Povídky z jedné kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48683/povidky-z-jedne-kapsy-48683.jpg
4
1267
1267
Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.... celý text
Přidat komentář
Pěkná sbírka vtipných detektivních povídek. Pan Čapek se vůbec nebál použít hrubější slova, což mě dost bavilo. Poslouchala jsem jako audioknihu a je to skvěle namluvené.
Pěkná sbírka povídek, často z detektivního prostředí. Některé povídky skrývají poučení na konci, některé odkazují na lidskou hloupost, jiné nemají nic z toho (nebo jsem to neodhalil). Některé jsou opravdu výborné (Zločin na poště, Případ Selvinův), jiné jsou o něco slabší (Pád rodu Votických). Všechny ale sdílejí společnou stylistiku textu, která je naprosto skvělá. Lze pouze doporučit.
Karel Čapek je můj oblíbenec, už jen pro tu lidskost, moudrost a laskavý humor. Proto mě nemohly minout Povídky z jedné kapsy, které kromě výše zmíněného obsahují také plno filozofických otázek a úvah o lidské povaze, morálce a spravedlnosti. Z celé knihy navíc dýchá krásná atmosféra 20. let 20. století. Tedy ideální, pokud milujete seriály Hříšní lidé Města pražského nebo Četnické humoresky.
Původně jsem chtěla pro zajímavost vypsat povídky, které se mi líbily nejvíc, ale nemělo to cenu, protože by tu byly téměř všechny. :) Tak snad jen ve zkratce: Modrá chryzantéma (vystupuje tu žebračka Klára z reálného Čapkova dětství), Jasnovidec, Naprostý důkaz, Experiment profesora Rousse, Ztracený dopis, Ukradený spis, Básník (výborné vysvětlení básnického smýšlení).
Většina povídek se mi líbila, mezi mé oblíbené bych zařadil Šlépěje a Zločin v chalupě. Tahle kniha je až taková klasika, že se jí neodvážím dát cokoliv jiného, než tři hvězdičky. Je to takové rychlé čtení na jedno odpoledne, ale rozhodně pobaví.
8/10
Povídky z jedné kapsy Karla Čapka jsou sbírkou detektivních povídek, které se vyznačují napínavým dějem, humorem a hlubokými myšlenkami. Čapek v nich mistrně zkoumá lidskou psychiku a morálku. Každá povídka je krátký detektivní případ, který však často lze vyřešit pouze pomocí selského rozumu.
Povídky jsou velmi čtivé a svižné. Čapek používá jasný a stručný jazyk, který je plný inteligentních a vtipných postřehů.
Některé z nejznámějších povídek v tomto souboru jsou například Případ dr. Mejzlíka, Věštkyně a Ztracený dopis.
Povídky z jedné kapsy jsou klasickým dílem české literatury, které si získalo srdce mnoha čtenářů. Jsou to napínavé a zábavné povídky, které vás vtáhnou do děje a donutí přemýšlet.
Čapek je prostě geniální a má skvělé kapsy.
Tyhle povídky se mi moc líbily. Nejvíce asi Poslední soud a vůbec nechápu, jak je možné, že mě tahle kniha minula, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla teď.
Jdu si přečíst Povídky ze druhé kapsy.
Miluju, miluju, miluju! Nevím, kolikrát už jsem tuto knihu četla, ale je to přesně ta, po které sáhnu vždy, když mě nic nebaví.
Knížka je neskutečně lidská, humorná i smutná, ale hlavně s ohromným množstvím hlubokých myšlenek a výsměchu lidské hlouposti, nadutosti a vychytralosti. Myslím, že už nikdo nic podobného nikdy nenapíše. DOPORUČUJI
Prostě klasika. Čapek se musí číst, aby každý čtenář věděl jak se správně pracuje s jazykem a jak se chrlí myšlenky.
Poprvé jsem Čapkovy povídky četl už jako kluk - a potom ještě mnohokrát. Ono totiž číst Čapka je taková radost, že se k jeho knížkám můžete vracet pořád dokola a pořád se nedokážete té nádhery nabažit. Člověk tyhle drobné příběhy zná skoro notoricky - a přesto si je znovu a znovu slůvko od slůvka vychutnává...
