Špinavá hra
Tom Clancy , Martin H. Greenberg , Jerome Preisler
Power Plays série
1. díl >
Teroristický útok na dav lidí shromážděných v New Yorku na Times Square o půlnoci na 1.1.2000. Výbuchu hlavní a čtyř vedlejších náloží podlehne několik stovek lidí čekajících na půlnoc. Na pozadí je ruská mafie a teroristé, chtějí politicky zkompromitovat ruského prezidenta, který vyjednal pro Rusko potravinovou pomoc v roce veliké neúrody.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2000 , Knižní klub , Ikar (ČR)Originální název:
Politika, 1997
více info...
Přidat komentář
Spousta lidí stále netuší, že velkou většinu knih, které mají na obálce Tom Clancy, tento vůbec nenapsal a jménu tu figuruje čistě jako obchodní značka. Nejinak je tomu u Špinavé hry, autorem je Jerome Preisler a nikdo jiný.
Knížka je nezáživná, nemastná, neslaná, spíše taková prodloužená povídka na pokračování, postav mnoho na malém prostoru - nevzbudí přílišné emoce či sounáležitost, napětí nízké a český překlad je horší kvality.
Nečetlo se to špatně. Taková jednohubka. Chybí tomu ta propracovanost jeho slavnějších děl. Ale zas tu máme jasný přímočarý a jednoduchý děj zpracovaný druhým autorem.
Je třeba si uvědomit, že dvojčata a další bombové útoky byly až po této knize. Někdy člověka napadá, jestli se radikální islamisté neinspirují u Clancyho (Útok letadlem v Čestném dluhu).
Co se stane s americko - ruskými vztahy, když se Boris Jelcin upije vodkou k smrti ? Na Clancyho překvapivě naivní, úsměvný příběh s prakticky nulovou atmosférou a zápletkou pro malé děti ... tohle bylo velké zklamání, dalo mi dost přemáhání, abych to dorazil do konce - 35 %
Ačkoliv patřím mezi Clancyho příznivce, musím přiznat, že tuto knihu neřadím mezi jeho nejlepší, ale i tak jsem ji přečetl se zájmem a takřka na jeden zátah.
Po pravdě jsem to přečetl jen tak nějak z povinnosti. Nechtělo se mi nechávat rozečtenou knížku. Proto taky dvě hvězdičky - kdyby to bylo tak špatné, že bych to nedočetl, byla by hvězda jen jedna :-).
Přiběh mě moc nebavil, postavy se mi pletly a žádná nebyla nějak výrazná, skákalo se tam a zpět, prostě žádná sláva.
Jako vždy několik prolínajících se dějů, velmi uvěřitelné postavy i prostředí, ale dějové linie jsou lehce předvídatelné a není zde příliš prostoru pro překvapení a zvraty. Kniha nepatří mezi nejlepší díla autora, ale i tak si myslím, že fandy nezklame.
Toma Clancyho jsem nikdy nečetla, až nyní. O jeho románech jsem tak věděla "cokdořekl" a do ruky se mi jako první dostala právě Špinavá hra. Tu však Clancy svým jménem pouze zaštítil, podle všeho. A musím se přiznat, že se mi ulevilo. Protože jsem čekala lepší špionážní thriller z pera známého spisovatele tohoto žánru.
Takže skvělá Špinavá hra není. Téma novoročního teroristického útoku na srdce New Yorku v roce 1999 je alespoň dobře zvolené a zákulisí poměrně rozpracované. A zase přichází ALE. Více než na spletitost vztahů a propracovanost pohnutek a mezinárodních vazeb, špionážních složek a politických kontextů, se autor (ať už to psal kdokoliv) věnuje povrchnostem, které dále umenšuje krátkými kapitolkami. Kniha by zasloužila, stejně jako čtenář podle všeho obvykle výborných Clancyho románů, v mnoha, mnoha ohledech hlouběji propracovat. Postavy bez potřebné introspekce se mi v první půli románu úspěšně pletly, stejně jako místa, mezi nimiž autor vesele přeskakoval, aniž by i se jim trochu hlouběji věnoval. Špinavá hra mě iritovala, ale ne dost, abych ji nedočetla. Příště si nicméně dám pozor, čí knihu beru do ruky.