Power play
Pavel Frýbort
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242368/bmid_power-play-242368.jpg
4
62
62
Honza Jareš série
1. díl >
Soukromý detektiv Honza Jareš, hlavní hrdina Frýbortových knih, býval v minulosti policistou. Při hledání uprchlého vězně, podezřelého z vraždy luxusní prostitutky, rozkryje pašeráckou síť obchodníků s kradenými starožitnými obrazy, kteří mají informátora a ochránce v policejních kruzích. To se mu nakonec potvrdí, když je propuštěn od policie pro politickou nespolehlivost. Jeho protivníci proti němu hrají špinavou hru, která ho málem zničí. Dramatický pokus zločinců o únos letadla nakonec zaklapne past za jedním ministerským úředníkem a zkorumpovaným policistou, kteří využili zločinecké prostředí k vlastnímu obohacení a sami se skryli za úctyhodnou masku úspěšné společenské kariéry.... celý text
Přidat komentář
Chtěl jsem si udělat představu o ikoně českého kriminálního románu a tedy: žádná sláva. Z knihy Power-play totiž doslova čiší hurástylistika polistopadové tvorby. Rychle, rychle se vyrovnat západním kapitalistům a českým čtenářům dokázat, že umíme drsnou školu zasadit i do tuzemského prostředí. Jenže nakonec to celé vyznívá spíš jako školka než škola. Pronášet skrze rty krkolomné nadávky a házet v plac svůj světonázor z vás druhého Raymonda Chandlera prostě neudělá. Ovšem svoje místo v historii české detektivky Pavel Frýbort bezesporu má, podobně jako třeba Dominik Dán v té slovenské.
Ale k románu jako takovému. Máme tu dvojí vyšetřování, které se náležitě propojí - to je nám náhodička. Ostatně pomocí náhody se odhalují i hlavní podezřelí, takže na nějaké policejní finesy zapomeňte. Honza Jareš tu akorát bloumá od čerta k ďáblu, dokud se všechno samospádem nějak nerozmotá. A tak mě vlastně bavila jen ta věrně zachycená atmosféra hroutícího se socialismu, jež je naštěstí už za námi.
Tak tohle bylo moje první setkání jak s Jarešem tak s panem Frýbortem. Nečtu detektivky, takže to pro mě ze začátku byl boj. Ale příběh byl docela poutavý, až na občasné detaily, které knihu zbytečně natahovaly. Od začátku jsem tušila, že se oba případy nějak spojí, jen mě docela překvapilo, že autor ten konec tak usekl. Podle mého se celé vyvrcholení mohlo odehrát trošku jinak, hlavně ne tak absurdně, jak byla kniha nakonec zakončena.
Ale i tak se kniha dala číst, líbil se mi i slovník a styl psaní, kterým autor píše. Opravdu dobře se mi to četlo. Nic co bych musela číst znovu, ale ztracený čas to také nebyl :)
No nevím... Už první věta mě odradila: "Čas je těhotný událostmi a každá vteřina rodí osudy, jimž hvězdy předurčily, aby od jistého okamžení neodvratně směřovaly k bodu, v němž se jejich průsečíky protnou." Brrr. Tohle tedy nezvládnu. Dál už jsem se nedostal, protože můj život je těhotný nedostatkem času a každá vteřina promarněna takovýmito "perlami" mi ubírá možnosti přečísti díla hodnotnější - tak abych, až se jednou mé průsečíky definitivně protnou, nelitoval... :-)
Jedna z horšíh knih, protože tam nebylo moc napětí a nenutilo mě to knihu číst dál, jako u jiných jeho knih.
Dost výrazná změna v českých detektivních románech, změny atmosféry v galerce a také proměny právního citění a forem boje proti zločinu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Vekslák |
| 1993 | Vekslák 2 aneb malý český bordel |
| 1996 | Jen jednou dostat šanci |
| 1990 | Přesilová hra |
| 1999 |  Poslední soud |
Detektivka plná akce z doby komunismu v Čechách vydaná v roce 1987. No, detektivka - vlastně je to pěkný obrázek Prahy v té době plnou veksláků, děvek, úplatných policistů, šíbrů a povýšených soudruhů, až se jeden diví, jak mohli soudruzi vydání takové knihy vůbec připustit. Filosofuje se i na téma životního prostředí a i na této vlně je vidět jak doba pokročila, když se straší např. ozonovou dírou. Jak vidno, knihu si dnes asi hlavně přečtou pamětníci této doby bejvávalo dobře.