Požičajovci
Mary Norton
Na začiatku tohto rozprávania je Katkin stratený háčik. Kam sa asi stratil? Nepožičal si ho niekto? Možno áno, možno nie. V každom prípade však môžete zažiť veľké dobrodružstvo, ak nahliadnete spolu s ňou do skrytého piadisveta snaživých piadiľudí. Tieto neškodné bytôstky spoluobývajú naše domovy a žijú skromne z „požičiavania“, ktorému niektorí neprajní jedinci veľkého sveta škaredo hovoria krádež. Arieta a jej rodičia Strúčik a Babuľka vás iste presvedčia, že tomu tak nie je. Kúzelný príbeh anglickej spisovateľky Mary Nortonovej má i svoju filmovú podobu a prináša čitateľom potešenie už od roku 1952, kedy získal významné ocenenie Carnegie Medal. Dnes patrí do svetovej pokladnice významných diel detskej literatúry.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1972 , Mladé letáOriginální název:
The Borrowers, 1952
více info...
Přidat komentář
Po shlédnutí filmu jsem se pustila do přečtení i knižní předlohy. Osudy rodiny Hodinových, přátelství malé pidiholky Arielky s lidských chlapcem je krásné vyprávění o životě pidilidí, kteří žijí v souladu s obyvateli domu, aniž by ti o tom vůbec věděli.
dobré, i když asi lepší pro trochu starší děti, než kterým jsem to četla. ale i mladší měli zážitek. v knize je jistá dávka lidskosti, která zaujme i dospělého čtenáře.
Hezký nápad. Dřív jsem se v noci bála každého zašramocení, po přečtení téhle knížky, jsme všechno sváděli na Pidilidi i ztráty levých ponožek.
Ten, kdo viděl pár animáků, by si mohl v souvislosti s pidilidmi hned představit souboje s kočkou nebo nějaké kličkování mezi kuchyňskými noži, ale žádné takové eskapády u Mary Nortonové nejsou. Spíše popisy domova malých človíčků (praktikujících pěknou cirkulační ekonomiku) a Arielčinu snahu z tohoto domova, který je pro ni klecí, alespoň na chvíli uniknout. Ne že by kniha nebyla napínavá - zvlášť ke konci je to pořádně dramatické. Starosvětskou atmosféru anglických venkovských sídel a doby, kdy Anglie byla koloniální říší, dokreslují krásné černobílé ilustrace Františka Skály. Poslední věta knihy je ovšem podpásovka…