Pozdě v listopadu
Tove Jansson
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427652/mid_pozde-v-listopadu-RZ5-427652.jpg
5
89
89
Mumini / Muminovci série
< 9. díl
Je podzim, dům v muminím údolí zůstal prázdný. Kam se jen všichni poděli? diví se tvorečkové, kteří přišli obyvatele domu z různých důvodů navštívit. Fififjonka, pimek, bambul, mimla a Strejdánek věří v návrat muminí rodiny, a během dlouhého vyčkávání se pokoušejí společně hospodařit. Rozdílnost jejich povah a originalita každého však soulad nepřinášejí. Jen Šňupálek si myslí své a ví, jak všechno dopadne.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2020 , Albatros (ČR)Originální název:
Sent i november
více info...
Přidat komentář
Pozdě v listopadu aneb o mumíncích bez mumínků.
Barvitě popsaný podzim, do kterého vás autorka vtáhne a který vás svou atmosférou doslova pohltí. Obzvlášť, když je za oknem opravdu podzim, chlad, tma a k tomu ještě prší (pokud neprší, tak doporučuji pustit si na podkres zvuky deště).
Podzim je změnou k horšímu. Vše kolem se mění, stárne, vadne, umírá. Dny se krátí, slunce je stále méně a všude se vkrádá vlezlý chlad. Pociťují to i hlavní postavy této knihy, kterým kolektivně "přeskočí v palici" a vydají se na místo, kde vždy bylo vše v pořádku – do muminího údolí.
Ale změna je život, stejně tak, jako že po létě přichází podzim. A tak na místě, kde čekali útěchu nacházejí… no, to už si musíte přečíst sami.
Na pohádku je tato kniha dost temná. Přesně tak bych si ale pohádky představoval. Život není pohádka, tak proč mazat dětem med kolem pusy nějakým prasátkem Slaninou, čí jinými bezduchými oblbováky.
Nejfilosofičtější a nejtajemnější ze všech muminích příběhů. Možná právě proto, že v něm paradoxně žádní mumínci nejsou. A přesto jsem si příběh zamilovala, byť je skutečně zvláštní a melancholický jako deštivé podzimní odpoledne zahalené pokrývkou z mlžného oparu. Stejně jako jedinečná paní Jansson. Je mi jasné, že to není kniha pro každého. Ovšem stejně tak na tom je i Malý princ. Roztodivní sousedé z muminího údolí se do prázdného domu nastěhují a čekají, dokud se naše milá rodinka nevrátí. Do té doby tato prapodivná směsice vzájemně koexistuje a dodává příběhu tak specifický humor, třebaže jsou jednotliví tvorečkové zosobněním všech možných dospěláckých neduhů. Neurotická OCD Fififjonka je jednoduše geniální, tu mi neberte. Ale skutečně se mumínci domů vrátí? Kdybych nečetla Tatínek a moře, tak bych si snad ani nedokázala odpovědět.
Kedysi v 70 rokoch vyšli 3 knihy: Povodeň u muminovcov, Blíží sa kométa a Čarodejníkov klobúk. To boli top 3 knihy pre deti čo sa týka príbehov o muminovskej rodine. Tu nevystupuje nik z pôvodnej muminovskej rodiny, okrem Snusmumrika (Šňupálek). Dej je viac menej vlažný, opisný zameraný najmä na vnútorné úvahy hlavných postáv. Sviežosť spomínaných 3 kníh sa akosi vytratila, ťažko povedať či táto kniha vôbec osloví detského diváka.
Tove Jansson uměla vytvořit krásné příběhy o přátelství a toleranci a v každém je nějaké to moudro. I v této knížce tomu nebylo jinak. Bylo zajímavé sledovat jiné obyvatele muminího údolí, ač tam samotní muminci nebyli. Každý obyvatel, který se ubytoval v prázdném domku muminků, má svůj pohled na věc, svůj osud a všichni se spolu sžili a vytvořili rodinu. Je to nejlepší kniha muminků!
K téhle knížce jsem se vrátila kvůli Čtenářské výzvě. Úplně jsem zapomněla, jak zvláštní oproti ostatním muminím příběhům je, plná zamyšlení nad tím, jak jsme každý jiný a jak se přesto můžeme shodnout. Díky, paní Tove...
O Mumíncích jsem už jako malá hodně slyšela, ale nikdy jsem si nenašla čas na četbu knih od této autorky. Až díky výzvě jsem se odhodlala nakouknout do fantazijního světa Mumínků. Knížka krásně plynula a dobře se četla. Jako čtenáři mi nabídla pohled do světa několika postav a každá měla v sobě něco jiného. Možná proto se postavy navzájem nesnesly. K srdci mi přirostl Šňupálek, který byl spíše pozorovatelem všeho dění kolem a tak trochu i diplomat. Kniha nese v sobě kouzlo a určité poselství. Autorka se vyznačuje hodně rozsáhlým popisem všeho dění. V tomto případě mi to ale nevadilo. Tím že je kniha určena pro mladší čtenáře, tak je popis přiměřený a cílený na určenou věkovou skupiny od cca 8mi let. Na konci knihy mi bylo líto, že zde nebyla již žádná kapitola o shledání Mumínků s poslední postavou, která se rozhodla na ně čekat. Ale na druhou stranu to nebyla až tak kniha o Mumíncích, ale o postavách s nimi spojených.
