Povídky z jedné a druhé kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481303/bmid_povidky-z-jedne-kapsy-povidky-z-dru-2Xh-481303.jpg
4
1400
1400
Šlépěj, Ukradený kaktus, Čintamani a ptáci, Modrá chryzantéma… Povídky, které vyšly poprvé v roce 1929, baví čtenáře dodnes a nepřestávají udivovat bohatostí jazyka, jemným humorem, svěžestí vyprávění i hloubkou zamyšlení nad lidskými slabostmi, morálkou a spravedlností. Karel Čapek své detektivní povídky zaplnil zástupem lidových postaviček, od zlodějíčků, podvodníků či pošmistrů po sběratele známek. Jeho hrdinové se v jistém okamžiku ocitají v situaci, kdy váhají nad zločinem a vinou i možnostmi jeho potrestání. Díky barvitosti příběhů a autorově schopnosti živě a zábavně a vyprávět patří tato kniha k vůbec nejčtenějším Čapkovým prózám.... celý text
Přidat komentář
Teď jsem při pečení moravských koláčů poslouchala povídku Ukradený kaktus a Případ s dítětem. Tolik laskavosti a pochopení pro sběratele. V jedné věci pan Čapek ale nemá pravdu, i ženská může propadnout sběratelské vášni.
A ukradené tříměsíční dítě bych v tom šoku nepopsala o nic lépe než maminka Růženky.
Krása na 1000 hvězd.
" Různé druhy psů se navzájem uznávají za psy, podle čeho pozná takový barzoj, že jezevčík je taky pes. To my lidé se lišíme jenom jazykem a vírou, a přitom se můžeme navzájem sežrat".
PS: Koláče se povedly a čekají na zítřejší nájezd vnuček.
Za mě hodně příjemné čtení!
Pokud máte rádi kriminální povídky, tak se vám dle mého názoru bude líbit "druhá kapsa". Pokud máte rádi povídky, které spíše uvažují o lidských rozhodnutích, (ano, to hodně blbě popisuji) právech a činností tak se vám bude hodně líbit první kapsa. Já si hodně užil obě kapsy! Jen pár povídek mi nekliklo, ale to byly ty hodně zaměřené na takovou "kriminálku".
tak jako tak, výborná kniha! Vřele doporučuji. :)
Na úvod následující odstavec, který dávám stejný jako k Povídkám Otce Browna a knize Anarchista Čtvrtek od G. K. Chestertona.
Přiznám se, že detektivky v tradičním slova smyslu nemusím. Myslím tím ty různě dlouhé příběhy, kdy jsou mi autorem nenápadně podstrkovány různé údaje z kterých bych měl sám odhadnout kdo je vrah, což se mi nepovede, a měl bych z toho mít pocit, že příště bych si při čtení něčeho podobného měl dávat větší pozor. To opravdu nechci. (Asi proto je mým nejoblíbenějším detektivem starý Pitr z Čapkovy povídky Smrt barona Gandary.)
Čapkovy povídky jsou o něčem úplně jiném, než výše uvedené mnou nechtěné detektivky. Jedná se o hluboce lidské příběhy z pohledu jak policistů, tak pachatelů trestných činů (příčí se mi všechny pachatele z těchto povídek označit jako zločince - např. rozdíl mezi zlodějem kaktusů a vrahem z povídky Kupón) tak i jejich obětí. Pohledy jsou nesmírně rozmanité s pochopením pro rozlišení lidských slabostí od skutečných zločinů. Najdeme zde ocenění mravenčí práce policistů. Píši to s pocitem, že opravdu není možno zde vše stručně charakterizovat. Každá z povídek má osobitost. Mám vydání s perfektními ilustracemi Cyrila Boudy. Zmíním se zde o geniálním obrázku k povídce "Experiment profesora Rousse" a když to tady píšu, tak už mám skoro výčitky, že jsem se nezmínil o něčem jiné, stejně geniálním. A je mi vyloženě líto, že o starém Pitrovi není povídek více.
Tyto povídky dávám ve svém hodnocení na stejnou úroveň hodnoty jako Povídky Otce Browna od G. K. Chestertona. U Čapka nacházím rozmanitost a empatii, u Chestertona naopak zúžený smutný pohled do pekla psychiky skutečných zločinců, která ve své podstatě u všech stejná.
