Pozorovatelka
Petra Braunová , Leny Payerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14660/pozorovatelka-14660.jpg
4
102
102
Román, inspirovaný autentickým příběhem vážně tělesně postižené středoškolské studentky, poukazuje z pohledu šestnáctileté ochrnuté dívky a její rodiny na situace, kterým musí handicapovaní lidé a jejich okolí v každodenním životě čelit. Hrdinka, která se narodila jako oběť dětské mozkové mrtvice, žije se dvěma sourozenci jen s matkou, protože otec se nedokázal vyrovnat s jejím postižením a od rodiny odešel. Fyzicky je čtyřiadvacet hodin denně odkázaná na cizí pomoc, s okolím komunikuje přes počítač, živě a s osobitým humorem sleduje veškeré dění, ale u cizích lidí budí dojem, že je postižená i mentálně. Dívka je ale nadprůměrně inteligentní a touží studovat, proto se rodina stěhuje do města, kde existuje integrovaná škola a ona si musí zvykat na nové prostředí a její spolužáci na ni. Na svou situaci pohlíží bez sentimentality, velice všímavě zaznamenává rozpačité reakce zdravých lidí kolem sebe a snaží se jim pomoci překonat nemístný ostych a rozpaky. Ve druhém plánu svého příběhu se autorka soustředila i na rodinu své hrdinky, na fyzickou i psychickou zátěž, kterou taková ustavičná péče pro všechny znamená, kterou ale zcela kompenzuje vzájemné porozumění, láska a soudržnost.... celý text
Přidat komentář
Když jsem kdysi četla Řvi potichu, brácho od Ivony Březinové, netušila jsem, že najdu knihu, která jí bude svou vypovídací hodnotou šlapat na paty. A přesně to je Pozorovatelka. Od začátku silný příběh Natálie a celé její rodiny a blízkých, kterou postihlo DMO. Je nepohyblivá, avšak velmi inteligentní a s velkým rozhledem. Postřehy její i všech okolo jsou občas srdcervoucí, k velkému zamyšlení a pro většinu asi nepochopitelné. Musím zdůraznit i vztah s otcem, který spíš není, než je. Sama pracuji s dětmi, které leckdy mají LMP, výjimečně LMR, ale tento pohled mi v pár věcech velmi pomohl pochopit některé aspekty, které ostatním nedochází. Mrzí mne, že kniha nemá konec, ale stejně jako život Natálky jde dál i toto je jen jedna kapitola ze života. Je to skutečně silný příběh, který určitě nikdy nezapomenu a budu se ho snažit sdílet dál, přeci jen povědomí této problematiky není nijak extra rozšířené a je třeba, aby se to změnilo.
Natálie prodělala dětskou mozkovou obrnu a je upoutaná na invalidní vozík. Žije s matkou a dvěma sourozenci,otec od nich utekl.
Zajímavý a nečekaný pohled do života tělesně postižené, ale intelektuálně velmi nadané dívky.
(2012)
Knihu jsem si půjčila v knihovně a nevěděla jsem, o čem bude. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale něco tam drhne. Dívka je postižená, otec od rodiny odešel, všechno je na matce. Smutné. Prostě všechno je to strašně smutné.
Velice mě kniha oslovila, ostatně jako všechny knihy od Petry Braunové, mrzí mě. že to ještě nepokračovalo, ráda bych se dověděla ještě jak to bylo dál a dál...… Baví mě číst knihy této autorky, protože velice poutavě píše o lidech, kteří jsou něčím jiní (tady invalidita, jindy sexuální orientace), řekla bych, že velmi zajímavé a hlavně poučné.
Také se bohužel musím přidat k pochybovačům. S lidmi s postižením pracuji a pocity Natálky mě nepřesvědčily. Super mi přišlo vyjádření bráchy.
Dlouho jsem chodila kolem této knihy v knihovně a stále jsem si říkala "přečtu si ji později." Ale teď jsem si ji konečně půjčila a po pár prvních stránkách, kdy jsem se potřebovala začíst, mě bavila a hlavně mile překvapila! Doporučuji všem, co chtějí pohlédnout na život jinýma očima.
