Povolání žebrák
Jean-Louis Debré , Jean-Marie Roughol
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300923/mid_povolani-zebrak-R1q-300923.jpg
3
74
74
Jean-Marie Roughol strávil na ulici více než dvacet let. Když jednoho večera žebral před obchodem, navrhl projíždějícímu cyklistovi, že mu, než si nakoupí, pohlídá kolo. Ten cyklista se jmenoval Jean-Louis Debré. Z následujících setkání těch dvou se mezi bezdomovcem a bývalým francouzským ministrem vnitra a předsedou Ústavní rady zrodil zvláštní důvěrný vztah. Do té míry, že první z nich, souhlasil s nápadem druhého, aby napsal příběh svého života. Svědectví sedmačtyřicetiletého „dítěte ulice“ nic nezastírá ani nepřikrášluje. Na dlažbě devatenáctého pařížského obvodu, ve kterém prožil část dětství, i na chodnících super elegantní ulice Marbeuf, zažil Jean-Marie léta bídy a strádání: první pokusy o žebrání, první lásky, první přátelství, squaterské domy, vchody a východy metra, lavičky v parku a ty nejubožejší zaplivané hotely. Svědectví o drsné realitě lidí žijících na ulici přináší čtenářům nejen pohled do světa násilí, strachu a bídy, ale i příběhy solidarity a kamarádství…... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , OmegaOriginální název:
Je Tape La Manche: Une Vie Dans La Rue, 2015
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem moc nečekala, když jsem ji dostala. Překvapilo mě, jak je to čtivé a dobře napsané. Samotný příběh je dojemný a - aspoň za mě k zamyšlení - k uvážení jak my vedeme naše životy. Těžko říct zda bych si to přečetla znovu, ale zajímavě napsané, dobře vyprávěné a v jistých momentech i dojemné.
Kniha je napsaná čtivě. Je to zajímavý pohled do života jednoho žebráka, který je asi pro většinu lidí neznámý. Ale tak nějak nevím, jak to celé ohodnotit. Nejdřív mi ho bylo líto. Jako dítě si toho musel hodně vytrpět. Pak jsem si řekla, vždyť měl několikrát šanci se z toho dostat a žít jako normální člověk. Ale to on nechtěl. A zvolil si jako povolání žebráka. Jsou lidé, kteří se dostanou na samé dno a už tu šanci nedostanou, se z toho vyhrabat. Takovým lidem bych i ráda pomohla, ale ne člověku jako byl Jean-Louis Debré.
Knihu som kúpil v antikvariáte úplne náhodou a prečítal je za pár hodín. Písaná je dobre, hoci sa nájdu aj sporné miesta (niektoré veci sa často opakujú), no ako tu mnohí podotkli, nie je to žiadny literárny skvost. Každopádne, čas strávený jej prečítaním nebol stratený. Minimálne sa človek zamyslí nad niektorými vecami.
Čekala jsem příběh klasického bezdomovce a bylo to trochu jiné...s lidmi na ulici chvíli pracuji, je zajímavé číst, jak se žije jinde a zjištění, že ta změna skladby lidí a žití na ulici je cítit nejen u nás... myslím, že kdo má zájem, tak z příběhu pochopí, jak je možné, že se to stane..
Kniha je naprosto skvělá. Čte se jedním dechem. Neměla jsem žádná očekávání a asi proto jsem z knihy moc nadšená. Pochopila jsem spoustu věcí.....
Povolání žebrák, aneb můj život na ulici je nádherná a velmi upřímná kniha.
Jedná se vyprávění pařížského bezdomovce Jeana Marie Raugloha, který každý den stál před obchodem a seznámil se zde s bývalým francouzským ministrem vnitra, když mu nabídl, že mu pohlídá za pár drobných kolo.
Jean Louis Debré je velmi empatický člověk a to, jak lidé žijí na ulici ho vždy zajímalo. Proto navrhl tomuto žebrákovi, aby začal svůj příběh sepisovat, že mu poté pomůže knihu vydat.
A jak slíbil, tak se i stalo.
Tahle kniha není román, není to ani životopis, je to záznam vzpomínek jednoho obyčejného kluka, který neměl lehké dětství a který skončil na ulici, protože neměl jinou možnost. A jak se roky vlekly, uvědomil si, že právě ulice je jeho domov a že už vlastně ani nic jiného dělat neumí.
Kniha o naději, lásce, bezmoci, ale především odevzdanosti.
Přes všechna tato úskalí se Jean Marie umí usmívat, užívat si života a vidět v lidech to dobré.
Popisuje jak alkohol zničil mnoho jeho přátel, jak nejhorší co Vás může potkat je mokré a zatuchlé oblečení a přesto vypráví příběh ulice s určitou noblesou.
Jak na začátku knihy píše bývalý francouzský ministr vnitra:
"Pravá podstata člověka je v jeho nitru, každý z nás si nese svůj příběh a mě velmi zajímá je poznat. Potkáváme málo jedinečných osobností a mnoho kopií. Pro mě byl a je on tou jedinečnou osobností a toto je jeho příběh."
