Požičajkovia
Mary Norton
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502778/bmid_pozicajkovia-tPz-502778.jpg
4
28
28
Pán Tobolka, jeho žena Hermína a dcéra Arieta sú takí maličkí, že by sa vošli do dlane. Nezvyčajná rodina býva pod dlážkou starého domu. Všetko, čo potrebujú, si „požičajú“ z domácnosti obrov, čo žijú nad nimi. Pre požičajkov je najdôležitejšie, aby ich nikto nevidel, preto sa starostlivo skrývajú. Všetko ide ako po masle, kým Tobolku jedného dňa nezazrie chlapec – a život Tobolkovej rodiny sa zmení.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Borrowers, 1952
více info...
Přidat komentář
Ten, kdo viděl pár animáků, by si mohl v souvislosti s pidilidmi hned představit souboje s kočkou nebo nějaké kličkování mezi kuchyňskými noži, ale žádné takové eskapády u Mary Nortonové nejsou. Spíše popisy domova malých človíčků (praktikujících pěknou cirkulační ekonomiku) a Arielčinu snahu z tohoto domova, který je pro ni klecí, alespoň na chvíli uniknout. Ne že by kniha nebyla napínavá - zvlášť ke konci je to pořádně dramatické. Starosvětskou atmosféru anglických venkovských sídel a doby, kdy Anglie byla koloniální říší, dokreslují krásné černobílé ilustrace Františka Skály. Poslední věta knihy je ovšem podpásovka…
Kniha je moc pěkná a nádherné ilustrace umocnily jedinečný zážitek z knihy :-)
Po shlédnutí filmu jsem se pustila do přečtení i knižní předlohy. Osudy rodiny Hodinových, přátelství malé pidiholky Arielky s lidských chlapcem je krásné vyprávění o životě pidilidí, kteří žijí v souladu s obyvateli domu, aniž by ti o tom vůbec věděli.
dobré, i když asi lepší pro trochu starší děti, než kterým jsem to četla. ale i mladší měli zážitek. v knize je jistá dávka lidskosti, která zaujme i dospělého čtenáře.
Hezký nápad. Dřív jsem se v noci bála každého zašramocení, po přečtení téhle knížky, jsme všechno sváděli na Pidilidi i ztráty levých ponožek.
Autorka má očividnou radost ze zařizování domácnosti pidilidí pomocí špulek, krabiček, špendlíků a dalších napůjčovaných malých předmětů. A není to nuda ani pro čtenáře. Další příjemnou věcí je vnitřní boj malé Arielky, která by se ráda vymknula očekávanému osudu plnému osamělosti. Děj nemá pointu v romantickém řešení, což je skvělé. Chování postav je realistické, uvěřitelné, autorka byla dobrá pozorovatelka lidí. Velmi zajímavé je automatické přesvědčení Arielky, že půjčování je jakýsi "zákon přírody", není na něm nic nemorálního – lidé jsou v menšině, vymírají a jsou vlastně na světě kvůli pidilidem. Stejně automaticky pak dospěláci spěchají s likvidací pidilidí. Tyto reakce pěkně nasvěcují stereotypy a bezděčné násilí, které s sebou nesou.