Tento příběh mě velmi zaujal. Byla to velmi zajímavá sonda do života handicapované dívky a její rodiny. Z velké části je vyprávěn samotnou postiženou 16letou Natálií. Natálka, i když je uvězněna ve svém těle a pohybuje se na invalidním vozíku, je šťastná. Dává nám možnost nahlédnout do jejího vnitřního světa. Svůj úděl nese statečně. To, co ji velmi trápí, je, že její nemohoucnost omezuje všechny členy její rodiny. Nepostradatelnou pro ni je její maminka a také sourozenci, jen o několik let starší bratr a malá šestiletá sestřička. Každý z nich se s postižením Natálky vyrovnává po svém. Zajímavé bylo také setkání Natálie s Leilou, která uvažovala o tom, že se stane asistentkou postižené dívky.Vyprávění mělo spád, žádná hluchá místa. Bylo to jen letmé setkání, ale zase jsem měla možnost uvědomit si, že zdraví je to nejcennější, co máme.
Celkově se mi kniha líbila a zamlouvala se mi i letmá proniknutí do myšlenek jednotlivých hrdinů, kde bylo čtenářům představeno, jak to vnímá ten konkrétní člověk v té situaci, a nejenom z vnější strany, jak to na první pohled vypadá. Autorka upozorňuje na pohled společnosti na handicapované, který není správný. Mnozí se k nim chovají odtažitě, aniž by vnímali, jak to chápou právě ti postižení. Bezvadná knížka, která může změnit úhel pohledu na tohle téma.
Knížka mi byla doporučena na besedu pro děti o hendikepech. Když jsem se zorientovala v postavách, četla se mi dobře. Ale hrdinka mi nějak nesedla, na těch šestnáct mi prostě nepřišla, nemůžu si pomoct, ale to její "smíření s osudem" mi nepřišlo upřímné. Moc se mi ale líbilo, jak byly popsané pocity sourozenců a matky, spousta lidí vidí jen postižené lidi, ale málokdo si uvědomí, co prožívá rodina.
Bohužel po přečtení dobrý dojem z knihy nemám. S hrdinkou jsem se neztotožnila, celé mi to přišlo takové, no nereálné, hlavně za to můžou vztahy popsáné v knize. Prostě to na mě "nezafungovalo". Přečteno rychle, ale nenadchla mě.
Byla jsem na autorském čtení a odnesla jsem si neskutečný zážitek a knížku přečetla během dne! Velmi vydařená kniha!
Kniha dobrá, dobře se četla. Určitě mi pomohla se na postižené podívat trochu jinak. S hrdinkou jsem se ale neztotožnila, trochu mě štvala. Nemám osobní zkušenost s postiženými, proto bych taky (jako její spolužáci nebo učitelka) nevěděla, co přesně v konkrétních situacích udělat. Utřít pusu, otočit vozík.. s něčím chce pomoct, s něčím nechce pomoct.. jak to máme my "cizí" vědět? Myslím, že její matka měla předstoupit před třídu a seznámit všechny s tím, co pro dívku mohou udělat. Ta by se potom ve svých myšlenkách nemusela urážet a opovrhovat druhými.
Nápad sepsat knihu společně s handicapovanou slečnou, která na pohled je postižená mentálně, ale opak je pravdou, se mi zdá úžasný. Autorky nám, kteří jsme neměli tu možnost se blíže seznámit s takto handicapovaným člověkem, přiblížila pocity které může prožívat i běžné každodenní starosti a radosti. Myslím, že mi tato kniha dala možnost naučit se přemýšlet trochu jinak.
Myslím, že po přečtení této krásně napsané knížky si každý bude o něco více vážit zdraví a života. Během čtení mi kolikrát šel mráz po zádech. Knížka vtáhne do děje, skvěle je v ní popsána každá situace, každá osoba. Sblíží vás s tím jak těžké to mají rodiny, lidé co takové neštěstí postihne. Moc se mi knížka líbila.
Postátnicová jednodenní odměna. Četla se zcela sama a musím mimoto konstatovat, že je zde tematika kvality života handicapovaných naprosto přesně popsána. Vřele doporučuji!
PS: konec knihy mě totálně odrovnal...
I,když je tento příběh je fikce bohužel ve spoustě rodin je toto realitou a ukazuje silné osobnosti,které jsou mezi námi.A každý z nás se v této těžké situaci muže ocitnout.Tuto knihu bych doporučila každému aby se dověděl jak se cítí hendikepovaný lidé a jejich rodiny.
Příběh tělesně handicapované dívky, čtivé, jen mi pár faktických věcí nesedělo, ale nemám osobní zkušenost. Přála jsem si, aby se některé postavy nějak vyvinuly, během příběhu změnily, dospěly, prozřely... škoda, že se to nestalo. Takhle je to jen příběh bez konce, nikoli zajímavý román.