Tahle kniha má svoje kouzlo a dostává ode mě 9/10
Zajímavá knížka, kterou přelouskáte za chvíli a určitě stojí za přečtení. Kniha zachycuje autorovy útržky ze života. Autor hezky popsal přechod z minulosti do současnosti. Nicméně některé autorovy názory mě zaráží. Život na ulici, jak sám nakonec v knize přiznává, si osvojil a nechtěl by se ho už vzdát. Život na ulici není lehký, ale svou šanci autor (ne jednou) dostal. Lidé jsou na tom i daleko hůř.
Z knihy mám takové rozpolcené pocity. On to dělal dobrovolně, přijal to jako své zaměstnání, ve své podstatě nemusel žít na ulici.
V doslovu mě, ale zarazilo, když bylo napsáno, že s láskou mluví o svých dětech, ale on má celkem 3 a toho prvního možná nechal poslat ke stejným pěstounům, jako byl on sám.
Mé sympatie si získal Alain Delon, i když pro autora byl nafoukaný, odměřený a nepříjemný:"když mě viděl přicházet, řekl mi: Vím o co ti jde,nic nedostaneš!"
Ze začátku se mi kniha četla skvěle, všechno šlo popořadě, takže nebylo moc těžké se v knize zorientovat. Ale ke konci už to tak skvělé nebylo. I přesto zůstává kniha chytlavá a hlavně zajímavá.
Na závěr dodat, že po přečtení jsem se rozhodl, sem tam nějakému tomu žebrákovi tu pětikačku dát.
Nepochybně to není nic příjemného ocitnout se na okraji společnosti a žebrat o přežití, nicméně si myslím, že takový člověk, jakým je Jean-Marie Roughol, by měl pracovat a vydělávat si na živobytí poctivou prací. Podle toho co psal, to umí. Pakliže se nechoval v souladu se zaměstnavatelovou podmínkou, není se čemu divit, že dostal vyhazov. Kdyby každý, koho vyhodí z práce, měl jít žebrat ….. I já jsem přišla jednou o práci , no a? Tak jsem si našla jinou. Chápu, že se někdy člověk může dostat do situace, kdy práci nesežene, nemá kde bydlet a rodina či přátelé se od něj odvrátí. Ale Jean-Marie je jiný případ, tomu se prostě pracovat nechce. On žebrotu přirovnává k práci. Nedala bych mu ani euro ani českou korunu. A to jsem sociálně založená :) Říkám si, jestli si my, pracující, ty žebráky nehýčkáme!!!!
Taková knižní jednohubka, která nabízí určitý vhled (nejen) do způsobu života na ulici, i když zcela pod pokličku se čtenář přeci jen nedostane. Přesto pro mě bylo celkem zajímavé zjistit, jak na nás (tedy na ty, kteří nežijí nebo spíše nepřežívají tímto způsobem) žebrající člověk nahlíží, když se od něj odvracíme - a bylo by pokrytecké, kdybych tvrdila, že to někdy nedělám.
Závěrem si neodpustím ufňuknutí nad chybami, které Omega nechala jít do tisku.
Na tento výrobek jsem narazila náhodou v knihovně a zaujal mě faktem, že má být (spolu)napsán skutečným žebrákem a líčit, jaké to doopravdy je. Což mě zajímá, kdybych tak náhodou také skončila. Měla jsem nicméně pocit, že kniha byla hodně přikrášlena. Možná se pan Roughol rozhodl pro optimističtější úhel pohledu a poděkovat těm několika lidem, kteří se u něho zastavili a zpříjemnili mu den, což je naprosto v pořádku. Po celé trvání knihy jsem ale měla pocit, že je vynechávána nějaká důležitá část, jako by nám něco bylo zatajováno a naschvál vynecháno.