Geniálnost Karla Čapka nezná hranic. Tyto povídky jsem si četl vždy před spaním, jelikož mají k tomu ideální délku. A udělal jsem dobře. Bohatost jazyka, jak už je u Čapka zvykem byla výborná, ale hlavně to zamyšlení nad životem či vlastním trestem. Co se týče děje sedly mi Povídky z jedné kapsy, ale v zamyšlení dominovaly Povídky z kapsy druhé. Pravda, některé povídky byly za mě slabší (PÁD RODU VOTICKÝCH, SMRT BARONA GANDARY...) ale nejlepší na tom je že každý si vybere své. Je tam opravdu vše. Po ztracenou květinu až po otázku života a smrti. Povídky jsou prostě boží. Mezi mé oblíbené patří: ZTRACENÝ DOPIS, MODRÁ CHRYZAMTÉMA, BÁSNÍK, JEHLA. Já Jakožto sběratel jsem soucítil s povídkou ČINTAMANI A PTÁCI. Ale nejvíce mě dojala povídka SBÍRKA ZNÁMEK. Každá povídka má prostě v sobě něco, a doporučil bych ji opravdu každému. Jsou to trochu starší povídky, ale za tu dobu vůbec nezestárly. A jsem rád že něco takového vzniklo v naší republice.
Ohledně těchto povídek, není co dodat. I jako povinná četba, byla kdysi tato kniha dost zábavná, záhadná... Dokonale panem Čapkem sepsána. Doplněna krásnou ilustrací od Cyrila Boudy, která ten mimořádný čtenářský zážitek, ještě více umocnila...
Za své letité favority stéle považuji: ČINTAMANI A PTÁCI, MODRÁ CHRYZANTÉMA, REKORD A GRÓFINKA.
I po 94 letech od prvního vydání Povídek z jedné kapsy (1929) je to pořád skvostné dílo.
Opět sqělý Čapek. Literární lahůdky. Jedna povídka lepší než druhá. Hrozně mě to bavilo!!!
Přečteno podruhé, a opravdu musím říci - ne naposledy. Já tyhle povídky miluji. Miluji jak Čapek dokázal popsat obyčejné i strašné věci tak dokonalým jazykem. Ty povídky nemají opravdu chybu. A mé nejoblíbenější jsou: Muž, který nemohl spát, a Sbírka známek. To jsou dvě nádherně filozoficky hluboké povídky k zamyšlení.
Chtěl bych mít také obě kapsy plné klenotů jako pan Čapek! Mám na mysli klenoty literární samozřejmě! Povídky jsou tématicky rozmanité - od klasických soudniček, přes ukázky analytického vyšetřování, až po akční a nechutné mordy. Jsou zde veselé kousky, i smutné až tragické, a všechny oplývají lidskostí, laskavostí a jazykovým mistrovstvím.
Já si myslím, že Kapsy by se neměli slučovat; ve své době bylo možná i Čapkovou chybou navazovat jednou Kapsou na tu druhou. Ony jsou totiž dost výrazně jiné.
Povídky z první kapsy - *****
Tohle je božská práce. Detektivní povídky s jasnými pointami, které zvláště ke konci knihy nabírají i filosofický rozměr. Čapek v nich v podstatě experimentuje s detektivním žánrem a velmi často v něm objeví něco neotřelého. Skutečné bonbonky, které je radost rozbalovat a není snadné říci si: Dost, tenhle už je dnes poslední!
Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale jednotlivé povídky na sebe i velmi volně navazují. Zdá se, že ne cíleně, spíše jak autor psal, vyvstávaly mu neustále nové aspekty oněch problémů. U povídek Poslední soud a Zločin v chalupě je to zřejmě nejpatrnější.
Mé nejoblíbenější povídky: Případ Selvinův, Zločin v chalupě a Zmizení herce Bendy
Povídky z druhé kapsy - ***
Tahle kapsa prostě nepatří stejnému člověku... Detektivní tématika je upozaděna a do popředí se dostávají spíš cíleně vtipné povídky. Ačkoli, ani to není úplně pravda. U obou Kapes jsem si všiml jednoho fenoménu.
