Požitkářka
Marcela Mlynářová
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200657/pozitkarka-200657.jpg
3
62
62
Jak už jsme u Marcely Mlynářové zvyklí, i její nová knížka POŽITKÁŘKA nabízí úsměvné zážitky a neobyčejné postřehy z obyčejného života. Tím, že popisuje svým originálním a vtipným způsobem události většině z nás blízké, získává tato autorka zvláště mezi čtenářkami stále větší oblibu.... celý text
Přidat komentář
Po letech se mi dostala do ruky a já ji zase s chuti přečetla :) mám rada autorcina cestovní příhody , co kde bašti a rodinné trampoty
Pro ženy: ano, oddychovka, humor: nikoli. Možná by autorka udělala lépe, kdyby začala vydávat cestovní průvodce. Já jsem se nudila od začátku do konce. Je to moje první zkušenost s touto autorkou a bohužel ryze negativní. Uvidím, zda jí dám v budoucnu ještě šanci, v nejbližší době ale určitě ne.
Mně se kniha líbila. Sama už cestovat nemohu a ráda si přečtu vyprávění autorky, které je psané s laskavým humorem.
Knihy už nejsou tak zábavné, jako tomu bylo u autorky dřív. Připadá mi, že je píše jako diář - každý rok jedna s popisem cest a událostí, které se jí od ledna do prosince přihodily. Ale cestovala tentokrát v oblastech, které mám ráda a ve kterých jsem byla nebo bych je chtěla navštívit, tak mi to tolik nevadilo.
Ráda si občas přečtu odpočinkovou knihu, u které se nemusí příliš přemýšlet. Tato kniha ale byla tak odpočinková, až jsem se u ní nudila. Nakonec jsem ji, s občasným přemáháním se, dočetla, ale moc pozitivní dojem ve mně nezanechala.
Oddechová četba. O tom, co přináší autorce radost - hlavně chalupa, cestování, procházky v přírodě.
Dobře se čte, ale nic víc.
Citát:
"Děti jsou naše zrcadlo. Co nezdědí, to odkoukají."
Líbí se mi styl psaní paní Mlynářové- tato patří mezi ty slabší ,ale opět jsme si trochu pocestovali ,což mě nevadí, autorka dobře popisuje místa, které navštívila-shrnutí –velmi akční důchodkyně. I když citát na konci knihy vše vystihuje: Život není čekání na zázrak. Zázrak je, že žijeme.
Nemyslím si, že je to děs běs, jak někdo přede mnou napsal, ale přirovnání ke slohovce žáka základní školy mě pobavilo, protože na tom něco je. Opravdu by si paní Mlynářová měla dát chvíli pauzu a nasbírat trochu kvalitnějšího materiálu, protože asi tak pět super dobrých vět, které jsem v textu našla je málo pro zakoupení si knížky, ale čte se dobře, když zrovna není nic jiného po ruce, tak proč ne ?
Tak jak se mi líbila kniha Kdo nehřeší,nežije, které jsem dala 5 hvězdiček, tak bohužel tady to bylo pouze za 3. Jediné co mi v této knize bylo příjemné, že spisovatelka zmiňuje Šluknov, kde jsem prožila své dětství.
Kniha je turistickým průvodcem po vlastech českých i okolních.Přibližuje politickou situaci a sděluje svůj názor vtipnou formou.Kdo sleduje průběžně vývoj,zpětně se moc nepobaví.Zkusila jsem druhou knihu "Zač je života loket" a bylo to obdobné čtivo.Sem tam jsem se pobavila,ale stopu to nezanechalo.Příště už nebudu vyhledávat.
Nenáročné pohodové čtení. Autorka je mi příjemná tím, že popisuje i mně známá místa a popisy sedí. Možná by nemusela tolik poučovat. Ale ráda jí to odpouštím, čtení je, pravda, spíš pro dříve narozené, ale kdo jí přišel na chuť, má její styl rád.
Oddychovka, občas úsměvná, po náročných kouscích se docela hodila, že se u ní nemusí přemýšlet.
No tak musím také souhlasit s komentáři ostatních knihu jsem cca v polovině odložila a nedočetla.Začátek vypadal slibně těšila jsem se že to bude lehká odpočinková kniha taková pěkná jednohubka na jedno odpoledne.No bohužel jsem zklamaná je to opravdu spíš takový nepovedený turistický průvodce jak už tu je tu v komentářích zmíněno,nezáživné strohé ne opravdu nemám zájem dočítat vrátím do knihovny nedočtenou.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Důchodkyně nestřílejte |
| 2011 | Z lodiček do holin |
| 1999 | Chalupářka |
| 2012 | Kdo nehřeší, nežije |
| 2006 | Dcera na zabití |
Knížky od M.M. mě baví, ale stačí mi, když je mám půjčené z knihovny a nemusím je vlastnit.Umí si užívat život v důchodu, nehnije doma u televize, ale žije. Jen čtení o jejím životě mi přijde občas trošku zdlouhavé vyprávění. Například, když si otevře doma flašku vína, kterou dostala od syna, tak už je mi úplně jedno, že to bylo Rulandské šedé z velkopavlovického vinařství Veverka.