Požírači duchů
Clay McLeod Chapman
Duch, to je nová droga, která umožňuje spatřit mrtvé. Druhý den poté, co se Silas dostane ven z protidrogové léčebny v Richmondu, ho jeho přítelkyně Erin nalezne v jejich domě mrtvého na podlaze. Předávkoval se a Erin se hroutí svět. „Chceš ho znovu vidět?“ Truchlící a zoufalá Erin, souhlasí s drogovou spiritistickou seancí. Látka má ale nedozírné vedlejší účinky, a jakmile ji jednou užijete, nenajdete cestu zpět.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2024 , Laser-books (Laser)Originální název:
Ghost Eaters, 2022
více info...
Přidat komentář
Nevím co požíralo autora, když knihu psal, ale je to další příklad toho, že papír snese všechno. Na rozdíl ode mě.
Jedna hvězda za obálku.....jinak nic, odpad, jsem znechucená a asi knihu vyhodím do popelnice. Pro mě neuvěřitelné šlápnutí vedle...
Máte chuť na duchařský Trainspotting? Jasně, tohle přirovnání je trochu nadnesený, ale abyste viděli duchy, musíte si v tomhle příběhu vzít speciální drogu. Což se taky může zvrtnout - hlavní hrdinka Erin je pak vidí všude a do závislosti spadne po hlavě.
Tahle knížka není jen originálním hororem, ale pracuje s tématem závislosti na všech možných frontách - ostatně závislost na bývalém manipulativním milenci je jedním ze silných ústředních motivů. Erin se od něj nezvládá odstřihnout a ačkoliv ji stahuje stále víc na dno, tajemnou drogu začne brát právě proto, aby se jí zjevil.
Setkání s duchy bloumajícími Richmondem jsou mrazivá - ať už jsou to ohořelí dělníci, děti nebo původní indiánští obyvatelé - autor tady v pozadí poodkrývá jižanskou historii prostřednictvím nejen relativně aktuálních kauz o likvidování soch tehdejších slavných generálů, ale i pomocí různých mrtvých lidí. Město Richmond a jeho historie je totiž silně nasáklé krví, takže si asi dokážete vydedukovat, co hlavní hrdinka kolem sebe za hrůzy vidí. A právě s tím Clay McLeod Chapman pracuje bravurně. Budete závislí!
Kniha je pro mně obrovský krok vedle - proto čtěte anotace.
Vidím v názvu - DUCH a těším se na duchařinu :-(
Při čtení jsem chtěla vidět alespoň tu historii, kterou možná původně chtěl
autor vložit do příběhu, ale spíše mi připadalo, že byl po celou dobu psaní
knihy zfetovaný. Z poloviny knihy o neustálém zvracení mi bylo zle.
Nejrozumnější je epilog.
Opravdu velké zklamání