V případě první kapsy se stávají povídky stále více k zamyšlení a v případě druhé... no, stále více znepokojujícími. Od vyloženě vtipných hříček bez dalšího rozměru (Čintamani), přes 'divné' (Ztracená noha) až k vyloženě znepokojujícím (Muž, který nemohl spát; Poslední věci člověka). Jakoby pánové, kteří slouží jako rámec povídek, shazovali postupně ostych a v únavě se nebáli zabrušovat stále hlouběji do svého nitra.
Mé nejoblíbenější povídky: Čintamani a ptáci (zřejmě pouze proto, že to bylo mé první setkání s Čapkem; asi v 6. třídě ZŠ), Případ s dítětem a Obyčejná vražda
Karel Čapek a jeho dokonalý a stále současný jazyk. Povídky překvapivě v (tehdy neuznávaném a za pokleslý považovaném) detektivním žánru. Zajímavé příběhy a pohnutky pachatelů a ještě zajímavější pohled na vinu a trest. Prostě skvělý Karel Čapek.
"Neptejte se mě... Každá otázka dává pokyn"
Karel Čapek je opravdu skvost. Ve škole se o něm učíme oprávněně. Skvělý spisovatel, který umí napsat všechny literární formy - tyto povídky jsou vtipné, mají pointu a jsou originální a zajímavé i po tolika letech.
Naprostá klasika, ke které se dá vždy opakovaně vracet. Kratičké lehce tajemné povídky s kriminální zápletkou jsou napsané krásnou češtinou a nebudou čtenáře rozhodně nudit.
Tahle kniha se mi velice líbí, myslím si, že se dá číst znovu a znovu. Je napsána opravdu skvěle.
Líbí se mi, že téměř v každé povídce je motiv nějakého tajemství či záhady, která zůstane nerozluštěna. Člověka odjakživa fascinují záhady a tajemství jen do té chvíle, dokud jsou záhadné, proto na mě povídky působí ještě dlouho po dočtení a proto se k nim stále vracím. Mohu o nich uvažovat, domýšlet si řešení.
Dále mám knížky rád pro jejich lidskost, prvorepublikovou atmosféru i vtip.
Pořídil jsem si knihu v audio verzi v podání Vlastimila Brodského, Oty Sklenčky a Miroslava Moravce. Jinými slovy vysokou literární úroveň díla umocňuje kvalita přednesu (pro mne pak především V. Brodský). Pravda, audio kniha obsahuje pouze vybrané povídky, přesto si dovolím knihu hodnotit a asi mne přiměje poohlédnout se po úplném knižním vydání. Detektivní zápletky jsou zábavné, trochu i tajemné.
Jaj, tohle snad bylo delší než bych chtěl. Čapek je skvělý spisovatel, to mi nikdo nesebere. A povídky mu šly skvěle, málokdo na tak malém prostoru zvládne taková kouzla jako Čapek. Ale platí, že kvalita byla proměnlivá.
Povídky z první kapsy se mi obecně líbily více. Všechny jsem je okomentoval zvlášť, kdyby vás to zajímalo. Dobře, ta první věta, to asi není úplně pravda. Teď jsem se koukal na bodové hodnocení a rozdíl průměru je 0,2, takže zase o tolik více se mi patrně nelíbily. Každopádně jsou vzaty dohromady poněkud více „filosofující“, což já rád a některé z nich jsou přímo legendární (Šlépěje), jiné legendární pro právníky (Poslední soud), pročež jsem si je asi více užil. Nadto to pro mne byl poměrně čerstvý, nový zážitek.
Povídky z druhé kapsy se mi zdály dohromady poněkud povrchnější, méně filosofující, banálnější. Na straně jejich celková struktura je mnohem důmyslnější. Tím míním jak mezi sebou povídky krásně „přetékají“ a v jisté návaznosti si předávají děj, dokonce vyprávěný téže postavami. Ke konci dokonce dochází k odkazování mezi povídkami, což je po mém soudu už vysloveně důmyslná struktura a nutí mne to Čapka jako vždy chválit a vychvalovat.
Jak jsem již řekl, dohromady vzato samozřejmě platí, že kvalita je proměnlivá, některé jsou horší (Oplatkův konec, O lyrickém zloději), jiné lepší (Případ Selvinův, Případ s dítětem) a ke konci už jsem byl poměrně otráven faktem, že musím ve čtení pokračovat – těch povídek je prostě moc. A to jsem to četl snad dva měsíce! Ale to je, uznejte, můj problém. Jedná se o mimořádně kvalitní texty, které dokáží brnkat na nejrůznější strunky a zaujmou, myslím, každého právě svou růzností. Skvělá věc. Skvělý Čapek!