Knihu jsem si vybírala podle anotace. Zalíbila se mi myšlenka, že to bude autentické vyprávění člověka z ulice, a líbil se mi i ten nádech, jakým byl popis napsán. A naneštěstí je popis lepší než knížka samotná. Nemá to žádný souvislý děj, žádný jeden ucelený příběh s nějakou gradací, zápletkou, vyvrcholením, závěrem. Nic takového. Proto k tomu člověk nesmí přistupovat jako k životnímu příběhu jednoho chlapíka z ulice, ale jako k příběhům ze života jednoho chlapíka z ulice. V tomhle bodě nastává totiž to nenaplnění očekávání z uvedeného popisu na přebalu knihy. Nicméně ani tuto knihu nelze jen hanit slovem…Když člověk přijme fakt, že to není klasický příběh s určitou dějovou linkou, ale prostě čisté surové vyprávění náhodných historek, pak v tom s trochou snahy člověk najde něco, co se mu zalíbí. Ale chce to hodně snahy, odpustků a vnímat hlubší životní věci, které tam vlastně napřímo ani napsané nejsou. Jde hlavně tedy o vyprávění, s jakými lidmi se setkal, o čem si s nimi povídal, úskalí žebroty apod. Je tam hezky vidět, jak je pro takového žebráka příjemný pouhý pětiminutový hovor s nahodilým člověkem. Už nikdy toho dotyčného třeba nepotkal, ale přesto se o něm zmínil v knížce. Uvědomila jsem si, že ta místa, na kterých se pohybuje a o kterých píše, jsem sama navštívila. Byla jsem tam. Úplně realisticky si ta místa vybavím, i co jsem tam dělala, kudy jsem procházela. Dost možná jsem přímo potkala tohoto žebráka. A stačilo se u něj zastavit…stačilo mu dát pár drobných, usmát se na něj, nebo ho pozvat na zmrzlinu, a pro něj by to byl třeba životní příval pětiminutového štěstí, o kterém by se nepochybně zmínil na dvou stránkách své knížky. Tento úhel pohledu mě mile potěšil, protože dnešní společnost si málo všímá okolních Neznámých a nevěnuje jim ani jeden upřímný úsměv jen tak, pro příjemnější den. To byl takové hezké uvědomění si během čtení. Ale jak je vidět, nejde o žádnou „big thing“, o příběh s výraznou pointou, kterou člověk nesmí při svých čtecích maratonech a toulkách po knihkupectvích či knihovnách vynechat. Suma sumárum se to četlo dobře, vzhledem k tomu, že jsou to kraťoučký příběhy, je to malinká knížka, takže to jde rychle. Obzvlášť závěr knížky se mi líbil, protože tam se vyjadřuje i o tom, jak se život na ulici změnil od dob jeho mládí, je tam moc hezky vykreslená ta změna, lidi jak se změnili, doba jak se změnila, názory na politiku a veřejné osoby tam popisuje, a z toho jde vidět, že to má vážně v hlavě srovnaný, a že je to chytrý chlap, co kdyby nemiloval ulici, mohl by si žít daleko líp. Ukázala mi ta knížka nový pohledy, dozvěděla jsem se nový věcí, které by mě prostě nenapadly, byť jsou úplně očividný, ale holt jde vidět, že člověk nemusí vidět ani tak očividný věci, když to nezažije na vlastní kůži. Každopádně nelituju toho, že se mi dostala do ruky, přijala jsem ji tak, jak je napsaná a vyvarovala se tak zklamání, které bych měla, kdybych to neučinila, protože jak říkám, jakýsi druh toho očekávání nenaplnila. Rozhodně to není literární skvost na Pulitzerovu cenu, ale člověk stráví docela příjemný večer v Paříži jiné, než se zdá nám turistům.
Každopádně ti z Vás, kteří knize dají přeci jen šanci – dejte mi vědět, jak berete postavu samotného Žebráka. Je pro Vás klaďasem nebo záporákem? Sympaťák nebo vypočítavec? Já se totiž neumím rozhodnout, na kterou misku vah se naklonit. *tak trochu SPOILER* Ano, je inteligentní, všímavý člověk, co má přehled o dění. Umí si cenit spousty věcí, umí se dělit, je přejícný, milý, hodný, čímž si samozřejmě získal mé sympatie, až teda na dvě situace, které nedokážu pochopit a připadají mi nezodpovědně a zbabělé. Ale budiž, každý dělá chyby. Co mi na něm ovšem vadí, a díky čemu jej nedokážu zařadit do skupinky klaďasů, je jeho přístup. Dávno by žebrákem být přeci nemusel, naopak. Já teda dokážu pochopit, že mu takový život vyhovuje, že miluje život na ulici a to, jak je každý den jiný. Ale považuji to v jeho případě za vypočítavé, že spoléhá na to, byť s rizikem, že se o něj postarají jiní lidí, lidi, co do té práce chodí a ty peníze si vydělají. Vzhledem k jeho možnostem využívá toho, že se mu v tom žebrání daří, a zneužívá tak dobroty lidí. Proto jsem tak na rozpacích, co si o něm vlastně myslet. No co, nezbývá mi než ho přijmout takový, jaký je a brát to tak, že si to zvolil sám a stejně tak si lidi volí sami, jestli mu pomůžou nebo ne. Nikomu neubližuje, je tak spokojený, tak to budu brát tak, jak to je. Zas tak dobrá kniha to není, abych uvažováním nad ní strávila příliš mnoho času.
Skutečný popis toho, jak to chodí na ulici, od člověka, který na ulicích francouzské metropole žije, přestože jej přemluvil bývalý ministr vnitra a předseda Ústavní rady a také spisovatel v jedné personě, aby mu napsal perfektně prodejný příběh bez příkras...
Myslím, že z tohoto tématu se dalo "vytřískat" trochu víc. Kniha mě nudila, hvězdičky dávám pouze za myšlenku a autenticitu.
Čtivá kniha, rozsahem idéalní třeba na cestu vlakem. Také se neubráním přirovnání ke knize Kocour Bob. Reálný pohled do života na ulici. Nicméně životní postoje a názory Roughola mě nepřesvědčily o tom, že žebrání může být povolání....
Zpověď člověka na ulici, v dnešní době by se každý mněl zamyslet protože takhle může dopadnout každý z nás a opravdu k tomu stačí maličko ... čtivé, poučné