Experiment
Veronica Roth
Povstalecká trilogie / Divergencia série
< 3. díl >
Dystopické sci-fi. Najočakávanejšia a najšokujúcejšia kniha roku 2013! Romány Divergencia a Rezistencia vtiahli čitateľov do mrazivo realistického postapokalyptického sveta. Teraz nastal čas zistiť, či to nebol všetko len experiment! Tris a Tobias sú opäť spolu - ale za akú cenu. Systém frakcií je kompletne rozvrátený, polovica mesta leží v troskách. Spoločnosť však potrebuje vodcov, a tak sa k moci dostávajú tí, ktorými doteraz ostatní opovrhovali. Bezprizorní. Všetci však myslia iba na pomstu. A tak to vyzerá, akoby len vymenili diktátorku v čierno-modro kostýme za inú v otrhaných šatách. Mesto je v rozklade a jediná záchrana môže prísť zvonku. Tris a Tobias sa vydávajú za plot, aby sa pokúsili odhaliť pravdu o svojom meste. Je naozaj možné, že sú len súčasťou experimentu, z ktorého niet úniku? Alebo je aj toto len ďalšia simulácia?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
Allegiant, 2014
více info...
Přidat komentář
Celkově se mi líbila celá triologie, už se těším, že s kámoškou půjdeme na film, ale posledních 35 stránek? Co to je? Čekala bych to všude jinde v jiných knihách, ale tady, když všechno celkem vypadá slibně a ještě sci-fi, u kterého to vůbec nečekáte. Konec mě fakt zklamal a i naštval. Ale celkově se mi kniha líbila.
Upřímně, jsem v šoku. Asi jsem čekala happyend, ale ten se nekonal. Krásná trilogie, která mě pohltila svým dějem a určitě se k ní zase někdy vrátím.
Skvělá trilogie.
Mela sem ji přečtenou za pár dnů.
Jen mě mrzí ten konec,mohl být lepší pro Tris a Čtyřku.
Jinak vážně skvělá trilogie doporučuji přečíst.
Jednoznačně nejlepší kniha z trilogie. Už při čtení předchozích dílů jsem tušila, že tohle bude něco víc než jen dobrodružný románek pro třináctky. A toto očekávání se mi naplnilo. Je tu spousta krásných myšlenek, psychologie a filozofie. A to já ráda.
Mně se kniha velmi líbila. Našla jsem v ní spoustu odpovědí a konečně jsem se dověděla, jak to vypadá za hranicemi města. Co se závěru týče, bylo mi to hodně líto, ale bohužel ...
Celá trilogie mě zkrátka dostala. Musela jsem na knihu a na postavy pořád myslet a přemýšlet o nich. Málokteré knihy mě osloví až tak moc do hloubky. Nemůžu hodnotit jinak než 5*. :-)
Za mne nejlepší kniha trilogie. Poprvé jsem se při čtení neotravovala a nerozčilovala a Tris jsem konečně vzala za plnohodnotnou literární hrdinku :-). Hlavní postava konečně dokázala proč je hlavní postavou a jediné co bych Rothové vytkla, a za to jednu hvězdu ubírám, protože se cítím dotčená, je konec. Říkala jsem si: "COŽE?! To jako vážně?!" a málem i vytlačila slzu.
Oproti předchozím dílům mi trochu vadila změna ve stylu vypravění příběhu - kniha už není psaná jen z pohledu Tris, ale i z pohledu Tobiase. Je to sice zajímavý vhled do příběhu, změna úhlu pohledu, čtenář se dozvídá víc věcí, protože obě postavy v jednu chvíli prožívají jiné věci, které jsou pro děj důležité, ale úplně mi to nesedělo.
Jak se v mých očích Tris přerodila v komplexní a plnohodnotnou literární hrdinku, tak Tobias naopak upadl. Docela to vystihuje jedna Trisina myšlenka: "Jak to, že jsem si nikdy předtím této rozpolcenosti v jeho srdci nevšimla? Jak jsem si mohla nevšimnout, že za silnou a laskavou stránkou jeho povahy se skrývá malý, nejistý kluk se šrámy na duši?" (kapitola 36, str. 254) Zprvu mi Čtyřka přišel jako lepší hrdina než Tris, určitý schematismus v popisu jeho postavy hrál v jeho prospěch (silný, pohledný, tajemný). Ve dvojce se autorka začala pitvat v jeho psychologii a tím z něj udělala ukňouránka, a jak se ve trojce z Tris stala sebevědomá hrdinka, tak Tobias pro mne začal ztrácet mužskost (stejně jako Christian Grey v dalších dílech 50 odstínů).
POZOR SPOILERY!