Muminkov som objavila pomerne neskoro, nespočetne krát som tie knižky predčítala svojim deťom, a keď podrástli, tie čarovné príbehy a najmä ich aktéri, mi veľmi chýbali. Dnes som mala chuť na príjemné, ale nie plytké čítanie, a tak som popoludnie strávila v Muminovskom údolí. Myslím, že tieto knižky, a možno obzvlášť táto, obohatia človeka v akomkoľvek veku. A neomrzia ani po stopäťdesiatom prečítaní.
Miluji Mumínky - více v komentáři u autorky.
Melancholie podzimu.
I bez Mumínklů super.
Citát:
"Nic není krásnějšího, než mít se dobře, a nic není prostšího."
Děj tohoto dílu není moc akční, ale o to víc z něj dýchá atmosféra, hluboká melancholie a sentiment, ale bez nejmenšího náznaku kýče, budovaný umně, velejemně - přirozeně a samozřejmě z knihy vyplývající. Osamocený podzim (nejen jednoho roku), kdy ty nejkrásnější časy se zdají už být pryč a zůstávají jen ve vzpomínkách, kterým se mezi padajícím listím snažíme znovu dát alespoň trochu života.
Jak mám knihy o muminkovi rád, tahle je strašná. Žádný vývoj ani pořádný děj, postavičky podivné až nesympatické (nedivím se, že se s nimi můj oblíbený Šňupálek nechce moc kamarádit) a hlavně jejich nucené soužití nevede k žádnému vyznění. Nikdo se tu s nikým nesetká, nikdo se nepoučí ani nezmění. Každý je tu autisticky posedlý svým vlastním světem. Uniká mi smysl, co tím chtěla autorka říct. Pokud byste náhodou s četbou o muminkovi teprve začínali, touhle knížkou rozhodně nezačínejte. Je z celé série nejen nejslabší, ale troufám si tvrdit, že vyloženě nepovedená. Proč právě takovou knihou autorka svůj cyklus o mumincích uzavřela, nechápu.
Pro nejmenší děti tahle muminkovská knížka opravdu není; pro náctiletého snílka s muminkovskou fantazií, který se potýká se svým místem ve světě, je neskutečně úžasná. Na přelomu dětství a dospělosti, kdy už jsem věděla, že moje postavy a bytosti jsou vymyšlené, ale přesto se nehodlala své fantazie vzdát, byl pimek Lavka postava přesně pro mě. (I já nesmírně prožívala knížky, které tak nebyly primárně míněné - i když v mém případě to nebyli prvoci, ale třeba Indiánská encyklopedie.)
S pomalu přibývajícím věkem chápu víc i ty ostatní. A proto je tahle knížka opravdu vynikající.
Pro mne beze sporu jedna z nejlepších a nejmoudřejších knih, co kdy byly napsány. Rozhoně bych ji neřadila mezi dětské,neboť nese velké a hluboké poselství hlavně pro nás dospělé. Proto jsem ji četla už asi 150 krát a pořád z ní čerpám. Je opravdu hodně moudrá.
Je podzim. Muminí rodina kamsi odešla a dům zůstal prázdný. Tedy skoro. Postupně se v něm ubytují různé zajímavé bytosti a čekají, až se Muminci vrátí. Každá bytost s sebou nese svůj příběh, který zapadá do celkového příběhu všech zúčastněných. Podle mne je to jedna z nejfilozofičtějších a "nejtemnějších" muminích knížek. Určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Čarovná zima |
| 2000 | Čarodějův klobouk |
| 1999 | Cesta za tatínkem |
| 2002 | Kometa |
| 2003 | Bláznivé léto |
Fantastickej úlet pro fanjšmejkry! O mumíncích bez mumínků! Jako kdyby se sešlo Bratrstvo kočičí pracky, vontové, Haha Bimbi a další, a prožili příběh bez Rychlých šípů!
Ale pecka; asi, prozatím, má nejoblíbenější kniha ze série - pravda, jsem v oboru nováčkem, nemám ještě patřičný rozhled pro srovnání, tak se přehnaně rychle uchyluji k předčasným závěrům - ale jsa předchozí komentáře, nejsem sám.
Přece jen se, napříště, na tatínka, maminku a mumínka, těším; s fififjonkou v zádech, bambulem za krkem, Pimkem ve skříni, mimlou v kapse, Strejdánkem na obzoru a Šňupálkem v nedohlednu...