Povídky z jedné kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48683/povidky-z-jedne-kapsy-48683.jpg
4
1267
1267
Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.... celý text
Přidat komentář
Tohle je přesně jedna z těch knih, po které je dobré sáhnout, když není nálada na dlouhé romány.
Povídky jsem četla již před lety v rámci povinné četby a teď jsem si je s chutí přečetla znovu. Karel Čapek je Pan Spisovatel.
Příjemné a milé čtení když je za okny deštivo a vy si užíváte klidný víkend...
Knížka povídek, kde vás do jedné všechny překvapí a na druhou stranu si říkáte, že je vlastně všechny dobře znáte. Asi nejmilejší mi přišla Modrá chryzantéma, nejvíc mě ale sebrala poslední - Zločin na poště.
Štrádoval jsem si to jednou navečer po hlavní silnici domů. Byl jsem v dobré náladě, posilněn trochou toho dobrého červeného moku, který se dělá kvašením hroznů, a vzpomínal na pěkné příběhy. A zrovna když jsem odbočil na lehce zasněženou cestu vedoucí k naším vrátkům a uviděl stopy ve sněhu, vzpomněl jsem si na tu krásnou POVÍDKU a říkal jsem si, zda bych byl stejně všímavý mizících se šlépějí, jako knižní, tuším že z restaurace jdoucí hrdina. A zda bych tento nepochopitelný jev řešil podobným způsobem, či bych prostě pouze zakroutil hlavou a řekl bych si jen: "To se ale dějí na světě věci...".
Neměl jsem problém knihu přečíst během chvilky, jen opravdu minimum povídek mi nesedlo.
Tak jak to bylo s těmi Šlépějemi? Co se stalo s tím, kdo je vytvořil? Tahle pomíjivá a přesto věčná záhada, kterou nakonec zasypal čerstvý třpytivý sníh, mě trápí už spoustu let.
Krásne, milé, ľudsky prijímané i to neľudské ... detektívne príbehy, ktoré nie sú detektívkami.
Čapek nepotrebuje na dobrý kriminálny príbeh stovky strán. Na malom priestore dokáže rozohrať úžasne zamotaný dej. A to je iba jedna rovina týchto jeho mikropoviedok. Každá z nich má i hlbší rozmer , stále sa dotýkajúci kriminálneho prostredia - úvahy o vine a spravodlivom treste, pomsta, zodpovednosť pred sebou samým a pred zákonom, atď. Ďalším úchvatným dielikom, ktorý prispieva k skladačke celkovému dojmu z poviedok je kolorit postáv a postavičiek, vskutku čapkovských. Jedinečné charaktery, ktoré i keď ich stretnete len na pár stránkach, v pamäti Vám utkvejú. A že nie všetky príbehy sú vysvetlené, alebo dorozprávané dokonca? No a? Ako dobrý vyšetrovateľ, i čitateľ si musí vedieť čo to domyslieť. A naučiť sa žiť s vedomím, že existujú veci, ktoré sa nikdy nedozvie...
Samozřejmě se liší povídka od povídky, ale většina z nich je opravdu špičková a Čapek dokázal na tak omezeném prostoru několika stran obsáhnout vše, včetně trefného a vtipného vyprávění a neméně trefné a vtipné pointy. Dá se k tomu stále vracet.
Povinná četba a také moje vylosovaná otázka na maturitu, takže tuto zajímavou knihu si budu pamatovat velice dlouho :-)
Úžasné povídky, plné ne jen detektivních případů ale i vyšších věcí. Myslím, že každý si najde své!
Předem bych se Vám pane Čapku chtěl omluvit, že jsem dal této kapse čtyři hvězdy. Moc rád bych toto dílo ohodnotil lépe, leč druhá kapsa byla o kousíček lepší a dát jí šest hvězd je prostě nemožno :(
Tyto povídky se čtou velice lehce, pro dobrou chvilku a zkrátka pro radost z překvapení nad krásným příběhem.
Tyto povídky se mi velmi líbily, jsou dobře napsané, většina případů se vyřeší obyčejným selským rozumem a nechybí v nich ani humor a ponaučení.
Část díla
Básník
1929
Experiment profesora Rousse
1929
Jasnovidec
1929
Kupón / Kupon
1929
Modrá chryzantéma
1929
Autorovy další knížky
| 1948 | Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek vysvětluje svůj vztah k detektivkám takto: „První můj autorský zájem o detektivky vycházel z problémů noetických, jak se poznává a objevuje skutečnost. Povídky z jedné kapsy jsou tedy povídky noetické. Jakmile jsem se začal zabývat světem zločinu, zaujal mě proti mé vůli problém spravedlnosti. Asi v polovici mé knihy najdete ten přelom. Místo otázky, jak se poznává, převládá otázka, jak trestat. Povídky z jedné kapsy jsou tedy povídky noetické a justiční." (K. Čapek: Poznámky o tvorbě)
První co mě zaujalo, byly motivy těchto povídek - záhady, k jejichž odhalení jsou většinou potřeba náhody a velká dávka intuice. Pan Čapek prostě píše jinak, své povídky sám nazývá noetickými - skutečnost, kterou vidíme není daná jen fakty, ale také našimi vlastními dispozicemi, ... a tak kritizuje naše poznávací schopnosti, ... a ukazuje nám různé způsoby, jak se nakonec dobrat skutečnosti.
"... zbylo by ... málo z našeho života, kdybychom z něho vyloučili náhodu … Jsou lidé , kteří považují náhodu v detektivce – abych tak řekl – za nedovolený hmat, za nedůstojný trik, jímž autor pomáhá unfair svému favoritovi. To je hrubý omyl. … Koneckonců tajemství úspěchu je tajemství náhody…“ (K. Čapek: Marsyas čili na okraji literatury)
Typickým příkladem a jednou z nejzajímavějších povídek je pro mě Modrá chryzantéma, kde nám autor ukazuje, že ani pohled na skutečnost skrze pomatenou mysl nelze vyloučit - výborný příběh ... kde "slupneme" zaslouženou dávku ironie vůči našim "tradičním" hledacím postupům :-).