Teprve ve trojce se čtenář dozvídá více o světě, ve kterém se knížky odehrávají, a upřímně - takový svět se mi úplně nelíbí a doufám, že nebude... Zajímalo by mne, jak na tom je "starý svět", když ten "nový" je v troskách... Motiv genetického inženýrství jako hrozby je myslím v USA více profláknutý, takže českého čtenáře možná tolik netrkne, stejně jako kritika vlády, která manipuluje s informacemi a říká lidem jenom to, co chtějí slyšet (tohle mi připomnělo Phoebe z Přátel, když představovala svůj domeček pro panenky, že je postavený na indiánském pohřebišti a úložišti radioaktivního odpadu, a prohlásila něco ve smyslu: "Vy toho o americké vládě ještě moc nevíte!" :-)). Na jednu stranu mne aktuálnost témat vadila, na druhou stranu mi přišla lepší než cokoli, co dosud Rothová v rámci trilogie představila.
Celkově Rothovou musím rehabilitovat (i když Hunger Games u mne pořád vedou o špetičku víc ;-)), jen ten závěr, ten závěr... :-/
Na můj vkus se ten příběh ze začátku hrozně táhl a pak najednou BUM a stalo se, co se stalo...nevím, co si o tom myslet, na jednu stranu se mi líbilo, na druhou stranu si připadám ochuzená. A taky se mi hrozně pletli pohledy Tris a Tobiase..Čekala jsem, že to bude něco, z čeho si sednu na zadek..téma revoluce by mě přece nemělo nechat vydechnout, ale to se tady nestalo..
Mám z ní takové smíšené pocity. Na jednu stranu jsem z ní úplně nadšená a konec mi přišel skvěle napsaný (málem jsem brečela). Na druhou stranu jsem se v některých částech nudila. Stejně si myslím že je to výborné zakončení trilogie, která mě velmi upoutala.
Mně to přišlo až moc překombinované... i když potenciál to asi mělo a trilogii to taky uzavřelo :-)
dala bych jen ctyri hvezdicky, ale za ten konec - kterej mimochodem vyzaduje obri odvahu autora - to ma rozhodne pet hvezdicek! Nespocet dni jsem si nekolikrat denne vzpomnela na Tris. Diky ni tahle kniha nemuze nikdy zapadnout.
Je pravda, ze prvni polovinu knihy jsem premyslela, co se to jako deje - jestli je to jen placani pismenek, aby vznikla nejaka kniha...Tobias byl opravdu rozcilujici. V divergenci a ve Ctyrce to byl rozhodny dospely clovek, v rezistenci byl rozkolisany, v alianci uslapnutej nejistej spratek, pubertak, ublizenej, proste obrat o 360 stupnu!
Jedna malickost ze zaveru mi nejde do hlavy, ale nekazi dojem z knihy (to zvlada ta prvni polovina sama). Kniha se cte z cele serie nejhur, ale neni tak zla, aby se nedala cist.
Mám dojem, že tohle byl asi nejslabší díl z celé série, ale četla jsem ho vlastně kvůli tomu, abych věděla, jak to celé dopadne. Čekala jsem, že za hranicemi města je čeká něco lepšího, ale to se nestalo. Pořádně se něco začalo dít až v druhé půlce knihy a konec mohl být jiný, s lepším koncem pro Tris a Čtyřku.
Ze začátku se mi ten příběh vůbec nelíbil. Ty části, které vypráví Tobias, se mi v některých pasážích totálně zprotivilo. V některých pasážích jsem se na Tobiase totálně naštvala a totálně jsem ho proklínala. Zároveň mi vadila politika města za plotem a David, toho jsem myslela, že zabiju. Můj dojem je takový, že Aliance byla opravdu nejslabší ze všech tří dílů. V první polovině se skoro nic na můj vkus nedělo a v té druhé šlo všechno do kopru. Nicméně určitě zase na druhou stranu mi to stálo za to si to přečíst, aspoň jsem věděla, jak série dopadla.
Nejprve mi dělaly problémy změny pohledů. Chvíli Tris, pak zase Tobias... Skutečně to nemusím. Ale tento díl byl pro mě skvělým zakončením. A... ten konec se mi skutečně líbil. Ano, patřím mezi tu hrstku, kteří autorku za to obdivují.
Aliance - je pravda, že se to občas trošičku táhlo,ale konec jsem naprosto obulela...postavy mi chybí i dnes..po shlédnutí filmových verzí předešlých dílů jsem si je ještě více zamilovala...
Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na to,že je psáno něco z pohledu Tris a něco z pohledu Tobiase.Dřív jsem žádnou takovou knihu nečetla.Konec mě opravdu překvapil,něco takového jsem vůbec nečekala.Musím se přiznat že jsem měla na krajíčku.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie láska zfilmováno pro dívky pro dospívající mládež (young adult) postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2012 | Divergence |
2014 | Aliance |
2012 | Rezistence |
2017 | Čáry života |
2014 | Čtyřka: Divergentní povídky |
Skoro celou dobu jsem přemýšlela, že dám jenom tři hvězdy. Na můj vkus se tam nic nedělo a bylo to tak na úrovni Rezistence, která mě taky zas tak moc neoslovila. Ale ke koneci... BUM. Upřímně jsem se nad ním rozbrečela, což se mi nestává. A bylo to právě to ono, co mě přesvědčilo dát čtvrtou hvězdu. Ale, zcela vážně, čekala jsem víc.