Jo, přesně v tomhle já osobně spatřuju základních poslání literatury: v tom dokázat čtenářům přinášet "estetickou libost".
Povídky jsem si tentokrát dávkoval pěkně po kapkách, šetřil jsem si je a denně si dopřával jen jednu jedinou, aby mi zákuseček déle vydržel...
V aknize humorně psané detektivní zápletky mě velmi pobavily. Vyšetřující p. Mejzlík má svůj osobitý styl vyšetřování. Vyzdvihla bych povídky Tajemství písma, Jasnovidec, Šlépěje a Kupón.
Milá knížka povídek s detektivní zápletkou. Čapkův smysl pro humor a běžnou lidskou hloupost se krásně doplňuje s až neuvěřitelnými příhodami detektivů nebo policistů. Moje asi nejoblíbenější povídka je Pád rodu Votických. Líbí se mi, že se zde policejnímu vyšetřovateli podaří objasnit už několik set let starý případ šlechtického rodu jen tak od stolu pomocí vlastní hlavy (a historika Divíška, samozřejmě).
Povídky s detektivní zápletkou ze starých časů, jsou mistrovsky napsány, avšak často mají příliš zdlouhavou formu, se zbytečnými popisy pro čtenáře. Ale může to být jen můj dojem.
Knihu jsme měli jako povinnou četbu ve škole a nebavila mě. Příběhy byly vcelku zajímavé, ale musela jsem se do čtení nutit, abych četbu splnila. Proto dávám 1 hvězdu.
Teď se mi stala zvláštní věc: po vložení mého příspěvku jsem narazila na slova uživatele jadran, který se stejným citátem a jinými slovy, vyjadřuje tentýž dojem z tohoto literárně- filozofického skvostu
Je to ten nejlepší důkaz síly Čapkova umění. Děkuji
Boží soud. Protagonista této povídky, mnohonásobný vrah Kugler, odchází z tohoto světa a ke svému údivu zjišťuje, že na nebesích ho budou soudit opět jen lidé:
"Proč vlastně vy... proč ty, Bože, nesoudíš sám?" tázal se Kugler zamyšleně.
"Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jenom o tvých zločinech; ale já vím o tobě všechno. Všechno, Kuglere. A proto tě nemohu soudit."
Nikdy nemohu dost obdivovat geniální zkratky tohoto velkého spisovatele a humanisty, jehož jeden odstavec, často i jedna věta, vydají za celé svazky. Vždyť, co jiného je těchto několik mistrovsky prostých, dojemně neokázalých slov, než filozofický traktát o bídě i slávě lidského bytí?
Jedním slovem - skvělé. Každá povídka má příběh, pointu i myšlenku, vše vyjádřeno krátce, úderně, čtivě. Po přečtení jsem zkoušela, kolik povídek z 24 si dokážu z hlavy vybavit, a dala jsem 20. Za mně dost dobrý výsledek daný opravdu hlavně kvalitou díla. :-)
Část díla
Básník
1929
Experiment profesora Rousse
1929
Jasnovidec
1929
Kupón / Kupon
1929
Modrá chryzantéma
1929
Autorovy další knížky
| 1948 | Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Každá povídka je malý detektivní příběh, často začínající záhadou. Strážmistři se snaží najít pachatele, ale také pochopit motivy a zjednat spravedlnost. Někdy je ale už pozdě, jako třeba ve Zločinu na poště. Povídka Propuštěný byla smutná, když se bývalý vězeň na svobodě neuměl chovat a skončil tragicky. V povídce Poslední soud je Bůh svědek jen u soudu, protože zná důvody a motivy zločincova chování a nemohl by ho odsoudit a odpustil by mu. Zločin v chalupě byl naopak zvláštní tím, že pravda je někdy složitější, než se zdá.
Pokud máte rádi chytré a nadčasové příběhy, které vás donutí se zamyslet, určitě si Povídky z jedné kapsy přečtěte.