtipná, zajímavá a na malém prostoru vám sdělí mnoho věcí je strašně těžké. Pan Čapek jich vychrlil dost na tuhle krásnou knížku. Jedna z mých oblíbených!
Karel Čapek je autorem, který překonal svou dobu. Jeho povídky i dílo jsou stále smutně aktuální, nikdy mě však neomrzí.
Pěkná kniha, velmi čtivá. Zajímavé povídky, snad všechny jsou z prostředí policie, soudů a podobně. Moje první kniha od Čapka a jeho styl mě zaujal. Aspoň tuto knihu napsal čtivě a zajímavě. Uvidíme další knihy, které od něho budu číst. Škoda jen, že ty povídky jsou krátké. Mám radši dlouhé příběhy.
Čapek nikdy nezklame. :) Povídky mě vtáhly do období kdy byly napsané. Jednoduchost zločinů a polapení zločinců je dnes úsměvná a taková milá. :)
Krásná sbírka ještě krásnějších povídek. Úžasná čeština, vytříbený styl páně Čapkovy.
Povídky na sebe nenavazují, ani nemají nic společného, a přesto jsou celé povídkové sbírky soudržné a skvěle to funguje.
Výborná oddechovka nad kterou nemusíte přehnaně přemýšlet, ale jen si užít to jak Čapek popisuje různé lidské osudy, kriminální delikty, ale i obyčejný lidský život.
Poslední povídky z Druhé kapsy v sobě skrývají mnohem více než jen popisy zločinů. Kladen důraz je na svědomí, žití s vědomím krutých činů, ale i život s předsudky a také důležitost jednoho rozhodnutí, s kterým se nám promění celý život vzhůru nohama.
Netvrďte mi, že jste si v Povídkách z jedné a druhé kapsy nenašli "to svoje". Byť je pojí společné téma, každá je přeci trochu jiná - jedna vás pobaví, druhá rozesmutní, jiná vám rozšíří obzory a ta další zase donutí přemýšlet nad něčím, o čem jste nikdy ani nesnili. Na tak velké sbírce různých (byť krátkých) děl je vidět skvělý Čapkův rozhled, jeho nesmírná inteligence, smysl pro humor, ale i jakási forma lidskosti v tom nejprostším významu.
"Kdyby se člověk hrabal ve své minulosti, našel by, že v ní je dost látky na docela jiné životy. Jednou...buď omylem nebo z náklonnosti...si vybral jenom jeden z nich a dožívá jej až do konce; ale nejhorší je, že ty druhé, ty možné životy nejsou tak docela mrtvé. A někdy se stane, že v nich pocítíš bolest jako v uříznuté noze."
Karel ČAPEK je pre mňa unikát nielen ako románopisec, či poviedkár, ale aj ako dramatik, novinár, esejista, filozof, cestovateľ aj fotograf a predovšetkým ako ČLOVEK. Ale nebojte sa, nejdem sa tu odbavovať superlatívmi a samou chválou nad jeho dielom, len ho krátko ospievam ;)
Samotné poviedky sú tak rôznorodé, že okrem žánru krimi, pretínajú aj rovinu filozofickú. Spájajú glosátorské prvky s nadhľadom tak vecným a inteligentným, až autora podozrievam z geniality :) Toto všetko sa mu darí na minimálnej ploche a popritom úplne zľahka a nenútene používa psychológiu aj mystiku na prehĺbenie napätia, alebo na prinútenie čitateľa k zamysleniu (sa).
Majstrovu jazykovú štylistiku ani nejdem rozoberať, ale vďaka nej sa vám zhmotní starý sebestredný akademik rovnako verne ako vyslúžilá prostitútka, či kaviarenský povaľač a to oveľa vernejšie, akoby ste si pustili 3D LED TV značky PANASONIC made in Czech republic!
ODPORÚČAM: blogerom, hejterom a notorickým prispievateľom na FCB a iné sociálno-psychopatické siete, ale aj ľudom ktorí už dávno v médiach publikujú - lebo učiť sa od najlepšieho, nie je nikdy hanba ;) 95%
Z každé věty čiší čisté člověčenství. Mně se kniha četla velmi dobře a určitě se budu k některým povídkám vracet.
Tyhle dvě sbírky určitě patří do "top ten" české literatury dvacátého století. Příběhy o šlépějích, o bláznivé Kláře, o básníku Neradovi, jehož podvědomé asociace pomohly objasnit smrtelnou dopravní nehodu, to všechno jsou zářivé střípky nesmrtelnosti autora, jemuž v českých zemích nebylo a není rovno.
Kniha je poměrně krátká, má 300 stránek a je menšího formátu (četla jsem vydání z r. 1961). Povídky jsou rovněž krátké, navíc Čapek píše čtivě. Tak proč jsem ji četla tři čtvrtě roku? Nevím. Vůbec mě nebavila a musela jsem se do čtení dost nutit.
Několik měsíců mi trvalo, abych přelouskala alespoň 50 stran. Bohužel tento styl četby mi nevyhovuje a u povinné četby se stále setkávám s více knihami, které nejsem schopna přečíst. Knihu odkládám nedočtenou na poličku a snad se k ní jednou vrátím.
Vždycky jsem u Čapka obdivoval, jak se do nitra člověka dokázal snadno dostat a pomocí několika vět rozebrat jeho nejniternější představy, touhy, sny a pohnutky. A pokud si po přečtení těchto povídek neuvědomíte, že jste především Člověk, nemáte srdce.
Povídky pana Čapka patří k tomu nejlepšímu v rámci jeho díla a české literatury vůbec, což dokládá i fakt, že je to zatím jediná kniha co znám, kterou vezme do ruky i moje drahá polovička...
Není to úplně můj rank, ale je to kniha a k tomu jsem si odškrtnul další povinnou četbu. Nad některou absurditou mi zůstal rozum stát a to mě opravdu pobavilo. Když to tak celé shrnu, doporučuji.
Štítky knihy
povídky detektivní a krimi povídky zločiny první republika, 1918-1938 české povídky
Část díla
- Balada o Juraji Čupovi 1929
- Básník 1929
- Čintamani a ptáci 1929
- Experiment profesora Rousse 1929
- Grófinka 1929
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Miluju absurdno; u některých vtipných povídek jsem se skoro nebyla schopná smát, jen jsem koukala a tekly mi slzy. Neuvěřitelné a geniální.
Střídají se však humorné povídky s povídkami ze života a ty jdou tak do hloubky, že snad není možné, aby se nad nima člověk nezamyslel.
Geniální dílo.