PS. Mimochodem, vždy jsem byl přesvědčen, že se jedná o dětské povídky Nevím proč jsem si to myslel, ale sakra ne!
Nedávno jsme vedli diskuzi (formou SZ) s jednou milou oblíbenou uživatelkou, neuvádím její jméno, jestli bude chtít, přihlásí se sama, zda je nejlepší povídkou v této sbírce povídka Čintamani a ptáci nebo povídka Světový rekord. Zastával jsem názor, že Světový rekord je nejlepší. Ona to úplně neodmítla, navíc mi pravdivost povídky sama potvrdila, majíc ji doma ověřenu empiricky. Cituji: "Štětec, který pouštěl chlupy, byl ve vzteku mrštěn tak, že přeletěl obří stodolu. A už nikdy, i když se to mnohokrát zkoušelo, nikdo z rodiny ani štětec, ani nic podobného, přes stodolu nepřehodil."
Tak si říkám, až mě doma moje partnerka zase vytočí doběla, že bych mohl taky vytvořit světový rekord. Nevíte někdo o nějaké vhodné disciplíně?
(SPOILER)
Divím se, že ještě nikoho nenapadlo (nebo ano?) udělat výběr z těchto povídek a vydat je jako pohádky pro děti.
Já jsem tak kdysi soukromě učinil. Nastrkal jsem do knihy záložky, a když na mě přišla řada (babička s dědou v divadle, manželka na odpolední nebo s kámoškami na dvě deci Müller Thurgau, pozdní sběr), vytáhl jsem z knihovny tuhle knížku.
Dcera, mohlo jí být šest, to uvítala, asi už byla těch ptáků Zamyryků trochu přesycena.
Ne každá povídka se pro malé dítě hodí, například Zmizení herce Bendy, tam jsem záložku určitě neměl.
Ale hned tu první povídku, Ukradený kaktus, tam je dítě schopno detektivní zápletku s dovysvětlením rodiče pochopit.
Stopy ve sněhu, to jsem si myslel, že bude trhák, ale kdepak. Stopy, které zčista jasna končí a nevedou dále, to pro dítě není žádná zvláštní záhada.
Zato Modrá chryzantéma, to je něco jiného. I malé dítě už ví, že je přece jenom něco mezi nebem a zemí, že když mu někdo ráno přetrhne sen nešetrným probuzením, sen se někam ztratí, odpluje do nenávratna, a ať se snaží sebevíc, navázat už nejde, stejně jako nejde najít modrou chryzantému, která se mihla za oknem vlaku.
Zločin na poště – ten přeskočte. Vždyť i já u toho brečím. Leda byste chtěli, aby se vaše dítě naučilo novou, šťavnatou nadávku: Ty jedna stará, křivonosá, zatracená babo!!
Čintamani a ptáci - určitě zabere. Dítě vnímá, že vy oba, ač byste neměli, spiklenecky fandíte zloději, aby se mu přece jen podařilo ten koberec ze sklepa ukrást.
No, a největší trumf je Světový rekord. Vaše dítě objeví novou dimenzi světa - absurditu. Nevěřili byste, jak snadno pochopí a bude se srdečně smát tomu, že zcela přirozeným a logickým během událostí se svět obrátí vzhůru nohama. Že pachatel, místo aby zapíral, se zapřísahá že je vinen, zatímco zástupce spravedlnosti mu vyhrožuje, ať přiznání odvolá, jinak ho dá zavřít až zčerná.
Takže, milí tátové, pokud čtete dětem pohádky, sáhněte po této knížce. Neprohloupíte ani vy, ani vaše ratolest. A že se v po(d)vědomí vašeho dítěte usadí krásná, krystalicky čistá čeština, to už je jenom bonus navíc.
Štítky knihy
povídky detektivní a krimi povídky zločiny první republika, 1918-1938 české povídky
Část díla
- Balada o Juraji Čupovi 1929
- Básník 1929
- Čintamani a ptáci 1929
- Experiment profesora Rousse 1929
- Grófinka 1929
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Karel Čapek je pro mě TOP mezi českými literáty. Není dílo, které bych nepochválila. Toto je sbírka povídek nejrozličnějších žánrů. Vyhovovala by mi každá v “sólo “ knize.