Pozvání k ohni
Adrienne Celtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414687/bmid_pozvani-k-ohni-aln-414687.jpeg
3
11
11
Podmanivý příběh o nebezpečném milostném trojúhelníku, inspirovaný nechvalně známým manželstvím Vladimira Nabokova, v sobě ukrývá fascinující psychologický thriller. Dvacátá léta dvacátého století. Mladá dívka Zoja Andropovová uprchla ze Sovětského svazu a nyní se nachází v dívčí internátní škole v New Jersey. Ztratila rodinu, domov i smysl života a musí čelit zlobě, kterou její vrstevníci cítí vůči studentům se stipendiem. A také paranoie — její nová země se totiž obává ruských špionů. Příjezd ruského spisovatele Lva Orlova, jehož knihy Zoju dávno fascinují, nakonec není takovým štěstím, jak si myslela. Jejich vztah uvrhne do nebezpečí Zoju, Lva i jeho vypočítavou ženu Veru. Román Pozvání k ohni zkoumá, jak se identita jedince formuje sérií okamžitých rozhodnutí, včetně toho, jak přežít, koho milovat a zda za štěstí zaplatit tak vysokou cenu.... celý text
Přidat komentář
S každou další kapitolou jsem si říkala, že se to snad zlepší. Podle komentářů zde se to mělo zlepšit v druhé polovině. Tak jsem čekala a čekala. Poslední kapitoly byly trochu zajímavé, ale ten čas, který jsem ztratila nad touto knihou, mi už nikdo nevrátí. Upovídané a nudné.
Byl to můj první román, do kterého jsem se ze začátku nemohla začíst a přemýšlela jsem, že ho odložím. Každopádně jsem vydržela a moc se mi to líbilo!
Zápletka je skvělá a v druhé polovině do sebe vše krásně zapadne. Konec mě hodně překvapil a je zpracován čtivě a napínavě.
Román se mi četl dobře. Celou dobu jsem měla pocit, že za Zojinými deníkovými zápisy i za dopisy Lva Orlova je něco více. Čím blíže jsem byla konci příběhu, tím větší dávaly deník i dopisy smysl, vlastně se prakticky spojily v jedno. I tak mám ale pocit, že v pozadí zůstalo ještě dost nevyřčeného. Asi si Pozvání budu muset přečíst někdy znovu. Jen tak mi do sebe zapadnou i poslední díly skládačky.
Ze začátku je děj poněkud pomalý, ale brzy musí čtenář přemýšlet kdo, co a proč.
Od poloviny se kniha čte jedním dechem.
Pozvání k ohni
V knize jsem se plácala asi tak jako hrdinka (zřejmě i jako autorka sama). Odkládala a vracela se k ní za poslední rok dva tolikrát, až jsem rozumně usoudila, že to opravdu nepůjde. Uvedená inspirace mne nezajímala a nezaujala vůbec, spíš se mi líbila malá/mladá emigrantka Ruska v americkém prostředí, zejména internátní školy (jako školačka, později správkyně skleníku). Ale prostě ne, nedalo se, přes všechnu snahu na mé straně. 45%